Tajemství (HP Poberti FF) - [POZASTAVENO]

Kapitola 12. - Lilyin problém a Clarissin návštěvník

Juliette POV

No to si snad dělá srandu... Tak ona si jen tak odejde a my ji musíme chytit, aby si bůhvíco neudělala. Ale jako Brumbálův výraz, když jsme se kolem něj řítili za Lar, byl k nezaplacení. Díky Merlinovi za Hagrida! Kdyby tam nebyl, pravděpodobně bychom jí ještě teď naháněli po lese. Ale možná bych mohla zapracovat na fyzičce. Musím smazat ten Siriusův vítězný úšklebek, když jsem se tam dobelhala. Ale musím uznat, že jsem žasla nad Blackovou a Potterovou rychlostí. Třeba bude Sirius vypracovaný a možná tam budou i břišáky. Ne! Nemysli takhle! Je to Black, sakra! Hezký... Ale BLACK!
Když jsme Lar dotáhly na ošetřovnu, Lil mě pod záminkou eseje zatáhla do knihovny. Ale my neměli úkol... Cestou jsme potkaly nějakého nebohého Havraspára, který se očividně stal terčem Peroxidovy skupinky, jež stála nad schody a smála se. Měla jsem chuť jim jednu vrazit, ale Lily mě táhla pořád dál. A já šla poslušně za ní. Když jsme však minuly knihovnu, tázavě jsem se na ni podívala. Zastavily jsme se až před nějakou stěnou . Lil pustila můj hábit a třikrát prošla podél zdi. Už jsem se jí chtěla zeptat, co to dělá, když v tom se ve stěně začaly objevovat dveře. Koukala jsem na to s pusou až na zem, ale to už mě Lil táhla za hábit dovnitř. Objevili jsme se v malé místnosti slazené do červena s dřevěným stolkem a dvěma křesly. S úžasem jsem se zeptala: „Kde to j-" „V Komnatě nejvyšší potřeby," přerušila mě, „potřebuju s tebou něco probrat..." Vypadala docela nejistě. Sedly jsme si a Lil odněkud vytáhla dvě malé sklenky a ohnivou whisky. Já vykulila oči a zmohla se na pouhé 'wau'. Tak to musí mít Lil pořádný problém, když na to vytahuje chlast. Rozdělala láhev a oběma nalila. Potom láhev zase odložila, opřela se lokty o kolena a frustrovaně spustila: „Víš Jul, já poslední dobou vůbec nevím co se se mnou děje. Například teď jsem mu řekla jménem a objala jsem ho! Dokáže mě rozesmát a moje mysl uznává, že není zas tak špatný. Já vůbec nevím co mám dělat!" Byla tak zoufalá, že to vypadalo, že se rozbrečí. „A pověz mi, líbí se ti?" vyzvídala jsem. „NE!" odpověděla rázně, „i když..." Sklopila hlavu a nechala své rudé vlasy spadnout přes obličej, který nabíral podobnou barvu. U Merlina! To je poprvé, co se bavíme o tom Jamesi Potterovi a Lil není rudá vzteky. Ona zrudla kvůli něčemu jinému! Pokud se dají dohromady, tak se to zcela určitě zapíše do Bradavických dějin. Mezitím, co jsem přemýšlela, Lil do sebe nalila pět panáků a už už chtěla pít z flašky, ale tu jsem ji vzala. „Páni, nevěděla jsem, že jsi tak zručný alkoholik," pokývala jsem uznale hlavou, „A teď k tvému 'problému'. Vždyť je to naprosto normální. A určitě budete šťastný pár a taky bude hezká svatba, kterou já a Lar napl-" „Tak jo, brzdi," zarazila mě se smíchem Lily, „to, že se mi líbí *zasněný pohled*, neznamená, že spolu skončíme. Pořád mě štve, jak mě zve na rande přede všemi. Kdyby mě pozval v soukromí tak bych možná kývla,ale takhle... Je to otrava." Vypadala opravdu smutně. „Pokusíme se ti pomoct." slíbila jsem jí s úsměvem. „Pokusíme?" zeptala se podezřívavě. „Pff... Snad si nemyslíš, že na to budu sama." protočila jsem se smíchem očima. Lil se zasmála taky, ale potom ke mě posunula skleničku s tázavým pohledem. „No a když už jsme u toho... Co ty a náš Casanova?" zeptala se s nevinným výrazem. „Jak to víš? Teda... ehm... o čem to mluvíš?" řekla jsem, tušíc, že jsem červená jako rajče. „Ale to není vůbec těžké si odvodit, víš? Všimla jsem si už minulý rok, že po něm pokukuješ, ale trochu hodně pochybuji, že si toho všiml, s tím co má v hlavě..." zasmála se. „Ale víš, čeho jsem si taky všimla? Že když ses na obraně tak tak vyhnula Malfoyově kletbě, vypadal, že právě prodělal infarkt." konstatovala polovážným hlasem. Vykulila jsem na ni oči a moje vlasy začaly zběsile střídat barvy. Musela jsem se napít té whisky, aby to přestalo. „Tak, že by?" zeptala jsem se s nadějí. „Určitě! A už mám plán... Nejdřív dáme dohromady vás dva a pak se postaráme o Pottera. Platí?" zeptala se s rukou napřaženou ke mě. „Platí!" plácla jsem si s ní. Ještě jsme trochu popily a proto podotýkám, že než jsme se domotaly do věže už bylo asi půl jedenácté. Pohledy Pobertů mluvily za vše. Oni poznali, že jsme úplně na mol a proto nás až za roh vyprovázeli vševědoucími pohledy. Jo a zapomněla jsem dodat, že kdybych Lil neodtáhla násilím na schody, vrhla by se na Jamese. Chápejte, to jsem nemohla dovolit. To by mě a sobě Lily ještě dlouho vyčítala.

