Tajemství (HP Poberti FF) - [POZASTAVENO]

Kapitola 6. - Noční můra se stává skutečností

Juliette POV

Když Clarissa odešla za Hagridem, rozešli jsme se ke kočárům. Pak na ni Sirius ještě něco zařval, otočila jsem se a zjistila jsem, že Lar umírá smíchy a skoro padá z loďky. Sirius se jen uchechtl a naskočil do prvního kočáru, který uviděl. Já jsem vylezla za ním a Remus za námi zavřel dvířka. ,,Tak co myslíte, jak to jde Dvanácterákovi s Evanskou?" nadhodí Sirius. ,,No tak zaprvé, je to Lily, už by sis to mohl po těch letech zapamatovat, a zadruhé, myslím, že každá možnost, kde nebude James viset hlavou dolů, se může považovat za úspěch..." odvětila jsem a snažila se zachovat si vážnou tvář, ale po chvíli snažení jsem to vzdala a vyprskla smíchy a kluci taky. Po docela dlouhé době jsme se uklidnili a Remus nadhodil: ,,Tak co, jak se vám líbí Clarissa? A Siriusi, myslel jsem tím spíš povahově, jo?" dodal, když viděl, že se Sirius nadechuje k nějaké odpovědi, kterou jsme ani jeden z nás nechtěli slyšet. ,,Aha no...tak v tom případě mi nepřijde tak zajímavá Náměsíčníku, ale jak se líbí tobě?" odpověděl Sirius a v otázce dal schválně důraz na slovo 'líbí'. ,,Mě přijde v pohodě a tobě Jul? " zeptal se mě Remus a i když jsem tuhle otázku očekávala, trochu jsem se zarazila. „No, vzhledem k tomu, že ji vyhodili z Krásnohůlek, protože podpálila závěsy u svojí postele... Bude s ní určitě sranda." Než jsem stačila něco dodat, Sirius se dal do plánování: „No jasně a navíc se, díky ní, rozšířil můj K seznam." Remus složil hlavu do dlaní a začal si mumlat, proč má sakra tak imbecilního kamaráda. Já jsem na něj jen tázavě podívala. Už už se nadechoval k vysvětlení, když ho přerušil Remus: „Jsi si jistá, že to chceš slyšet?" a nahodil pohled alá 'vážně bych to nedělal'. Zaváhala jsem, ale zvědavost byla silnější. „Siriusi?" „Takže, abych ti to vysvětlil..." „Radši ne, to by se mohlo zvrhnout... " přerušil ho Remus, „Já ti to vysvětlím trochu šetrněji... Prostě a jednoduše K seznam je v delším provedení Casanova seznam a Sirius k jeho vyplnění používá techniku SPO nebo, jak tomu přezdíváme s Jamesem, Sbalit -> Pomazlit -> Odkopnout." Siriusův ublížený pohled vysoce kontrastoval s jeho rudým obličejem. „Ale to není pravda Náměsíčníkuuuuuuu!" Vydržela jsem se smát zbytek jízdy a dokonce i cestou do Síně. Tam mi ale úsměv zamrzl, protože jsem uviděla svoji sestru, jak se baví s peroxidem a jeho bandou. To snad nemyslí vážně! Jakoby nestačilo, že se mě snaží zabít vlastní rodina! Teď se k nim přidá i Peroxidova skupinka...Super...

