Keep calm [texting story] (M&M)

❣5❣

~Cassidy~

Další ráno a opět slyším ten otravný zvuk budíku. Po chvilce nahmatám budík a co nejrychleji ho vypnu.

Potom jsem se zvedla a zamířila si to do koupelny. Tam jsem si opláchla obličej a udělala ještě další potřebné věci.

Oblékla jsem se a zamířila dolů. Do ruky jsem si vzala jenom jablko, neměla jsem totiž hlad. Pak už jsem se jenom obula a šla do auta.

Než jsem šla do školy, čekala jsem ještě na Vendy. Přece jenom jsem tam nechtěla jít sama. O včerejšku jsem jí řekla. O tom jak mi vyhrožovali. Řekla mi, že bych jim to měla říct. Proto jsem sbírala odvahu, kdyby byli ve škole, tak jsem byla rozhodnutá jim to říct.

Sedla jsem si opět do přední lavice společně s Vendy. Škola už za chvilku začne, takže ani dnes nejspíš nepřijdou. Ale měla jsem jistotu, že sem chodí, protože učitel jim zapsal absenci.

Učitel už vešel do třídy. Přesně na zvonění. Krátce po zvolení do třídy někdo zaklepal.

Ze dveří vykoukla blonďatá hlava a za ní hned druhá.

,,Dobrý den, pane učiteli," Pozdravili oba zároveň. Já měla co dělat, abych se nerozpustila. Když už jsem se začala tvářit jako idiot, tak do mě Vendy kopla. Má pravdu, musím se vrátit do reality.

Prošli kolem mě a sedli si do lavice za námi. Chápete hned za námi!

Celou dobu jsem se snažila myslet na učení, ale nešlo to. Prostě jsem musela myslet na to, kdo mi dýchá na záda.

Začala přestávka. Skvěle. Otočila jsem se na Vendy, abych viděla na ty dva. Přišli za nima ti dva debilové.

,,Nazdar, Adame." Pozdravil jednoho z nich Martinus. Proč se k němu chová tak mile?

,,Jak bylo ve studiu?" Zeptal se Lukas. Ano, něco jsem si i nich zjistila.

,, Skvěle," Odkýval to Marcus. Jakto že se najednou chovají tak mile?

Ještě nějakou chvíli se bavili, než začala další hodina.
———
Poslední hodina bude za chvíli končit. S dvojčaty jsem nemluvila. Ale teď mám možnost, ze třídy téměř všichni odešli.

,,Ahoj," Pozdravila jsem je. Můj žaludek se klepal, jako bych seděla na pračce.

,,Ahoj," Postupně mi oplatili pozdrav. ,,Copak potřebuješ?" Zeptal se mě Marcus.

,,No... Já..." Poškrábala jsem se na zátylku. Jsem nervózní jako pes.

,,Ty jsi fanynka? Rádi se ti podepíšem." Usmál se Martinus.

,,Ne to nejsem. Teda jo jsem, ale proto tady nejsem. Teda chci říct..." Zablekotala jsem se.

,,Tak co se děje?" Zeptal se Marcus.

,,Já... Já se jenom chtěla zeptat. Vy se bavíte s Adamem a Lukasem?" Podívala jsem se na ně.

,,Ano, nějaký problém?" Zvedl obočí Tinus.

,,Ne, ale když jste tady nebyli, tak se vám posmívali." Vyklopila jsem to že sebe. Schytala jsem jejich naštvané pohledy.

,,Hele nevím, jestli si chceš připadat důležitá, nebo co, ale oni jsou naši přátelé a my jim věříme." Okřikl mě Martinus.

,,Fajn, tak mi klidně nevěřte." Sykla jsem na ně a rychle odešla ze třídy.

Takhle jsem si svoje první setkání s mými idoly nepředstavovala. Kdo ano. Rozbrečela jsem se. Horší na tom bylo, že si píšu s Marcusem.
———
Došla jsem domů. Celou cestu jsem brečela. Měla jsem přes hlavu kapuci. Teď mám opuchlé oči.

Sedla jsem si na gauč a vzala si mobil.

MyFirstKissBoy: Ahoj 😔

MyFirstKissGirl: Ahoj, co je?

MyFirstKissBoy: Dneska mě ve škole naštvala jedna holka😡

Proč mám pocit, že jsem to já. To ho to až tak vzalo.

MyFirstKissGirl: A co udělala?

MyFirstKissBoy: Říká, že naši kamarádi jsou falešní..

MyFirstKissGirl: A co když má pravdu?

MyFirstKissBoy: Já znám své přátele

MyFirstKissGirl: A zkusil si jí aspoň vyslechnout?

MyFirstKissBoy: Proč se jí pořád zastáváš?

MyFirstKissBoy: Už teď jí nesnáším 😤

MyFirstKissBoy: Cass?

MyFirstKissBoy: Haló

MyFirstKissBoy: Co jsem udělal?

Neměla jsem na to mu odpovědět. On mě nesnáší. Znovu jsem se rozbrečela. Rychle jsem se zvedla a běžela do pokoje.

Tohle jsem si o nich nemyslela. Na jednu stranu je chápu, protože máte kamaráda a pak přijde nějaká random holka a řekne, že jsou falešní. Taky bych ji nevěřila. Ale bolí to.

Další kapitolka❤
Teri💙