Try Again | Marcus & Martinus

2.

Koukala jsem na něj s otevřenou pusou. Čekala bych Anette nebo Caroline a ne jeho. Stál tam Cain. Hned jsem se od něj odtrhla.

„Co tu dě-" nedokončila jsem větu a položil mi prst na rty.

„Zvážila si mou nabídku?" zeptal se a začal si sahat do vlasů a různě je upravovat.

„Ne!"

„A ani jí zvažovat nebudu," dodala jsem.

„Chyba! Už nad ní uvažuješ," usmál se.

Otočila jsem se a šla rychlým krokem za mými bratry. Chytil mě za ruku a přitáhl si mně k sobě. Jeho rty byly na těch mých. Nespolupracovala jsem a v plánu jsem to ani neměla.

Jeho pravá ruka byla na mém zadku. Do toho polibku dal plno vášně. Tolik, že bych to nečekala. Dostala jsem se z jeho sevření a rozeběhla jsem se k obchodu. Z rohu vyšel Marcus s Martinusem.

„Nerada to říkám, ale ráda vás vidím," vypadlo ze mě.

Marcus vzhlédl ke Cainovi, co stál u školy a potom na mě. Zvedl obočí, chtěl něco říct, ale radši se zastavil. Společně jsme všichni odešli. Bez Caina.

***

„Co ti vlastně udělal Cain?" přišel do mého pokoje Tinus a posadil se na mojí postel.

„Proč tě to zajímá?" odpálkovala jsem ho.

„Protože vím, co se o něm říká," podíval se mi do očí.

„Nic extra, je to prostě blbec, který chce abych s ním šla na ples,” svým pohledem jsem uhla.

„Mel? Já vím, že to bylo něco extra. Jsi pořád zaskočená z toho, co udělal. Prostě mi řekni, co se stalo,” položil mi ruku na stehno.

Zvláštním způsobem mě to uklidňovalo.

„Prostě nechápu jak Cain, nejhezčí kluk na škole podle ostatních holek, může chtít sestru takových idiotů jako jste vy s Marcusem,”

„Jenže tvůj malý mozeček nepochopí, co se mu snažím říct. Řeknu ti to tedy zjednodušeně. Dal mi pusu,” pokračovala jsem.

„A teď už prosím jdi,” odstrčila jsem jeho ruku z mého stehna.

Pochmurně se zvedl a odešel z mého pokoje. Zavřela jsem za ním dveře. Vzala jsem mobil a zavolala Anette.

„Nechceš k nám přijít?” znuděně jsem se zeptala.

„Klidně,” odpověděla a zavěsila.

Vytočila jsem číslo Caroline.

„Čauko, nechceš k nám zajít?” tentokrát jsem pištěla radostí.

„Dobře,” smutně řekla a zavěsila.

Mobil jsem odhodila a uklidila si pokoj.

***
Slyšela jsem zvonek. Seběhla jsem schody. U dveří stál Marcus s mými kamarádkami. Pozval je dovnitř.

Anette si mě všimla a drbla do Carol. Carol jí něco začala šeptat a odešla do koupelny. Druhá kamarádka vyšla schody a vlezli jsme do mého pokoje.

„Je nějaká divná, že?” otočila jsem se na Anette.

„Špatná nálada určitě,”

„Musí být,” dodala.

„Podle mě nám něco tají,” odvážila jsem se tuto větu říct.

Přikývla.

Pohled Caroline