Tajemství (HP Poberti FF) - [POZASTAVENO]

Kapitola 5. - Můj nový domov + první den školy

Když jsem se usadila, Brumbál povstal znovu: ,,Ještě jednou vás vítám do nového školního roku. Ještě než si otupíte smysly tím výborným jídlem, rád bych vám představil nového učitele obrany proti černé magii. Profesor John White!" Když prastrýček vyslovil jeho jméno, Juliette vedle mě ztuhla a zatvářila se nanejvýš zděšeně. ,,Hej, Juli, děje se něco?" zeptala jsem se starostlivě. Chvíli neodpovídala, ale když do ní Lily strčila, probrala se: ,,Co? Říkaly jste něco?" ,,Ano, ptaly jsme se tě, jestli jsi v pořádku. Po zaznění jména toho nového profesora jsi přestala vnímat..." řekla Lily. ,,Asi jsem jen unavená..." zamumlala vyhýbavě Juliette. Lily se zatvářila nanejvýš pochybovačně, ale nechala to být. Já jsem se zaměřila na učitele a rengenovala ho pohledem, jestli na něm není něco divného. Zrovna přejížděl pohledem síň, když zaregistroval můj pohled a usmál se. Rychle jsem pohled odvrátila a pustila se do jídla, při němž jsem přemýšlela co na něm může být tak strašného. Po večeři mě Juliette, Remus a dlouhovlasé Ego dovedli do nebelvírské společenské místnosti. Vchod byl střežen obrazem nějaké ženy, které jsme museli říct heslo, aby vás pustila dovnitř. Potom se mě ujala Juliette, rozloučily jsme se s klukama a ona mě odvedla do dívčí ložnice. Když jsme vycházeli schody cítila jsem na sobě Siriusův pohled. Díval se mi na záda...jen trochu níže. Když jsme se dostaly do ložnice byly tam naše kufry a příruční zavazadla. Ihned jsme se s Jul pustily do vybalování, ke kterému se přidala později i Lily, která se zdržela kvůli povinnostem. Poté jsme se rozhodly, že si uděláme kecací noc. Už jsem nadechovala k otázce ohledně záhadného profesora, ale Jul se na nás dívala tak prosebným pohledem, že jsem to nechala plavat. Pak se holky rozhodly, že rozhovor ve vlaku byl nedostatečný a potřebují více informací. Po hodině otázek mě už nenapadlo, na co by se mohly zeptat. Řekla jsem jim, že jako malá jsem měla doma roztomilá štěňata a andulku. Štěnátka jsme prodali a nechali si jen jedno a po dobu mého studijního pobytu se o ni - Violettu - stará taťka. Andulku už nemáme, protože nám uletěla. Spát jsme šli až v jednu hodinu ráno. Jsem zvědavá, jak budeme za šest hodin ráno vstávat.

