Tajemství (HP Poberti FF) - [POZASTAVENO]

Kapitola 7. - Moje nová rodina

Clarissa POV

Když jsme dorazili do společenky, domluvili jsme se, že než dorazí Jul, zahrajeme si kouzelnické šachy dva proti dvoum. Já a Lil proti Jamesovi a Siriusovi. Vítězové dostanou od poražených čokoládu! Po pěti minutách usilovného přemýšlení, jak se dobrat k vítězství, přišla Minnie a řekla mi, že mě shání Albus. „Čokoládové žabky?" zeptala jsem se. Zavrtěla hlavou a odpověděla: „Mrkvový dort." Pokývala jsem hlavou a poprosila Remuse, aby hrál za mě. Pak jsem se vydala do Albusovy pracovny. Když jsem vyšla schody, zaklepala jsem a počkala na tlumené ,dáleʼ. „Chtěl jsi něco, strýčku? " „Ne." nevinně se usmál. Nadzvedla jsem obočí a dala ruce v bok. „Jako vážně?" zeptala jsem se mírně popuzeně. „Dobře, chtěl jsem ti jen říct, aby ses nedala dohromady s žádným Blackem..." „Proč?" zeptala jsem se podezřívavě. ,,Nooo... Víš kdo byl otec tvé matky?" Zavrtěla jsem hlavou. „Byl to Arcturus Black. Z toho vyplývá, že jsi příbuzná s Blacky... " Chvíli jsem na něj nechápavě zírala, ale pak se mi rozsvítilo. „Aha! To znamená, že Sirius je můj bratranec?" Němě kývl. Začala jsem skákat po místnosti radostí. Pak jsem ale zamrzla na místě. „To ale taky znamená, že jsem příbuzná s jeho ztřeštěnou rodinou. A taky s tím klukem, Regulus myslím, který se mě pokusil ve vlaku zabít." „Jo, to je taky pravda... Počkat on se tě pokusil zabít?!? " Mírně jsem se usmála. „Možná? A Černý květák se o to samé pokusil dnes na OPČM." „Myslíš slečnu Blackovou? Jo, na tu si pár lidí taky stěžovalo." pobaveně se zasmál. Pak ke mě posunul misku s citronovými dropsy. Zavrtěla jsem hlavou a vydala jsem se ke dveřím. „Tak já jdu pozdravit bratránka." zamávala jsem mu a rozběhla se do společenské místnosti. Možná jsem cestou někoho srazila, co já vím... Když jsem se dostala do společenky, Sirius zrovna vstával z křesla, tak jsem mu skočila na záda. Trochu zakolísal, ale když zjistil, kdo mu visí na zádech, začal se smát. „Je ti do smíchu bratránku?" Začal se smát ještě víc, ale po chvíli mu to došlo. Postavil mě před sebe na zem, chytl mě za ramena a podíval se mi do očí. „Vážně jsi mi řekla bratránku?" zeptal se s vážnosti v hlase. Začala jsem se smát a kývat hlavou. Než jsem se nadála, Siri mě mačkal v obětí a pořád opakoval, že je rád za dalšího normálního příbuzného a že mě bude ochraňovat jako mladší sestru a že doufá, že ho budu brát jako bráchu... Myslím, že kdybych ho nepřerušila, mlel by tam ještě tak dvě hodiny. „Tak jo bráško myslím, že bychom měli vymyslet co budeme dneska dělat, protože jsem tu nebyla deset let a chci vědět, co se změnilo." zašklebila jsem se na své přátele, ale to už mě všichni táhli po chodbách hradu a ukazovali mi všechno, kolem čeho jsme prošli. Když jsem jim vysvětlila, že hrad znám jako své boty, ale na pozemcích jsem ještě nebyla, málem mě přetrhli, když mě táhli do Hagridovy hájenky. Hagrid nám uvařil čaj a dal nám nějaké sušenky. Když jsem chtěla jednu ochutnat, kluci nahodili takový rozpačitý pohled. Tázavě jsem se na ně podívala a zakousla se do sušenky. Pravda, dalo mi trochu práce rozžvýkat to, ale už jsem jedla i tvrdší. Když jsme odcházeli, poprosila jsem ještě Hagrida, aby mi někdy ukázal