Try Again | Marcus & Martinus

18.

Otočila jsem se a přede mnou stál Marcus. Mohlo mě to napadnout, že to bude on.

„Vyděsil si mě,” zhluboka jsem dýchala.

„To jsem nechtěl,” chytl mě za ruku.

„O čem chceš mluvit?” povzdechla jsem a snažila se znít v klidu.

„Ty víš moc dobře o čem chci mluvit,” ušklíbl se.

„Chci se ti omluvit za to, co se stalo. Byl jsem moc naštvaný na Martinuse a tebe. Popadla mě žárlivost. To kvůli tobě jsem přestal pít a kouřit. To kvůli tobě se chci změnit v někoho normálního. Nechci, aby jsi mě nesnášela. Nechci se na tebe dívat a vidět to, co jsem ti způsobil. Vím, že se mě bojíš. Vždycky se snažíš vypadat v klidu, že se nic nestalo, jenže ono se něco stalo. To je ten problém,” otevřel pusu jako by chtěl ještě něco říct.

„Odpusť mi to,” třesla se mu ruka. Oči jsem měla skleněné. Chtělo se mi brečet. On se chce vážně změnit kvůli mně?

„Já nevím, co na to říct,” vzlykla jsem.

„Taky máš důvod,”

„Já tě mám ráda, možná více než je zdrávo, ale rozhodně bych tě nikdy nepřestala mít ráda,” vlepila jsem mu pusu. Nevím, co to do mě vjelo, ale stalo se.

„Takže mi odpouštíš?” pro jistotu se zeptal a upravil si ty jeho dokonalé vlasy.

„Ano,” kývla jsem hlavou.

Pohled Shawna

„Kde jsou ty prášky!” zakřičel jsem na celou místnost. Bylo mi totálně u prdele, že mě někdo uslyší. Stejně všichni ví, že jsem v prdeli.

„Já chci svoje prášky!” zamotala se mi hlava a spadl jsem na zem.

Viděl jsem flašku vodky a hned po ní chňapl. Zbytek vodky jsem do sebe narval. Uviděl jsem nějakou pilulku pod postelí. Sáhl jsem po ní a polknul jí. Proč zrovna já musím mít, tak zkurvený život? Proč já? Kopl jsem do lampy, která spadla na zem a rozbila se. Kde je ten Adrian? Určitě se oblizuje s Melanie. Tak to teda ne! To mu neprojde! Melanie je jenom moje. Nikdo se jí nedotkne. Zapnul jsem mobil. Nic jsem neviděl. Asi jsem přišel o zrak. Snažil jsem se vytočit něčí číslo. Vytočil jsem Adriana a nechal to chvíli vyzvánět. Když to nezvedl, třískl jsem s mobilem o zem a nezajímalo mě, jestli má prasknutý displej nebo nemá. Šel jsem do špajzu a našel rum. Půlku nádoby jsem do sebe kopnul a šel do koupelny. Podíval jsem se do zrcadla. Na zrůdu, která se ze mě stala. Před obličejem se mi objevil ten hnusný ksicht Caina. Vrazil jsem mu pěstí a tím roztřískal zrcadlo. Z ruky mi tekla krev. Postavil jsem se ke zdi a pomalu jel po ní dolu. Začal jsem brečet. Tohle mi jí nikdy nevrátí.

Pohled Melanie

Zahlédla jsem Adriana, jak odsud utíká.

„Co se děje?” houkla jsem na něj.

„Nic,” v jeho očích byl náznak strachu.

„Vážně?” založila jsem si ruce v bok.

„Shawn mi nebere mobil. Je nedostupný,” povzdechl.

„A?”

„Shawn je schopný si něco udělat. Hlavně po tom, co se mu přihodilo,” měl fakt o něj strach.

„Můžu jít s tebou?”

„Tak rychle,” rozběhl se a já za ním.

***
Vběhli jsme dovnitř Shawnovo domu.

„Shawne!” zakřičel Adrian z plných plic. Nic se neozvalo. Adrian začal panikařit.

