Try Again | Marcus & Martinus

7.

Na Shawna jsem neměla náladu. V podstatě jsem neměla náladu na nikoho. Rychlým krokem jsem došla k domu. Někdo mě chytil za ruku.

„Dežaví," povzdechla jsem.

Otočila jsem se a naproti mě stál Shawn. Byla jsem, tak ráda, že tam stojí on a ne nikdo jiný.

„Proč si nepříjemná?" hodil na mě zvědavý pohled. Svůj pohled jsem sklopila k mým botám.

„Nejsem," mluvila jsem do země.

„Aspoň nelži," zvedl mi bradu a já se dívala do jeho modrých očí.

„Prý ses pohádala se svými kamarádkami," pokračoval.

„Nechodíš k nám na školu. Jak to můžeš vědět?" začínala mi být zima.

„Zapomínáš, že mám ukecanou sestru?" udělal otrávený obličej.

„Kira," kývala jsem hlavou.

„To si s ní vyřídím!" uchechtla jsem se.

„A teď mi řekni, co se děje," usmál se.

„Jestli to je kvůli té věci s Cai-" přerušila jsem ho.

„Ani muk o něm! Anette mě naštvala," začínaly se mi lesknout oči.

„Spíš jsem jí k tomu dohnala," dodala jsem.

Klepala jsem se zimou a Shawn to poznal. Přivinul si mě do náručí. V jeho náruči mi bylo příjemně. Cítila jsem pocit bezpečí.

„Proč jsi vůbec odešel?" vzlykla jsem.

„Měl jsem problémy," odpověděl.

„Jaké?" s drzostí jsem se zeptala.

„Pšššt!" dal mi prst před pusu a já zakroutila očima.

Vyzvedl mě a já byla ve vzduchu. Křičela jsem, aby mě pustil, ale nenechal si říct. Tak jsem ho kolenem kopla a on mě pustil.

„Auu!" sykl bolestí a začal se smát. Nevím čemu se smál, ale přidala jsem se k němu.

„Můžu už konečně jít domu?" slušně jsem se optala.

„Posluš si," zasmál se

Když jsem chtěla otevřít dveře, někdo z nich vyšel. Přede mnou jako ledová socha stála Carol. Neváhala jsem a hned jí objala.

„Tak ráda tě vidím," zamumlala si pod vousy.

„Já tebe taky," pošeptala jsem jí do ucha.

***
Když můj mobil byl téměř nabitý, rozhodla jsem se napsat Anette.

Já: Můžeme se sejít?

Anette: Kde?

Já: V parku?

Anette: Budu tam za půl hodiny.

Já: Dobře.

Mobil jsem odhodila na postel a začala hledat gumičku. Když jsem jednu našla, udělala jsem si vysoký culík.

U dveří jsem zaslechla více hlasů. Rodiče jsou doma! Mobil jsem si dala do kapsy u kalhot a poté seběhla schody.

„Ahoj Mel!" přiběhla ke mně Emma a objala mě. Já jí samozřejmě taky.

„Já jdu ven," řekla jsem mamce v klidu.

„Nikam nejdeš!" křikl na mě táta.

„Co se děje?" zeptala jsem se.