Přesně jak jsem očekávala, když ráno zazvonila ta ďábelská věc nesoucí jméno budík, z postelí naproti mě se ozvalo nesouhlasné mručení. Jul po budíku dokonce hodila polštář. S pobaveným úsměvem jsem šla ten satanův nástroj vypnout a jako první jsem zabrala koupelnu. Ano jsem zvyklá vstávat docela brzy, protože doma obvykle vstávám v šest, abych stihla udělat snídani pro taťku, který odchází do práce. Můj táta dělá průvodce po Londýně a o prázdninách mají vytížený program. Pořád ponořená do svých myšlenek jsem se osprchovala a učesala své vlasy do vysokého culíku. Potom jsem si zvýraznila oči řasenkou a pustila dovnitř Jul, která už dobrých pět minut bušila na dveře. Vrhla jsem tázavý pohled na Lily, která odpověděla: ,,Je zvyklá sprchovat se první, protože jí to zabere nejvíce času..." Pokývala jsem hlavou a přesunula se ke skříni, kde jsem měla uniformu. Košile, sukně a hábit. Z Krásnohůlek jsem zvyklá na vzdušné šaty, uvidíme jak si poradím s tímto... Když jsem byla hotová, Jul teprve uvolnila koupelnu pro Lil, která tam vlétla jako hurikán a o pět minut později se jako hurikán opět vyřítila ven a začala na sebe házet uniformu stejně jako Juliette. Celé divadlo jsem pozorovala opřená o dveře. Když byly holky hotové, vydaly jsme se do společenky, kde jsme 'náhodou' potkaly Poberty. Já osobně si myslím, že James nás vyhlížel, aby mohl jít na snídani společně s Lily. Než jsme se dostali na snídani, James pozval Lily asi pětkrát na rande, přičemž ona vždy odvětila nějakou kousavou poznámkou. Když jsme usedali ke stolu, Lil byla rudá jako její vlasy. Během snídaně, kdy jsme se snažily zadržet Lily od zabití Jamese, nám Minnie rozdala rozvrhy a my jsme zjistili, že máme všechny hodiny společně. Po snídani jsme ještě odtáhli Lily do věže pro učebnice. Dnes jsme měli pět hodin a první z nich byly kouzelné formule. Potom přeměňování, bylinkářství, péče o kouzelné tvory a jako poslední OPČM. Přestávku před poslední hodinou Jul zbledla tak, že vypadala jako upír. Seděli jsme v předposlední lavici přímo před Poberty. Mě to nevadilo, ale Lily vypadala, že vzteky vybouchne. Hodinu jsme měli se Zmijozelem. Ve vedlejší řadě se na mě šklebili ti, které jsme potkala ve vlaku. Modlila jsem se k Merlinovi, aby nebyly souboje. Moje modlitby nebyly vyslyšeny, a tak začal profesor rozdělovat do dvojic. Samozřejmě to namíchal Nebelvír proti Zmijozelu. Nevím s kým skončili ostatní, protože po ohlášení mého protivníka jsem absolutně přestlala vnímat. Tipnete si s kým jsem ve dvojici?... Pokud jste hádali Květák, máte bohužel pravdu... Učitel nás rozestavil po třídě a než kolem nás vykouzlil ochranný štít, řekl nám, abychom nepoužívaly moc nebezpečná kouzla. Obě jsme kývly hlavou a když učitel zmizel z dohledu, Bellatrix se na mě podívala se stejným úsměvem jako včera v kupé. Promluvila tím nejnenávistnějším, který jsem kdy slyšela: ,,Bojíš se?" Sebevědomě jsem se ušklíbla, i když bych radši někam utekla. ,,Tebe? Ani ve snu!" Začala rudnout. ,,Tak to bys měla, protože až s tebou skončím, nic z tebe nezbude." Neodpověděla jsem a vyslala neverbální Expelliarmus. Jak jsem očekávala, vykryla to. Po chvíli si očividně přestala hrát na hodnou a začala proti mě vysílat kouzla, která hraničila se závažným zraněním. Tak ty nebudeš fér? Tak já taky ne... Nadále jsem mávala hůlkou a předstírala soustředění, ale mezitím jsem si hrála s jejími vlasy, jako by to byly loutky. My dvě jsme byly poslední dvojice, která ještě bojovala. Všichni byli namačkaní kolem naší bariéry a snažili se nesmát při pohledu na Belliny vlasy. Pak ticho protnul výkřik. ,,Hej Bello, hlídej si vlasy!" zařval na ni Sirius. Bellatrix ho ale absolutně ignorovala, a tak se přidal i James. ,,Tichošlápek má pravdu, dej si pozor, ať ti neuletí!" přitakával. Měla jsem co dělat, abych se nesložila k zemi smíchy, když Bella opatrně zvedla ruku a sáhla si na vlasy. Potom co zjistila, že asi polovina pramenů, které by měli splývat dolů, jí poletují nad hlavou, nahodila tak zabijácký výraz, že by se možná i Albus lekl. Tak jsem ještě přitvrdila. Sevřela jsem pěst, zakroužila zápěstím a poté pěst opět uvolnila. A najednou už to nebyl Černý květák, ale RŮŽOVÝ! Že by magie?... Nebelvírští se skoro váleli smíchy po zemi a někteří Zmijozelští se pochechtávali. Když se Bella, hledající důvod smíchu, podívala na své vlasy, vyslala jsem na ní Petrificus totalus a odzbrojila ji. Když profesor odstranil bariéru, nechala jsem Belliny vlasy zase spadnout a za potlesku mojí koleje jsem šla za svými přáteli. Když se na mě Bella osopila, že jí mám vrátit původní barvu vlasů, mávla jsem rukou a v jejích vlasech se objevily zářivě zelené melíry. Mistrovské dílo. Pak jsem se jí začala omlouvat, že jsem asi zapomněla protikouzlo, ale utěšila jsem ji tím, že to do týdne zmizí. Profesor ukončil hodinu a my jsme se i s Jul, která pomalu nabírala zpět svoji barvu, rozešli ke dveřím, když profesor promluvil: ,,Slečno Stephensová, mohla byste tu ještě pár minut posečkat, prosím?" Jul znovu zbledla, polkla a pak se otočila. My ostatní jsme vyšli ze třídy a vydali jsme se směr naše ložnice. Po cestě jsme vymýšleli co budeme dělat odpoledne.

Ahoj všichni *stěrače lvl. 2.00000001*
Tak to vypadá, že jsem se rozepsala... Příští kapča bude z pohledu Jul, takže stay tuned a čauky.
Lucy🌑