Otevřela jsem dveře od koupelny. Na zemi byla krev. Rozhlédla jsem se po celé koupelně. V rohu byl zkácený Shawn s krvácející rukou.

„Mám ho!” zakřičela jsem na Adriana a on hned přiběhnul s lékárničkou v ruce.

Ruku mu automaticky obvázal. Začal ho fackovat, aby se probudil. Zatím si jenom něco mumlal pro sebe. Když nad tím uvažuji, musí to být fakt příšerná věc, která se mu přihodila. Shawn se pomalu probouzel.

„Mel?” ozval se Shawn.

„Tohle už nikdy nedělej prosím,” začala jsem brečet a objala ho.

„Nenašel jsem prášky,” promluvil k Adrianovi.

„To protože jsem je všechny schoval,” zaargumentoval.

„Ty hajzle!” křikl po něm.

„Naval mi je!” snažil se zvednout, ale okamžitě spadl.

„Chceš se snad zabít?” podíval se na Shawna a on na něj. Potom se mezi námi rozhostilo trapné ticho. Shawna jsem společně s Adrianem zvedla a položila na postel. Adrian odešel do kuchyně a já zůstala sama se Shawnem v pokoji.

„Promiň, že mě musíš vidět v tomhle stavu,” omlouval se.

„Neomlouvej se,” pohladila jsem ho po tváři a on se zachvěl.

„Hlavně už nic takového nedělej prosím,” prosila jsem.

„To nevím jestli ti můžu slíbit,” povzdechl smutně.

„Co se děje?” snažila jsem se zjistit o, co tu celou dobu jde.

„Povím ti to jindy,” dal mi pusu na čelo a snažil se usnout.

Zvedla jsem se a šla za Adrianem. Ten byl úplně v prdeli z toho. Popíjel víno.

„Potřebuje psychiatra,” vydechl moc nahlas. Přikývla jsem. Co mohlo, tak Shawna zruinovat do tohohle stavu? Toho Shawna, co si vždycky zapálil jenom jednu cigaretu, proto aby vypadal jako frajer před ostatníma klukama.

„Ráda bych pomohla,” vypadlo z něj.

„Jemu už nijak nepomůžeš,” snažil se zůstat v klidu a nerozbrečet se. Šla jsem k němu blíž a objala ho.

„Kde je vůbec Kira? A kde jsou jeho rodiče?” zeptala jsem se ho.

„Přestěhovali se k mé mámě místo mě,” šeptal.

„Proč?” vychrlila jsem na něj.

„Kvůli Shawnovi,” podíval se mi do očí. Byla v nich vidět bolest a trápení kvůli němu.

„Jestli chceš, můžeš už klidně jít zpátky na tu párty,”

„Nikam nejdu,” protestovala jsem.

„Ale jdeš,” zaprotestoval nazpátek.

„Chci být tady, kdyby se něco stalo,” usmála jsem se. Adrian se o ten úsměv pokusil, ale nevyšel mu. Na Shawnovi mu opravdu záleží.

„Kde budeme spát?” ozvala jsem se.

„Spí v mé posteli. Já budu spát klidně i na zemi,” mluvil pořád potichu.

„To po tobě nemůžu chtít,” odpověděla jsem a on se ušklíbl.
 
Vlezla jsem do Adrianovo pokoje a oblékla jsem si jeho tričko na sebe. Šla jsem zkontrolovat Shawna. Pořád spal. Všimla jsem si jizev, které měl po levé ruce. Jezdila jsem po nich svými prsty. Byli vystouplé. Přemýšlet nad tím, že by tu Shawn nebyl, to ani nejde. Je důležitá součást mého života. Bez něj bych byla jedno velké nic.

„Děkuju, že tu pro mě jsi a vždy budeš,” dala jsem mu pusu na čelo a odešla do pokoje si lehnout.

Máte nějakou otázku na mě? Klidně mi ji napište a já odpovím ❤️