Když jsme se všichni usadili a utišili, přivedla Minnie do Síně prváky a Lar, která se snažila schovat za dav dětí. Bohužel pro ni se jí to moc nedařilo, kvůli obřímu kabátu, který měla na sobě. Takže se nakonec stejně vykoupala... Zařazování jsem skoro nevnímala, jen jsem párkrát nepřítomně zatleskala. Když už se před čestným stolem neměla Lar kam schovat, Brumbál vstal a začal mluvit o tom, že letošní rok je speciální, protože zařazujeme i studentku sedmého ročníku. Blablabla... Litovala jsem Clarissy, která tam tak stála a chtěla se co nejvíce zmenšit. Když usedla na trojnožku, celá Síň ztichla. Po předlouhých 10 minutách se Moudrý klobouk konečně rozhodl a vykřikl: „NEBELVÍR! " Oddechla jsem si, přivítala Lar potleskem a poklepala na místo mezi mnou a Lil. Než si Lar stihla sednout, už jsme ji s Lily mačkaly v obětí. Když jsme ji pustily, sundala si kabát a sedla si na něj, aby byla v podobné výšce jako my. Když se Black a Potter začali smát, se smíchem je okřikla:,, No co? Tak jsem trochu menší." Black se začal chechtat ještě víc. ,,No jo, jsi malá mokrá slepička." Lar se zamračila, bouchla do stolu a Blackův talíř s jídlem se ze stolu dostal na jeho obličej. Když spadl zpátky, Lar se andělsky usmála a řekla: ,, Jejda, to bylo omylem." Všichni kromě Siriho jsme propukli v hlasitý smích. Když se našim směrem otočil Brumbál s pobaveným úsměvem, Lar se na něj zašklebila, jako kdyby to byl její starý známý. Pak si Brumla stoupnul, aby řekl pár úvodních slov. Po pár úvodních slovech: ,,...rád bych vám představil nového učitele obrany proti černé magii. Profesor John White!" Cože?!? Ne! To není možný...
#flashback
Probudila jsem se se strašnou bolestí hlavy. Co se včera stalo? Mám absolutní okno... Když jsem se rozhlédla po pokoji, musela jsem nahlas zanadávat: „K*rva..." Ležela jsem na posteli, přikrytá lehkou dekou a vedle mě se někdo rozvaloval. Jak se jmenoval? Na J?... Moment už to mám! Tak ne... John! Pak mi to došlo... Ne, to se nestalo!... Rodiče mě zabijou...
End of #flashback
Někdo do mě strkal. Pak mi došlo, že je to Lil. ,, Co? Říkaly jste něco? " zeptala jsem se, i když jsem je vůbec nevnímala. Pořád jsem pohledem skenovala Johna. To nemůže být on. Jak by se dozvěděl, kam chodím do školy? No možná jsem mu to řekla po těch 'pár' panácích, které mi koupil...
Na Lilyinu otázku, která šla jedním uchem dovnitř a druhým ven, jsem mlživě odpověděla: „Asi jsem jen unavená... " Dál jsem se soustředila na jídlo a snažila se o vytěsnení JEHO z mé mysli. Po večeři jsme se vydali do společenky, kde jsme se rozloučili s klukama a pak zalezly do svého pokoje. Až do jedné hodiny ranní jsme zpovídaly Lar. Musím uznat, že jsem na své zjišťovací schopnosti docela hrdá. Jakmile jsem ulehla, propadla jsem se do neklidného spánku.

