Tajemství (HP Poberti FF) - [POZASTAVENO]

Kapitola 2. - Cesta vlakem

Táta mi pomohl s kufrem do úložného prostoru. Pevně jsem ho objala a dala pusu na tvář. ,,Budu ti psát každý týden." Usmál se. ,,A já ti budu každý týden odepisovat." Dal mi pusu do vlasů a pořádně mě objal. Věnovala jsem mu poslední pohled a poté nastoupila do vlaku, který zrovna zahoukal k odjezdu. Vyklonila jsem se z okénka a zamávala jsem tátovi. Pak jsem se vydala najít si volné kupé. Štěstí mi očividně přálo, a tak jsem kupé nehledala dlouho. Uvelebila jsem se u okna a vytáhla si skicák. Pomalu jsem si procházela všechny náčrty tvorů, které jsem objevila na svých častých toulkám lesem, ať už v Krásnohůlkách či doma. Když jsem došla na poslední pokreslenou stránku, přelistovala jsem sešit až úplně dozadu a klepla na něj prstem. Postupně se na stránce začaly objevovat noty mých oblíbených skladeb. Jediné, co mi bude v Bradavicích chybět, jsou hodiny zpěvu, tance a klavíru. Doufám, že v Bradavicích nějaký najdu. Mohla bych ještě dlouho polemizovat, když v tu chvíli se rozrazily dveře a dovnitř vešli tři kluci a dvě dívky. Pochybovačně se ušklíbli a usedli kolem mě. ,,Ahoj?" řekla jsem trochu překvapeně. Využila jsem svých schopností a zjistila, že pokud okamžitě nezmizím, mohlo by to dopadnout opravdu špatně. Toho, na co mysleli kluci Vás ušetřím. Teď nenávidím tu vílu v sobě. Ale ta holka, co vypadala, že má na hlavě černý květák myslela jen na to, jestli mě má zabít teď nabo až za chvíli. ,,Jméno a příjmení!" vyštěkla. Mírně jsem sebou trhla a pak roztřeseně odpověděla: ,,Clarissa Collinsová." Ušklíbla se. Pohrdala mnou. Poznala jsem to. ,,Ty nejsi čistého původu, že?" Začala se šíleně šklebit. ,,Ne, mám to půl na půl." odpověděla jsem. Zamrazilo mě, když se s tím šíleným úsměvem rozhlédla po kupé a ostatní nahodili úplně stejný výraz. Všichni naráz vytáhli hůlky. Zabije mě Černý květák, pomyslela jsem si. Už už se květák napřahoval k nějaké hodně ošklivé kletbě, ale v tom se podruhé rozrazily dveře a příchozí odzbrojili tři z mých momentálních nepřátel. Já jsem jejich práci dokončila nenápadným mávnutím rukou, díky kterému hůlky vypadly i zbylým dvoum. ,,Ale, ale, bratránek se přišel podívat." Dlouhovlasý kluk začal rudnout vzteky. ,,Drž hubu Bellatrix," její jméno přímo vyplivl, ,,radši by ses měla tady s mým bratříčkem Reguluskem zajímat, kde máte Srabuse. Dám vám nápovědu...fouká tam." Pak se obrátily tři páry očí na mě. První promluvil ten s brýlemi: ,,Vezmi si svoje věci, zavedeme tě někam, kde na tebe nebudou útočit střeštění zmijozeláci." Ještě pořád trochu otřesená jsem si posbírala svoje věci a následovala brýlatého a toho třetího z kupé. Ještě jsem zahlédla jak dlouhovlasý přejel kupé pohledem, hodil dovnitř hůlky, zabouchl dveře a vydal se za námi. Zběžně jsem si prohlédla svoje tři zachránce a podle jejich tašek jsem vydedukovala, že si ještě nenašli kupé. Tak kam to tedy jdeme, pomyslela jsem si. Odpověď jsem dostala vzápětí, protože brýlatý se zrovna zastavil a naznačil ať jsme potichu. Potom otevřel dveře kupé, ze kterého se o pár setin vteřiny později ozval dvojitý dívčí výkřik následovaný křikem, který musel být slyšet po celém vlaku. ,,POTTERE!!!! Ty rozcuchané koště! Ty egoistický blbče! Ty imbecilní existence!..." Ta dívka by jistě ještě pokračovala, ale brýlatý Potter ji zarazil. ,,Klídek má sladká Lilyanko. My vám tady jenom vedeme tu novou, která by, nebýt nás, byla teď pořád ve spárech zmijozeláků a ti nevypadali na to, že si s ní chtějí kamarádsky pokecat. Jo a když už mluvím, půjdeš se mnou na rande?" Chvíli se nic nedělo ale pak se ozvalo hlasité plesk. Potter se vypotácel z kupé a pokynul tomu třetímu. ,,Nechceš jít první, Náměsíčníku?" zeptal se ho držíce se za bolavou tvář. Jmenovaný pokrčil rameny a vešel do kupé. Po krátké konverzaci, kde se omlouval údajně za Pottera a ujišťoval je, že si s tou novou nevymýšlí, ze dveří se najednou vynořily růžová a hned za ní rudá hlava, které si mě se zájmem prohlíželi. Potom zase zmizely v kupé a pokynuly nám, abychom vstoupili. Všichni se usadili a mě posadili více méně doprostřed. Slova se ujala rudovláska: ,,Jsem Lily," ukázala na druhou dívku, ,,tohle je Juliette," dívka se na mě vřele usmála, ,,a tohle jsou Poberti..." dokončila Lily a ukázala na kluky. Než stačila Lily něco dodat, rozpovídal se dlouhovlásek: „Takže tohle je Remus," ukázal na jediného hnědovlasého v jejich skupině, „tohle je James" ukázal na Pottera, který svůj pohled ještě neodtrhl od Lily, „a jako poslední v naší skupince jsem já...ten nejhezčí...nejmužnější...a nejvíc sexy. Takže kdybys něco potřebovala kotě, Sirius Black je ti k službám." Potom se snažili vytáhnout informace ze mě. To, že jsem víla a zvěromág jsem si nechala pro sebe. Po nějaké době Lily a James museli odejít kvůli primusovským povinnostem. My ostatní jsme si povídali dokud vlak nezabrzdil v Prasinkách...

Jsme potěšeny, že Vám můžeme představit novou kapitolu. *le stěrače* Doufáme, že se Vám bude líbit. Příští kapitola bude buď info nebo dáme info sem dolů. Pokud byste chtěli charakter ask tak napište.
Uvidíme se u další kapitolky...