Keep calm [texting story] (M&M)

❣7❣

~Cassidy~

Je další den ráno. Já už jsem ve škole, jelikož brzy, tak jsem si sedla ještě na lavičku.

Koukám do blba. Nemám náladu se s nikým bavit, ani s Vendy. Strašně mi to ubližuje. Všechny ty pohledy od Maca a Tinuse. Ze srdce mě nenávidí. A pak ještě Adam a Lukas. Ti mě včera dost zřídili.

Kolem právě prochází Tinus a Mac. Martinus se na mě krátce podíval, ale hned svůj pohled otočil. Mac se ani neobtěžoval.

To bude zase den..

~Martinus~

Už jsem chtěl jít domů, ale ještě jsem u skříněk zahlédl tu holku.

Přemýšlím, že se jí omluvím, nemusel jsem na ni tak řvát. A taky doufám, že se to s Cassidy zlepší. Nevím jestli mají něco spolu, ale Cass se od té doby chová divně. Samé depresivní písničky a skoro vůbec mi neodpovídá.

,,Ahoj," Pozdravil jsem si. Ona sebou cukla. Jakoby se mě bála. ,,Přišel jsem se omluvit." Ikdyž neměla pravdu, nemám rád, když se někdo k někomu takhle chová.

,,T-to je v p-pohodě." Stále se klepala, jako bych ji měl něco udělat.

,,Můžu jenom?" Optal jsem se radši. Kývla na souhlas. ,,Ty znáš nějakou Cassidy?" Nedalo mi to musel jsem se zeptat.

,,Dá se to tak říct." Odpověděla.

,,A nevíš, co s ní je?" Nahodil jsem starostlivý výraz. ,,Chová se nějak divně."

,,Já... Já... Už musím jít." Otočila se a chtěla odejít, ale v tom jsem jí zabránil.

Švihem se na mě otočila. Zadívala se mi do očí. Jakto že jsem si nevšimli, že jsou tak krásné? Měla je krásně tmavomodré. A taky skleněné chtěla brečet. Taky jsem si všiml roztrženého obočí.

,,Co se ti stalo?" Přejel jsem jí prstem po natrhlé ráně. Bolestí sykla, ale neustoupila.

Už nic neřekla a rychle utekla. Co to mělo být? Ty máš svojí Cassidy. Ale hlas téhle holky zněl podobně, jako mojí Cassidy. Mojí? Co to tady melu. Cass je skvělá. A tahle holka jí nesahá ani po kotníky, tak nevím nad čím tady přemýšlím.

~Cassidy~

,,Nechte mě být!" Křikla jsem na ty dva tupce. Ale oni se nenechali odbýt.

,,Mluvila jsi s Gunnarsenem. Jak si můžeš dovolit si k němu ještě naklusat!?" Zvýšil hlas a pěstí mě uhodil.

,,On přišel sám." Brečela jsem.

,,To ti tak sežeru. Za tebou, že by někdo šel? To určitě." Zase mě praštil.

,,Takže si to zapamatuj Johnsová! Už se k nim nepřiblížíš!" Řekl a hodil se mnou o zeď.

,,Proč to vlastně dělate?" Zeptala jsem se a nahmatala v kapse mobil, když se nedívali. Spustila jsem záznamník.

,,Víš jak jsou Gunnarseni bohatí? Jenom k narozeninám jsem od nich dostal iPhone." Ušklíbl se.

,,Jste nechutní." Zavrčela jsem na ně.
Oni do mě naposledy kopli a pak odešli.

Z kapsy jsem vytáhla mobil a vítězně se usmála. I přes tu strašnou bolest všeho.

Dneska je čtvrtek, to znamená, že zítra jsme tu naposled. Musím to nějak vymyslet, aby Gunnarseni viděli, co to mají za kamarády.

Počkat, až teď mi došlo, že za mnou byl Martinus, ale já si přece píšu s Marcusem. To je nějaký divný.

Došla jsem domů. Máma tu ještě není, takže se vyhnu vysvětlování mých nehezkých modřin.

MyFirtsKissGirl: Můžu se na něco zeptat?

MyFirtsKissBoy: Samozřejmě 😍

MyFirtsKissGirl: S kým si píšu, ale popravdě!

MyFirtsKissBoy: No...

MyFirtsKissGirl: Takže mám pravdu...

MyFirtsKissBoy: Promiň...

MyFirtsKissBoy: Já ti nechtěl lhát..

MyFirtsKissBoy: Cass?

MyFirtsKissBoy: Promiň, já nechtěl 😔

Takže mi lhal. No skvěle. A já mu tady pomáhám, aby neměl falešné přátele a on mi ještě lže. Vážně už nevím komu mám věřit.

~Martinus~

Ahhhh, tohle jsem tak silně podělal. Proč jsem jí vlastně lhal? Já jí to vlastně jenom dementně odkýval. Tak tohle mi jen tak neodpustí.

A jak je vlastně sakra možné, že ji ta holka zná. Jo, možná jsem si mohl zjistit její jméno, ani nevím proč jsem to ještě neudělal. To je jedno. Ale jelikož si se mnou Cass teďka jen tak psát nebude, tak je jediná možnost komunikace s ní.

Ona mi vlastně neřekla, jakto že ji zná. Třeba nejsou kamarádky, ale proč by teda tak vyváděla? Možná jsem se do toho trochu zamotal, ale já se vymotám.

Další kapitola ❤
Blížíme se ke 100 přečtení!

Teri💙