Tajemství (HP Poberti FF) - [POZASTAVENO]

Kapitola 3. - Konečně domů

Dole přečíst - zajímavé!
Juliette POV

  ,,Julietto!" ozval se hlas mojí otravné matky. ,,Ano matko?" odpověděla jsem otráveně. ,,Pojď rychle sem, jinak ti ujede vlak a já tady s tebou nechci trčet dlouho!" ,,Aby ses nezbláznila..." řekla jsem si pro sebe, ale nějakým, pro mně nepochopitelným způsobem se to doneslo k jejímu uchu. ,,Co si to dovoluješ? Máš ke mě mít úctu, ne mě urážet! Jen počkej..." O chvíli později se chodbou začalo rozléhat klapání podpadků. Věděla jsem co teď přijde - TREST a to je v podání mé matky buď kletba Cruciatus nebo její velice oblíbená kudla. Rychle jsem si sáhla na noční stolek pro hůlku a připravovala se na nejhorší. K mému neštěstí matka přišla s kudlou, to je vždy mnohem horší než Cruciatus. ,,Petrificus totalus!'' vykřikla a já neverbálně vyslala štít. Matka z toho byla tak překvapená, že ani nestihla zareagovat na moje Petrificus totalus a skácela se k zemi. Vím, že mě za tohle dřív nebo později zabije, ale teď už jsem vážně musela jít. Popadla jsem kufr, který jsem levitovala před sebou a na záda si vzala batoh. V duchu jsem se soustředila na jednu zapadlou uličku u nádraží King's Cross a už jsem cítila ono známé škubnutí u pupíku. Jakmile jsem se ocitla v Londýně, nastal problém. Ten kufr je vážně těžký a já ho nemůžu levitovat mezi mudly. Naštěstí mne zachránila moje nejlepší kamarádka Lily, jako obvykle... ,,Juli?'' ,,Lily!'', vykřikla jsem a vrhla se jí okolo krku ,,Co ty tady? Nechodíš normálně mnohem dřív?'' ,,Chodím, ale dneska jsem tak trochu zaspala...tak pojď už, jinak to fakt nestihneme.'' ,,Nooo, já jaksi ještě nemám vozík a ten kufr nemůžu levitovat mezi mudly...a kde máš vlastně ty vozík?'' řekla jsem, když jsem si všimla, že nevidím ani vozík, ani kufr. ,,Milá Juliette, existuje takové kouzlo, kterému se říká zastírací. Stačí ho použít na ten kufr a můžeš si ho levitovat kam chceš.'' ,,O můj Bože, ty jsi geniální!'' vykřikla jsem a dnes již podruhé se jí vrhla kolem krku. Po tom, co jsem měla kufr již neviditelný, jsme rychle došly k onomu známému sloupu a rychle jsme proběhly skrz. Právě včas, protože vlak zahoukal na znamení, že za chvíli odjíždí. Rychle jsme daly kufry do úložného prostoru a jaly se hledat kupé. Po docela krátkém hledání jsme našly jedno zhruba uprostřed a sedly si naproti sobě k okýnku. ,,Tak jak sis vlastně užila prázdniny?'', zeptala jsem se, ,,ještě jsme vlastně neměly čas si popovídat.'' ,,Byly vážně super. Byli jsme u moře a pak u babičky, hrozně jsem si to užila. Co ty?'' ,,Že se ještě po tolika letech ptáš. Byli jsme někde v Maďarsku navštívit příbuzné a pak jsem tvrdla doma. A těsně před odchodem z domova mě matka chtěla pořezat, tak jsem ji zmrazila...'' Když to Lily uslyšela, vyjekla a začala se mi omlouvat, že mě na konec prázdnin nevzala k sobě, že by se tohle nemuselo stát. ,,Lily, jsem v pohodě a okamžitě si to přestaň vyčítat, jinak dopadneš stejně jako matka.'' Chvíli jsem vydržela mít seriozní výraz, ale po chvíli jsem vyprskla smíchy a Lily taky. V tu chvíli se rozrazily dveře a v nich stál James Potter se Siriusem Blackem a Remusem Lupinem, za kterými stála drobná blondýnka, která se představila jako Clarissa Collinsová. Povídali jsme si asi půl hodiny, když v tom Lily zděšeně vykřikla a zbledla. ,,Lily? Co se stalo? Jsi v pohodě?'' zeptala jsem se starostlivě. Ona se ale, jako by neslyšela mou otázku, začala přehrabovat ve svém kufru až nakonec našla co hledala. Urychleně si připnula primuský odznak a když vycházela z kupé drmolila něco jako:,,Jak jsem na to mohla zapomenout...McGonagalová mě zabije...'' V tu chvíli James zbledl jako křída a honem utíkal za Lily. Zatímco Remus a Black chytli záchvat smíchu, já s Clarissou jsme je nechápavě pozorovali. Vysvětlování se ujal Remus: „No víte James je taky primus..." To už jsem to taky nevydržela a vyprskla smíchy, jen Clarissa se na nás dívala pořád se stejným výrazem ve tváři. Ale když jsme ji vysvětlili okolnosti, začala se smát s námi. Tohle byla nejpříjemnější cesta do Bradavic, kterou jsem kdy zažila...

Ahojky *le stěrače lvl. 1.5*
Vítáme Vás u nové kapitoly.
Teď se přesuneme k informacím...
1, tento příběh se bude psát z pohledu Clarissy i Juliette
2, pokud jste všímaví zjistili jste, že závěr píšeme v množném čísle
3, pohledy Clarissy a Juliette se mohou lišit stylem psaní
...a to všechno, kvůli tomu, že jsme dvě. Ano...jsme dvě. Každá z nás má na starost jednu z naší vymyšlené dvojky. Kapitolu budeme vydávat ve čtvrtek mezi 13:00 a 14:30 (ehm teda budeme se snažit...).