Tajemství (HP Poberti FF) - [POZASTAVENO]

Kapitola 8. - Co se sakra stalo?!?

Juliette POV

To je tak super pocit pořádně se vyspat... Když jsem se vzbudila, bylo už jedenáct. V pokoji nikdo nebyl, proto jsem usoudila, že Lil zatáhla Lar do knihovny a buď si čtou nebo si Lil stěžuje na Jamese. Ach jo... Kdy se ti dva dají konečně dohromady?
Vstala jsem a šla se připravit na oběd. Když jsem tam dorazila, u stolu už na mě čekala Lily, která se pořád nervózně rozhlížela po Síni. Když se na mě otočila, zahlédla jsem v jejích rysech strach. Proboha, co se mohlo stát?!? Ani jsem nedosedla a ona už se mě ptala, jestli jsem neviděla Lar nebo ty dva vypatlance s Remem. Zamračila jsem se. „Já myslela, že Lar je s tebou,“ řekla jsem zmateně. „No jak vidíš, se mnou není,“ vydechla, „Jestli ji ti dva bezmozkové do něčeho zatáhli, tak je schodím z Astronomky.“  Než stačila dodat detaily svého vražedného plánu, do Síně se šnečím tempem došourali oběti plánované vraždy. Jelikož jsme seděly skoro u vchodu pro případ náhlého příchodu Lar, kluci si nás všimli a přišourali se na místa naproti nám. Oba měli kruhy pod očima a celkově vypadali docela bídně, ale jejich klasické úšklebky pořád trůnily na jejich rtech. Než stihl James pozvat Lil na rande, jmenovaná se chopila vidličky a zabodla do Jamieho vražedný pohled. Ten se zmateně se strachem v očích podíval na Siriuse, který (podobně jako já...) tak tak zadržoval smích. Potom Lily přes zaťaté zuby procedila: „Pottere, kde je Clarissa?!??“ V tu chvíli ztuhnul i Sirius. S Jamesem se na sebe podívali pohledem, který ani jedna z nás nerozluštila. Po chvíli 'pohledové hádky' se ozval James: „No... ehm... Jak to říct...“ Ani jsem si nevšimla, že si Lil stoupla. Popadla Jamese za košili vražedným hlasem ho pobídla: „Tak to vyklop!!“ Místo odpovědi se kluci zvedli a naznačili nám, abychom šli za nimi. Po chvíli cesty jsme si s Lily vyměnily vystrašený pohled. „My jdeme na ošetřovnu?“ zeptala se přiškceným hlasem Lily. Mlčení kluků nám bylo dostatečnou odpovědí. U dveří ošetřovny se mi sevřel žaludek. Co se mohlo stát, že je Lar už druhý den školy na ošetřovně? Když jsme vešli dovnitř, hned jsem si všimla Remuse sedícího na jedné z postelí. Byl stále trochu bledý, ale mohu konstatovat, že vypadal lépe než včera. Toho si všiml i Sirius a vesele zahlaholil: „Jak vidím, už je ti líp, takže to bylo určitě tou večeří.“ V tu chvíli se zpoza paravanu na druhé straně místnosti vyřítila madam Pomfreyová a hned nás napomenula: „Ticho! Slečna Collinsová potřebuje odpočívat.“ „A jak je na tom?“ zeptala jsem se opatrně. Lékouzelnice si povzdechla. „Měla ošklivě rozseklé břicho a pár dalších odřenin,“ mile se usmála, „Ale to není nic, co by nespravila trocha třemdavy a pár lektvarů. Měla opravdu štěstí, že ji sem pánové Black a Potter donesli.“ Poté zaplula do své pracovny. Lily potom udělala něco, co nikdo z nás nečekal. Objala Jamese! „Díky Jamesi.“ zašeptala ještě, než se odtáhla. James tam stál jako solný sloup a my ostatní jsme na Lil jenom třeštili oči. Tu začaly najednou strašně zajímat její boty. „Půjdeme se podívat, jak na tom je?“ zeptala se jen tak mimochodem. „Jasně...“ odpověděla jsem stále trochu zmatená z toho, co se před chvílí stalo. Když jsme zašli za závěs, kde na lůžku ležela Lar, uslyšely jsme, jak si Poberti něco šeptají. 'Nenápadně' jsem se na ně podívala, a když mě zaregistrovali, okamžitě zmlkli a nasadili pohled alá 'a doprdele', a pak se nervózně usmáli. Přeměřila jsem je nedůvěřivým pohledem a obrátila svou pozornost na Clar, která začala šmátrat rukama ve vzduchu. Vyděšeně jsme to pozorovali a ve chvíli, kdy jsme chtěli zavolat madam Pomfreyovou, se Lar najednou vyhoupla do sedu, prudce otevřela oči a začala zrychleně dýchat. Začala se zvedat z lůžka a zmateně se rozhlížet po ošetřovně. Když zaznamenala naše ustarané pohledy, zorničky se jí rozšířily a zmateně se zeptala: „Co tu sakra děláte, před chvílí jsem tu byla sama..." Než jsme stačily něco říct, vydala se ke dveřím a cestou si mumlala: ,,Kameny, musím najít ty kameny...musím je rychle najít...ty kameny..." S Lily jsme si vyměnily vyděšené pohledy a vyšly zpoza závěsu, který obklopoval její postel. Naskytl se nám pohled na kluky, kteří němě zírali na dveře ošetřovny. „Pro Melina, musíme ji zastavit, než se někde zabije, honem!"

Zdravím přátelé, vítám vás u další kapitoly *le stěrače lvl. 2000*, dneska je to trochu kratší než obvykle, ale snad to překousnete. Omlouváme se, že o prázdninách skoro vůbec nevycházely kapitoly, ale tak trochu jsme se nemohly dohodnout na ději atd. Teď už by ale zase měly vycházet pravidelně, takže stay tuned a ahoj u další kapitoly.

Sári🌕