nějaká zajímavá zvířata. Začal nadšeně kývat a řekl, ať se stavím co nejdříve. Když jsme dorazili zpět do společenky, James doběhl do pokoje pro nějakou látku a pergamen a se Siriusem, který podpíral bledého Remuse, se vydali ven se slovy, že jdou Remuse odvést na ošetřovnu, protože je mu špatně z večeře. Vypadali přitom docela ustaraně. Potom co jsme se odebrali do postelí a holky usly, otevřela jsem kufr a vyházela všechno oblečení. Když už byl kufr prázdný, otevřela jsem 'tajnou' kapsu úplně na dně a vytáhla sedm čokolád s karamelem. Šest jsem strčila do nočního stolku pod fotoalbum, knížku a pár pergamenů, sedmou jsem rozbalila a blaženě kousek ukousla. Mňam. Pak jsem hupsla do postele s úmyslem, že se dneska pořádně vyspím. To se ale nestalo a já jsem své snažení po pár hodinách vzdala. Vzala jsem si svetr a šla bloumat po bradavických chodbách. Chtěla jsem se proplížit na ošetřovnu za klukama, ale bylo zamčeno. Proto jsem se rozhodla, že si půjdu protáhnout křídla. Vylezla jsem na Astronomickou věž, přelezla zábradlí a vydala se volným pádem vstříc k zemi. Asi dva metry nad zemí jsem se proměnila a zamířila směrem k lesu. To byl tak super pocit zase kličkovat mezi stromy pod noční oblohou. Vyletěla jsem co nejvýš, abych se o okamžik později zase střemhlav snesla dolů. Vtom jsem uslyšela vrčení. No co, nějaká smečka vlků se nepohodla, pomyslela jsem si. Když jsem se snesla níž, spatřila jsem vlkodlaka, který vypadal, že zápasí s jelenem a velkým psem. To mi přišlo docela divné, protože jelen je plaché zvíře a utekl by. Proto jsem se rozhodla, že musím něco udělat. Něco, čím neublížím ani vlkodlakovi ani těm zvířatům. Vlétla jsem mezi ně a snažila se je křídly rozehnat od sebe. Vlkodlakovi se to moc nelíbilo a začal se po mě ohánět drápy. Co mě ale překvapilo více, bylo, že jelen do mě strkal parohy, jakoby chtěl, abych uhla. Přestala jsem vnímat vlkodlaka a klapla jsem po jelenovi zobákem. To jsem ale neměla dělat. Vlkodlak využil mé nepozornosti a sekl mě do břicha. Když jsem padala do křoví uviděla jsem sluneční světlo. Ještě chvíli a dokázala bych to. Když jsem dopadla, křoví mě úplně zahalilo, tudíž jsem nic neviděla. Ale zato jsem slyšela ten příšerný zvuk praskání kostí. Chvíli bylo ticho, ale pak se ozvaly dva chlapecké hlasy. „Dneska byl nějaký neklidný. A navíc co tu dělal ten pták?“ „Jo no, ale tak hlavně rychle do školy.“ Ten hlas mi připadal povědomý, ale byla jsem tak mimo, že jsem ho nedokázala zařadit. Když už jsem slyšela kroky, zvedla jsem levou ruku a vybavila si šťastnou vzpomínku. O chvíli později z křoví, snad směrem k chlapcům, vyletěl matný sokol. Můj patron. Kroky ustaly a pak se začali přibližovat ke mě. Když nade mnou přeletěl můj patron, rozplynul se. Poslední co jsem slyšela, než jsem se propadla do sladkého spánku byl vyděšený výkřik: „Clarisso?!?“

Ahoj všichni *le stěrače lvl. 2.57*
Jak se máte? Doufám, že dobře... Tohle je poslední kapitola ve školním roce! Jen Vás chci informovat, že o prázdninách kapitoly vycházet budou, ale nepravidelně, protože komunikace mezi spoluautorkou a mnou malinko vázne...
Ale po prázdninách (nebo pokud to nestihneme tak k Vánocům) pro Vás máme překvapení. Takže se těšte!
Stay tuned a čauky u další kapči.
Lucy🌑