Try Again | Marcus & Martinus

17.

Nemohl jsem se ani na sebe podívat do zrcadla. Nedokážu se na ní podívat a vidět to, co jsem jí způsobil. Chtěl bych se jí omluvit, jenže nevím jak. Nepromluví se mnou ani slovo. Už nikdy.

„Vyšlo to!" vykřikl a já se začal v duchu radovat. Možná ta omluva nakonec vyjde.

Pohled Melanie

Na dnešek jsem se těšila. Naše třída chce Adriana přivítat, tak se rozhodla udělat seznamovací večírek přes víkend.

„Už se těšíš?" přišel do pokoje zvědavý Martinus.

„Vypadnu od rodiny, takže ano velmi," vydechla jsem.

„Napadlo mě, jestli můžeme já i Marcus jet s vámi," zazubil se. Nad jménem Marcus jsem se pozastavila.

„As-i j-oo," zakoktala jsem, on se nad tím usmál a odešel do pokoje za Marcusem.

Ta děsivá představa, když tam bude i Marcus. Co jsem to zase provedla?! Zase se jenom opije a zhulí. Nebo zajde za nějakou slečinkou a bude chtít od ní menší službičku. Tašku jsem táhla po schodech. Byla těžká jak hovado.

„Nechceš pomoct?" ozval se hlas některého z mých bratrů.

„Pomoc by se mi hodila," usmála jsem se a otočila se na něj. Byl to Marcus. Snažila jsem se vypadat v klidu a předala mu svou tašku. On jí s úplným klidem snesl dolů. Naše ruce se dotkly a mnou projela vlna uspokojení. Co to se mnou zase je?

„Děkuju," snažila jsem se usmát. On se pokusil o úsměv také. Něco ho trápilo a já nevěděla co. Zkusím to zjistit od Martinuse.

***
Už se ozývala hlasitá hudba z domu. Celá ta párty se koná v Nickově domu.
Cole se zná s Nickem, takže to nějak dojednal. Já a bratři jsme vešli dovnitř a všechny pozdravili. Tašky jsme si odhodili do pokoje šli do místnosti, kde se všechno konalo.

„Konečně! Můžeme provést přípitek na našeho Adriánka!" zvolal Cole. Podíval se na Cola vražedným pohledem. Adrian tohle oslovení nesnáší.

Všichni si vzali skleničku kromě Marcuse. Zvedla jsem obočí. Zrovna ON si tu skleničku nevezme. Všiml si toho, že jsem na něj zírala. Svůj pohled přemístila zpátky k Adrianovi.

„Na Adriana!" zakřičela jsem a všichni si mezi sebou ťukli.

„Ty nepiješ?" zaslechla jsem Martinusův zvědavý hlas.

„Ne," vypadlo z něj. Marcus Martinusovi ještě něco šeptal, ale to už jsem nepochytila. Jenom vím, že Martinus vykulil oči. Že by přestal s alkoholem? Dělám si moc velké naděje. Opustila jsem ty dva a šla za Adrianem.

„Je tu moc lidí na mě,"

„To se stává," zasmála jsem se a on taky.

„Promiň, že se ptám, ale odkud se znáš se Shawnem?" položila jsem mu otázka, která mi vrtala hlavou.

„Je vidět, že ti nepovídal o naší rodině," povzdechl si.

„Vaší?" podivila jsem se.

„Jsme totiž bratranci," podíval se mi do očí.

„Ty si děláš srandu že?" vypadlo ze mě.

„Ne nedělám," usmál se.

„Nechceš mi říct, co mu je?"

„Nemůžu," jeho úsměv upadl do normální polohy.

„Aspoň jsem to zkusila," vydechla jsem.

Byla jsem ráda, že tu je klid od nějakých těch namyšlených fiflen. Nebyla tu Lorey s Charlotte. A ani Cain. Zajímá mě, co chce po Anette.

Část lidí si sedla do kroužku a začali hrát flašku. Sedla jsem si k nim a čekala než na mě padne víčko flašky. A ono nakonec padlo.

„Předem říkám, že chci pravdu," mrkla jsem.

„Měla si někdy sex?" zeptal se mě Tyler.

„Jo," nebála jsem se říct pravdu. Cole začal hvízdat a tleskat.

„Kdo byl ten šťastný?" perverzně se na mě podíval.

„Tys to nebyl zlato," štípla jsem ho do tváře a on se trochu naštval.

„Štípat do tváří mě teda nebudeš," odhodil mi ruce z jeho tváře. Já se jenom začala smát. Chvíli jsem nevnímala a mezitím se flaška točila. Vnímat jsem začala tehdy, když někdo začal mluvit.

„Vykousni se s Melanie,” vykřikl Cole na Adriana. Podívala jsem se se něj vražedným pohledem.

Adrian se ke mně pomalu přibližoval. Byla jsem jak na trní. Jeho rty byly na těch mých. Začal s nimi pomalu hýbat proti těm mým. Začala jsem spolupracovat. Jeho jazyk pomalu probourával mé ústa. Dotknul se mého jazyka a já okamžitě vystartovala do jeho úst. Probíhala mezi námi jazyková válka. Bylo by mi to příjemné, kdyby na nás nekoukali spolužáci. Cítila jsem Marcusův pohled na mě. Když se Adrian odtáhl, cítila jsem menší vzrušení. Všichni jásali a tleskali. My se na sebe jenom dívali a smáli se jim. Nenápadně jsem se otočila na Marcuse, který koukal do země. Jeho pohled byl prázdný.

Nechtěla jsem se už účastnit téhle hry, tak jsem šla ven na čerstvý vzduch. Viděla jsem něčí stín. Byl to stín chlapecké postavy. Naskočila mi husí kůže. Na rameni se mi objevila něčí ruka. Strašně jsem se lekla a škubla sebou.

„Můžeme si promluvit?"

Trošku kratší kapitola. Za to se omlouvám. Myslíte si, že bude něco víc mezi Melanie a Adrianem? Kdo je ten záhadný stín na konci? 😂