Try Again | Marcus & Martinus

11.

„Kamarádkou?” snažil se to zakecat Martinus. Anette se na něj jenom podívala s výrazem, jestli to myslí vážně.

„Můžeme přestat řešit s kým Marcus spal?” byla na mně slyšet nervozita. Ostatní přikývli.

„Všem nám to může být jedno,” všichni se rozutekli zpátky k alkoholu. Martinus tu, ale zůstal.

„Promiň,” začal se omlouvat.

„Máš jediné štěstí, že se o to Anette přestala zajímat, protože by to potom dopadlo špatně,”

„S ní, se mnou i s tebou,” dodala jsem.

„Kde máš Carol?” zeptala jsem se zničehonic.

„Bylo jí špatně, tak jsem jí odnesl do ložnice,” mrkl. Koukala jsem se na překrásnou noční oblohu plnou hvězd.

„Počkej! Ví rodiče, že jsme vůbec pryč?” vyhrka jsem ze sebe.

„Neboj se. Volal jsem jim,” odpověděl.

„Nemusíš tu být,” opět jsem se zadívala na oblohu.

„Ale já tu chci být,” přisunul se ke mně blíže.

Jeho ruka se mě lehce dotkla. Udělala se mi husina. Shawnovo mikina je, tak strašně pohodlná. Martinus se zvedl a odešel. A prej, že tu chce být. Po chvíli se vrátil se sklenkami vodky. Jednu z nich mi podal. Celou sklenici jsem do sebe kopla.

„Proč si se chtěla s ním vyspat?” vypustil ze sebe.

„Takže celou dobu jde o tohle,” zasmála jsem se.

„Prostě mě popadl chtíč,” sklopila jsem zrak.

„Ale se svým bratrem? Je to přece jenom trošku divný,” konstatoval.

„Ale copak? Něco ti vadí? I kdybych se vyspala s žirafou, tobě to může být úplně jedno,” uchechtla jsem se.

„A nespali jsme spolu,” zalhala jsem.

„A co to bylo ráno? Jenom výplody mé fantasie? Slyšel jsem vaše vzdechy. Měli jste otevřené okno,” řekl a já na něj koukala s otevřenou pusou.

„Nikomu to neřeknu,” dodal a chytl mě za ruku.

„Chtěla bys ses s ním vyspat zn-” přerušila jsem ho.

„Já nevím,” nervózně jsem řekla.

Poznal, že mi tyhle otázky vadí, tak se přestal ptát. Mohla bych se zamilovat do Marcuse? To je blbost! Je to můj bratr, kterej mě pořád něčím štve.

Začínala mi být zima, i přes Shawnovu mikinu, tak jsem šla dovnitř. Tam na sobě byli nalepený Marcus s Anette. Zabolelo u mě u srdce. Koukala jsem na ně a chtěla jít pryč, ale nemohla jsem se hnout.

Shawn opodál seděl s flaškou vodky. Když jsem konečně nebyla zmražená, šla jsem za ním. Usmál se, když mě viděl.

„Shawne?” snažila jsem se o úsměv.

„Ano?” pohladil mě po tváři.

„Můžu tě obejmout?”

„Samozřejmě,” vrhla jsem se mu do náruče a chtěla v ní zůstat už navždy. Nechtěla jsem se pohnout.

Odtáhla jsem od něj a položila si hlavu na jeho rameno a pokoušela se usnout.

***
Vzbudila jsem se jako první. Ležela jsem na Shawnovi. Bratři leželi na gauči, Anette na křesle a Caroline byla v ložnici.