Ráno jsme se rozhodly, že půjdeme vyzvednout Clar. Když jsme tam však dorazily před závěsem seděl kluk, tak našeho věku, s hnědými vlasy a modrýma očima. Byly docela podobné těm Siriusovým... Ne že bych to věděla...
Kluk seděl zády k závěsu a smál se, jakoby mu někdo řekl něco vtipného. Potom zpoza závěsu vyšla Lar a mračíc se bouchla toho kluka do ramene. Ten se však jen uchechtl, stoupl si a rázem jsme zjistily, že je o jednu a půl hlavy vyšší než ona. To Lar ovšem nebránilo v tom, aby mu skočila kolem krku a začala se s ním vášnivě líbat...
Ou...moment, to se vlastně nestalo. Heh, moje hlava si ráda vymýšlí. Ve skutečnosti se na něj Lar jen zlostně dívala se zakloněnou hlavou. A pak si všimla nás... „Jéé, holky, vy jste mě přišly vyzvednout? A asi chcete vědět, kdo je tohle, že?" řekla ukazujíc na toho neznámého. „Tohle je Max a chodil se mnou do školy." představila ho mezitím, co on dělal pukrle a držel si imaginární šaty. Obě jsme se málem skácely smíchy, ale držely jsme se. Lil potom představila nás a já si pak vzpomněla, že jsem ho tu vlastně už viděla. „Takže to jsi ty, kdo k nám přestoupil ve třetím ročníku?" zeptala jsem se. Max jen přikývl. Nasadila jsem výraz alá 'ahaaaaa' a všichni čtyři jsme se složili k zemi...smíchy...
Pak se nás zeptal jestli máme na dnešek nějaký plán a my jsme se pohledy domluvily, že ne. Tak řekl, že se ve 2 odpoledne sejdeme u hlavní brány. Všechny jsme mu to odkývaly a pak jsme se vydali zpět do nebelvírské věže. Tam jsme si sedly před krb do křesel a povídali jsme si o všem možném. Pak se od klučičích ložnic, respektive schodů, ozvala rána a pár kroků. Ale když jsme se otočily tak tam nikdo nebyl, jen se ozývaly dosti peprné nadávky. Podívaly jsme se na sebe pohledem 'co se to sakra děje?' a potom jsme jen sledovali Remuse, jak vyšel zpoza rohu, sešel schody, shlédl na zem a pak se vydal směrem k nám. Sedl si naproti nám a čelem ke schodům. „Čau, jak se máte?" zeptal se kmitajíc pohledem mezi námi a schody. Já s Lil jsme si ho měřily pohledem a Lar sledovala pohledem něco nám neviditelného a pak složila hlavu do dlaní. O chvíli později mi někdo zakryl oči. Podle vůně kolínské jsem poznala, že je to Sirius. „Siriusi..." „Jak jsi mě poznala??" zeptal se. Jen jsem se usmála. „A vy nejdete na oběd?" zeptal se James, který právě vyšel z pokoje. My jsme se na sebe jen podívaly, vyběhly směrem Velká síň (pozn. jak logické...) a kluci se se smíchem rozběhli za námi.

Ahoj všichni! *Le stěrače lvl. Nimbus 2001* tohle je naše nejdelší kapitola! *aplaus*. A taky jedna z nejstupidnějších... Každopádně doufám, že se líbila a stay tuned na další čtvrtek a novou kapču (snad...)
Sári🌕