Ráno mě probudil budík. Mrskla jsem po něm polštář, ale zjevně to nepomohlo... Potom co jsem se přemohla a vstala z postele, začala jsem bušit na Lar, aby z té koupelny vylezla. Když jsem se tam konečně dostala, strávila jsem tam poměrně dost času. No co? Linky, řasenka, rtěnka, korektor a kontury zaberou nějaký ten čas... To už ale na mě bušila Lil, ať si pospíším, jinak to fakt nestihneme. Když jsem vylezla z koupelny a začala se bleskurychle oblékat, zachytila jsem Clarissin pobavený pohled. Když jsme se skoro skutálely že schodů, zahlédla jsem Pottera, Blacka a Remuse. Při cestě na snídani James pozval Lil asi 5x na rande. A Blackovy poznámky na moji nebo Lařinu postavu se také prostorem docela nesly. Ve Velké síni jsme Lil doslova táhly pryč od Jamese. Chápejte, kdybychom ji nedržely, pravděpodobně by Jamie už nebyl... Na snídani nám McGonagallová rozdala rozvrhy. Rychle jsem ho prolétla. Dneska máme kouzelné formule, přeměňování, bylinkářství, péči o kouzelné tvory a ... OPČM! To nezvládnu... Když skončila Péče, skoro jsem v ruce neudržela učebnice. V hodině si mě John vůbec nevšímal, třeba si mě nepamatuje nebo si mě nevšiml. Bojovala jsem proti Narcisse Blackové a porazila jsem ji levou zadní. Na konci hodiny se moje naděje o tom, že OPČM bude celkem přežívatelná, naprosto rozplynuly. Když jsme vycházeli že třídy, ozvalo se za námi: „Slečno Stephensová, mohla byste tu ještě pár minut posečkat, prosím?" Vsadím se s vámi o cokoli, že kdybych si v tu chvíli stoupla před zeď, nikdo by mě neviděl. Otočila jsem se čelem k Johnovi a čekala, až moji přátelé odejdou. „Profesore?" Zasmál se, a když mávl hůlkou, uslyšela jsem cvaknutí zámku. „Ale kočičko, teď jsme tu sami. Nemusíš na mě formálně." slizce se usmál a rozešel se směrem ke mě. Začala jsem couvat ke dveřím. Snažila jsem se zachovat si klidný obličej, ale můj mozek usilovně přemýšlel, jak se z této situace dostat. Chytl mě za zápěstí a přetočil si mě k sobě. Pak mi zašeptal těsně u ucha, až mi z toho naskočila husí kůže: „Ale květinko, neříkej mi, že se ti nestýskalo." Protočila jsem očima. „A co když řeknu, že ne?" provokativně jsem se usmála. Zasmál se způsobem, jako bych byla úplně blbá. „Tak si najdu někoho, komu se stýskat bude. Třeba ta bloncka, co seděla vedle tebe." skousl si ret. Vzedmula se ve mě vlna vzteku. Vytáhla jsem hůlku, namířila na jeho hrudník a zařvala tak, že mě bylo slyšet určitě až u Brumbála: „CLARISSY SE ANI NEDOTKNEŠ, JINAK BYS MOHL PODSTOUPIT NECHTĚNOU KASTRACI KOPNUTÍM DO ROZKROKU A VĚŘÍM, ŽE TO BYS NECHTĚL!!" Nervózně se usmál: „Jsi... ehm...roztomilá, když se zlobíš? Ale víš, že ještě roztomilejší a hezčí bys byla v posteli." Zaregistrovala jsem, že se z kapsy snaží dostat hůlku. „Expelliarmus!" zareagovala jsem hned. Pak jsem ho neverbálně spoutala a popřála hodně štěstí při čekání na někoho, kdo ho rozmrazí. Ještě jsem mu věnovala arogantní úšklebek a sebevědomě odkráčela. Když jsem se dostala ze třídy, rozběhla jsem se do společenky, jak nejrychleji jsem mohla. Po krátké hádce s Buclatou dámou o tom, že zpívá vážně otřesně, jsem se dostala dovnitř. Pak jsem spatřila svoje přátele. Cože?!? Lil dobrovolně hraje šachy s Jamesem?!? Než jsem se jich stihla zeptat, jak tato situace nastala, Sirius se naštvaně zvedl a bouchl do stolku. Remus a Lil se jen andělsky šklebili. Někdo to chybí. Chtěla jsem se zeptat, kde ztratili Lar, ale ta se v tu chvíli přiřítila z chodby a skočila Siriusovi na záda. Pak z Lar vylezlo, že je se Siriusem příbuzná a ten tam měl asi dvou hodinový proslov o tom, jak se o Lar bude starat a dávat na ni pozor. Když se vykecal, vytáhli jsme Lar na pozemky a skoro ji roztrhli, když jsme se rozhodovali, kam půjdeme. Večer jsem do postele uléhala s vědomím, že zítra je sobota a nemusím vstávat.

Takže ahoj všichni *le stěrače*
Dneska kapitola - 1500 slov! To je na moje poměry docela dost jako... No
nic doufám, že se líbila. A P. S. kdyby jste chtěli Character ask stačí napsat ;D
Sári🌕