Keep calm [texting story] (M&M)

❣14❣

~Cassidy~

Rychle jsem odtamtud utekla. Nemohla jsem se na něj dívat. Brečel, ani se mu nedivím.

Chtěla jsem nastoupit do letadla, ale někdo mě zastavil. Chytil mě za zápěstí a táhl někam pryč. Byl to ten stejný, kterého jsem viděla s tou pistolí. Chtěla jsem se mu vykroutit, ale byl o moc silnější.

,,Necukej sebou, děvenko, nebo tě to bude sakra mrzet." Zamračil se a stiskl mě dvakrát víc. Začala jsem křičet o pomoc, ale on mě hned chytil za pusu a umlčel mě. Stejně tam nikdo už nebyl, všichni byli na palubě. Byla jsem v koncích.

,,Budeš držet hubu, děcko!" Zacloumal se mnou a pokračoval dál.

Vyšel před letiště nějakým vedlejším vchodem a zamířil k tmavě modré dodávce. Před ní mi svázal ruce a pusu mi zalepil izolepou. Hodil mě do ní a zavřel dveře. Pak už jsem jenom cítila, jak mě někam veze.

~Martinus~

,,Můžeš se do háje soustředit!?" Okřikl mě Mike. Momentálně nahráváme ve studiu, ale já jsem úplně zničený.

,,Ne, nemůžu!" Křikl jsem na něj. Už jsem toho měl plné zuby. ,,Pokud chceš vědět proč, tak se semnou Cassidy rozešla. Myslím, že tebe to jenom potěší." Řval jsem dál a do toho začal brečet.

,,Já ti říkal, že je to jenom děvka." Odsekl bez jakékoli lítosti.

,,Proč mám pocit, že v tom máš prsty?" Zamračil jsem se na něj.

,,Tak to netuším. Já s ní nespal." Otočil se ke mně zády. Možná abych neviděl, jak se raduje.

Marcus nás jenom tiše pozoroval. Ale říkal mi, že ho to mrzí a já mu věřím. S tátou byl jediný, kdo mi to řekl.

Už jsem nevnímal ostatní, jak na mě čumí a prostě jsem odešel. Vyšel jsem na chodbu a z chodby rovnou ven. Před vchodovými dveřmi jsem zahnul a šel se schovat za budovu. Potřebuju nějaké tiché místo, kde mě nikdo nebude otravovat. Sedl jsem si, přitáhl k sobě kolena a složil si do nich hlavu. Začal jsem na plno brečet.

,,Martinusi?" Ozval se hlas mého bratra, který mě teď potěšil. Sedl si vedle mě a upřeně na mě koukal.

,,To bude dobrý, uvidíš." Snažil se mě a uklidnit.

,,Jak? Jak to může být dobrý? Marcusi, já ji miluju a to jen tak nepřestane." Řekl možná až moc hystericky.

,,Mě spíš nejde do hlavy, proč se s tebou rozešla. Jasně kdyby jenom řekla, že se rozcházíte, ale ať jí nevoláš ani nic, to je divný." Začal nahlas přemýšlet.

,,Tobě to ale nezakázala." Podíval jsem se na něj. ,,Zavoláš jí a zeptáš se, co se stalo?" Poprosil jsem ho, protože už jsem zoufalí.

,,Jasně," Odsouhlasil to a vytáhl si z kapsy mobil.

~Cassidy~

Momentálně jsem v nějaké staré budově, která vypadá, že mi kážou chvíli spadne na hlavu. Mám svázané ruce a zalepenou pusu. Jsem přivázaná ke zdi, takže nemůžu utéct. A k tomu všemu sedím na ledové podlaze. Určitě se brzy nychladím.

Ten chlap mě sem jenom dovedl a od té doby jsem tu sama nikde nikdo. Snažila jsem se volat o pomoc, ale přes lepicí pásku jsem že sebe vydala jenom tiché huhlaní.

,,Dobrý večer, Cassidy, máte tu pohodlno?" Uslyšela jsem známí hlas. Mike. Proč? Řekněte mi proč to všechno dělá? Je spíš jak nějaký psychopat.

Chtěla jsem mu něco říct, ale přes tu pitomou pásku to nešlo. Přišel ke mně tak, že jsem na něj měla skvělý výhled. Chytil mě pod bradou a zadíval se na mě. Potom s mou hlavou škubl a hodil jí tak, že jsem skončila na zemi.

Začal mi zvonit telefon v zadní kapse. Snažila jsem se k němu dostat, ale ten debil byl rychlejší. Jenom jsem zahlédla volajícího. Marcus.

,,Ano?" Zvedl to a trochu se snažil změnit hlas.

,,Já jsem její táta, tak co chcete?" Zařval do telefonu. To ale udělal velkou chybu.

,,Jo je doma." Řekl otráveně.

,,Nechtěla s vámi mluvit." Zavrčel.

,,Sbohem." Položil a mobil si nechal u sebe. No né že bych čekala, že mi ho vrátí.

~Martinus~

,,Kdo to byl?" Zeptal jsem se, když jsem poznal, že s Cass nemluvil.

,,Její otec a byl pěkně protivnej." Odfrkl.

,,Počkat, její co?" Zeptal jsem se nevěřícně.

,,Otec!" Řekl důrazněji.

,,Ale ona nemá otce!"

Tak další kapitola.
Omlouvám se, že teď moc nevydávám, ale mám málo času.
Ly ❤