Lovec a kořist - Dokončeno

6*

„Dej ten loket dolů! Kolikrát ti to mám opakovat?” zavrčel na mě Lorcan. Zleva se po mě ohnal pěstí a já se sehla. Rána mě mimula o pár centimetrů. Lorcan ten výcvik bral dost vážně. Uskočila jsem doprava a vyhla se tak další ráně, která mi mířila na bok. Doleva, doprava, úskok, skrčení a celé to zopakovat. Rychle jsem se podívala na hodiny, abych zjistila, jak dlouho do mě bušil, což byla obrovská chyba. Praštil mě do brady tak silně, že jsem odlétla několik metrů dozadu. Au. „Můžeš se alespoň chvilku soustředit? Kdybych tě chtěl zabít, udělal bych to během pár sekund. Jsi k ničemu!” zařval. Ups, asi jsem ho naštvala. „Ty si myslíš, že mě baví tady s tebou trčet?” zavrčela jsem. „Nebaví. Nejsem bojovník, neumím bojovat. A dokud povedeš výcvik ty, tak to ani umět nechci!” Sotva jsem to dořekla, chytil mě pod krkem a přimáčkl mě na stěnu. Kopala jsem do něj, ale nevypadal, že by to vůbec cítil. Začal mi docházet vzduch. Přestala jsem s ním bojovat. Stisk na mém krku trochu polevil.

Lorcan sklonil svoji hlavu k mému uchu a zlověstně zavrčel: „Já se tě neptal, jestli se mnou chceš trénovat,“ přesunul hlavu, aby se mi díval přímo do očí, „je mi jedno, že ty nechceš. Budeš trénovat i kdyby tě to mělo zabít!” Měla jsem z něj strach. Mohl by mě zabít pouhým stiskem ruky. Vždy když jsme se praly mi maximálně něco zlomil nebo mě omráčil, ale až teď mi došlo, že kdyby skutečně chtěl, mohl mě zabít. No, možná mi to došlo dřív, ale uvědomila jsem si, že mě vlastně dost šetřil. Celou tu dobu jsem si namlouvala, že proti němu můžu jednou vyhrát, ale to se nikdy nestane. „Chápu,” vydala jsem ze sebe slabým hlasem. Jeho ruka mi úplně pustila krk, padla jsem na zem a začala kašlat. Krk mě bolel. Zatraceně, i dýchat bolelo. „Přestávka pět minut. Pak tu buď připravená ve správném postoji,” přikázal a odešel k lavičce.
 
Sledovala jsem, jak vzal ručník a otřel si jím pot. Byl bez trika, jen v kalhotách na cvičení. Já na sobě měla jen legíny a sportovní podprsenku. Šla jsem do rohu tělocvičny a vzala si láhev s vodou. Pomalu jsem se napila a snažila se nedat najevo bolest, která se mi ozývala v krku. Posadila jsem se a zhluboka se nadechla. Hlavu jsem si opřela o pokrčené nohy a zakryla ji rukama. Nenávidím ho. Opravdu ho nenávidím. Dveře tělocvičny se otevřely a dovnitř vstoupil Sebastian. Prohlédl si místnost, než jeho pohled padl na mě. Když přišel blíž, klekl si a zadíval se mi do tváře. „Dává ti pěkně zabrat, co vlče?” uchechtl se. Říká mi tak už od prvních dnů. Vlastně mi tak říká celá smečka. Zamručela jsem. „To si říkáš kámoš? Měl bys mě litovat a ne se mi posmívat, pitomče.” Můj nejlepší kámoš se znova usmál. „Víš, že tě mám rád vlčátko. Nemůžeš ho nechat do sebe tak moc bušit.” To se mu snadno řekne. „Moc vtipný. Až se za břicho popadám.” Pohladil mě po rameni, zvedl se a odešel. „Pět minut. Nemáš už takhle náhodou stát na značce?” zavolal na mě Lorcan. „Zvedni ten svůj línej zadek a koukej sem doklusat.” Já ho zabiju. Přísahám, že ho jednoho krásného dne zabiju, i kdyby ve spánku a potom budu oslavovat. „Dělej. Teď si dej třicet kliků.” Bože. Proč já? Tleskl a já začala klikovat. Lorcan to celou dobu počítal. Grázl. Když jsem jich konečně udělala třicet, zvedla jsem se. „Skvělý, teď zaujmi postoj a začni bojovat.”
********
O pár hodin později jsem měla několik zlomených kostí, modřiny a bolel mě každý pohyb. Myslela jsem, že Jeremy zakázal, aby jsme se rvali... Co je potom tohle? Kondiční  cvičení?

Konečně mi dal pokoj a nechal mě se najíst a to jen proto, že můj žaludek vydával prazvláštní zvuky. Když jsme došli do jídelny, vzala jsem si jídlo a chtěla jsem si jít do svého rohu a vklidu se najíst, jenže Lorcan mě chytil za předloktí a odtáhl mě k velkému stolu. Zrovna u něj seděl Jeremy a jedl. Chtěla jsem se zeptat, co to sakra dělá, ale pak mi došlo, že to byl jeden z Jeremyho příkazů. Budeme jíst spolu. Což v překladu znamenalo, že budeme sedět vedle sebe. Sedla jsem si a všimla si, že mě alfa sjel pohledem. Potom se podíval na Lorcana. Následně sklonil pohled a vesele si pokračoval v jídle. Co to mělo znamenat? Pustila jsem se do jídla, ale nevnímala jsem jeho chuť. Přemýšlela jsem o vašem, co se dnes stalo.