Tajemství (HP Poberti FF) - [POZASTAVENO]

Kapitola 1. - Nástupiště 9 a 3/4

Clarissa POV

Naposledy jsem se rozhlédla po svém pokoji, který teď dalších deset měsíců neuvidím. Povzdechla jsem si, vyšla ze dveří a sešla schody do kuchyně.
„Ahoj." pozdravil mě táta, který zrovna něco kuchtil u plotny. Zhluboka jsem se nadechla a nadšeně vykřikla: ,,Palačinky!" objala jsem tátu, který se uchechtl, ale to už jsem mířila do skříně pro čokoládu. Čokoláda. To jest láska mého života. Bude v Bradavicích nějaký obchod s čokoládou? Nebo si budu muset vystačit s tím málem v mém kufru? Z mých myšlenek mě vytrhl táta: ,,Pojď nebo ti to ujede!"

Potom, co jsme se najedli těch výborných palačinek, jsme nasedli do auta a rozjeli se směrem nádraží King's Cross. Na nádraží jsme si půjčili vozík a naložili na něj můj těžký kufr. Škoda, že mi ještě nebylo 17, ulehčilo by nám to spoustu námahy. Podívala jsem se na jízdenku. ,,Tati?" ,,Anoo?" ,,Tady musí být nějaká chyba."
Táta se zatvářil zmateně. ,,A proč myslíš?" zeptal se. Zakroutila jsem nevěřícně hlavou. ,,Protože je tu napsáno, že vlak odjíždí z nástupiště 9 a 3/4." ,,Jo tohle," usměje se, ,,tvůj prastrýc mi psal, že musíme proběhnout zdí." Zatvářila jsem se nanejvýš zmateně. ,,Cože?!" zeptala jsem se pro jistotu. Táta se rozesmál. ,,Umím si představit, že takhle jsem se tvářil já, když jsem to četl. Máme prý proběhnout sloupem mezi nástupišti 9 a 10. Jenže nevím kterým..."

Tak to je problém! Začala jsem se rozhlížet kolem, jestli u nějakého sloupu nebude napsáno: Nástupiště 9 a 3/4 tady. Ve chvíli, kdy jsem začínala už hodně panikařit, jsem zahlédla dva kluky, kteří měli na vozíku stejný kufr jako já. Chopila jsem se svého vozíku a vyrazila za nimi s tátou za zády. ,,Kam ses vydala?" zeptal se. Potichu jsem mu odpověděla: ,,Za naší nápovědou, která nám ukáže, jak na nástupiště." Pochybovačně nadzvedl obočí, ale mlčel a následoval mě. Po chvíli se kluci rošťácky ušklíbli a společně se rozběhli proti sloupu. Věděla jsem, že PRAVDĚPODOBNĚ projdou, ale moje podvědomí si přálo, aby se o ten sloup rozplácli. Když zmizeli, kývla jsem na tátu a společně jsme se rozběhli proti sloupu. Zavřela jsem oči a otevřela je až ve chvíli, kdy jsem si byla jistá, že náraz už nehrozí. Rozhlédla jsem se a konečně spatřila onu legendární bradavickou lokomotivu, o které mi prastrýc tolik vyprávěl.

Takže ahoj všichni *le stěrače* (na pozdravu zapracujeme), vítáme Vás u nové kapitoly/návodu jak se dostat na nástupiště 9 a 3/4. Víme že kapitola měla být už asi před týdnem (nebo dvěma?), ale prostě a jednoduše nestíhaly jsme. Během toho týdne jsme měli každý den test a řekněme že deseti minutové přestávky jaksi nestačí na prokonzultování vývoje příběhu. Ale budeme se snažit už se pracuje na 2. a 3. kapitole. Takže stay tuned a očekávejte další kapitolu. P.S. kdyby nebyla kapitola do soboty dejte vědět v komentářích.