Tajemství (HP Poberti FF) - [POZASTAVENO]

Kapitola 15. - Pondělní Kratochvíle

Juliette POV

Když Max odešel na trénink, začala pršet krev. Jop, tohle je přece naprosto normální... Clar potom zahlédla partu mrňavejch prváků, nad kterýma se vznášeli mozkomoři. Clarissa na nás křikla ať běžíme do hradu a řekneme Minnie ať všichni začnou zavírat všechna okna a dveře kromě hlavní brány. Když jsme odbíhaly, zaslechla jsem Clar jak křičí na toho roztomilého pejska, ať dojde pro kluky a říkala mu Siriusi...ale neměla jsem čas se tím zabývat. Zpátky k hlavní bráně jsme přiběhly stejně jako kluci, kteří běželi za Clarissou následování kočkou aka McGonagallovou. Vypadalo to, jako že to Clar na druhém konci jezera docela zvládá, ale ocenila by pomoc. Takže jsem zatahala Lil za ruku abych ji vrátila zpět do reality, byla nějak mimo - asi zase přemýšlela o tom paku. Když mi zase věnovala pozornost a všimla si vysílené Clarissy u jezera, věnovala mi vyděšený pohled, ale nehnula se ani o píď. Uznala jsem za vhodné tady s ní zůstat, aby se neslozila na zem. I když bych radši byla tam a dávala pozor na ty idioty... Mám na mysli Siriuse... Tedaaaa...
S úlevou jsem sledovala, že skupinka se k nám pomalu blíží. Kousek od brány všichni zrušili kouzla, která po celou dobu udržovali a rozběhli se dovnitř. Tak tak jsem se udržela, abych se Siriusovi nerozběhla do náručí, a viděla jsem, že Lily se sebou taktéž bojuje. Skoro všichni už byli uvnitř a McGonagallová se chystala zavřít bránu, ale pak se stalo něco, co nás donutilo zalapat po dechu. Lar byla na zemi a najednou se vznášela ve vzduchu. A pak zase padala dolů. Ta fyzika... Všichni jsme se zmohli jen na vyděšené zírání. K mému udivení ji zachránil White, nebyla jsme moc ráda, že to byl zrovna on ale aspoň něco. Po chvíli se Clar probrala a na všechny koukala jako bychom spadli z višně...no já nevím kdo tady ještě před chvílí padal z nebe... Jen na nově příchozího Maxe vrhla trochu nechápavý pohled, ale nehodlala jsem to řešit. Potom se strhla 'rvačka' mezi Remusem a Whitem o to, kdo dá Clarisse čokoládu...snažila jsem se zadržet smích, ale moc se mi to nepovedlo. Potom, když už se Clar najedla čokolády od obou, přiběhla McGonagallka a donutila ji, aby si došla na ošetřovnu. No, donutila... Spíš ji tam dotáhla. Po kontrole na ošetřovně jsme se Clar ptali jestli je v pořádku. Vypadala, že ji strašně štveme, ale snažila být milá. Po poznámce kluků jsme se vydali na večeři. Zbytek večera jsem nevnímala, protože jsem přemýšlela o spánku nebo o Siriusovi... Eeeh o spánku, jen o spánku...

Další ráno jsem se tak tak přinutila k vstávání. Jak já miluju pondělí... Na přeměňování jsme se snažila neusnout, ale na dějinách jsem to vzdala a dala si pořádného šlofíka. Pak následovala dvouhodinovka myho nejmíň oblíbených předmětu. Obrany. Kupodivu to nebylo takové mučení a White si mě tm dokonce nenechal po hodině, což se dá považovat za úspěch. Poslední hodina bylo studium mudlů, to byla celkem i zábava. A pak oblíbená část dne. Oběd! Remus s Lar nás potom opustili, protože ještě měli věštění. My jsme se uchýlili do společenské místnosti a hráli jsme 'sněz fazolku'. Když za námi po asi pěti hodinách a minimálně sedmi prázdných krabičkách od fazolek přišli Remus a Clar, seřvali nás, protože jsme za nimi nepřišli do knihovny, jak jsme slíbili. Jejda... Udobřili jsme si je čokoládou a přesvědčili je, aby si zahráli s námi.

Ahoj všichni,
*le stěrače* vítám vás u další kapitoly. Snad se líbila, omlouvám se, že vychází trochu později a je trochu kratší, ale aspoň neco😅. Takže stay tuned na další kapitolu.
Sári🌕