Unstoppable [CZ]

2.

Vjela jsem do města které nikdy nespí. Kolem mě se tyčily vysoké mrakodrapy a všude bylo plno lidí i když už byl večer.
Zastavila jsem v podzemní garáži jednoho z mrakodrapů a vydala se hledat svůj dočasný byt.

Vyjela jsem do dvacátého druhého patra a přešla k jediným dveřím co tu byly. Odemkla jsem a vstoupila dovnitř. S údivem jsem se rozhlížela kolem sebe a nemohla uvěřit v jakém luxusu jsem se ocitla. Přešla jsem obývákem k prosklené stěně a se zaskočením se dívala na noční New York. Bylo to tu kouzelné. Se zvědavostí jsem se šla podívat i na zbytek bytu. Prošla jsem prostornou moderní kuchyní sladěnou do šedé barvy a vyšla do chodby kde byly troje dveře.

Vešla jsem do prvních a uviděla pracovnu, byl tu mohutný mahagonový stůl se židlí a kolem něj poličky se šanony. Další dveře vedly do pokoje pro hosty který byl sladěn do červenobíla i s vlastní koupelnou. Poslední dveře vedly do mé ložnice. Nejvíc mě zaujala velká postel. Dále tu byla skříň přes celou jednu stranu pokoje, noční stolek a pár poliček. Všechno bylo laděno do černobílé, samozřejmě i s vlastní koupelnou a dokonce i šatnou.

Po prohlídce celého bytu jsem se vydala do koupelny kde jsem si napustila vanu. Sundala jsem si oblečení a vlezla do horké vody s pěnou.
Když mi začínala být zima, vylezla jsem a zabalená v osušce přeběhla do ložnice. Z šatny jsem si vzala kraťase a tílko na spaní které už jsem stihla vybalit. Oblékla jsem se a rozběhla se do mé obří postele na kterou jsem skočila. Chvíli jsem se převalovala a jen tak přemýšlela ale nakonec jsem usnula.
...
Ráno jsem se vzbudila brzo, převlékla se a vydala se na prohlídku města. Při zpáteční cestě jsem se stavila v obchodě nakoupit nějaké jídlo. Vycházela jsem z obchodu s plnými taškami. Nedávala jsem pozor a narazila do něčí hrudi. Spadla jsem na zem a tašky se vysypaly, podívala jsem se nahoru a nade mnou se tyčil vysoký kluk. Vlasy měl černé jako uhel a jeho zelenomodré oči si mě naštvaně prohlížely.

„Omlouvám se, nedávala jsem pozor" řeknu omluvným hlasem.

„Tvoje omluva mi je k ničemu, máš čumět na cestu" procedí nepříjemně. Začne se ve mně vařit krev.

„Já mám čumět na cestu? Ty si se mi mohl taky vyhnout!" vyštěknu na něho. Na tohle nemám čas ani náladu. Posbíram tašky ze země a rozejdu se směrem k bytu.

Doma vyskládám nákup do ledničky, podívám se na hodiny a zjistím že je čas oběda. Nechce se mi nic vařit tak se rozhodnu objednat si pizzu. Najdu si na telefonu nejbližší pizzerii a vytočím číslo, nadiktuji svou objednávku a už jen čekám. Po asi hodině někdo zaklepe na dveře. Otevřu a stojí tam poslíček s mou pizzou.

„Ahoj, nesu ti tvou objednávku " řekne mi kluk s roztomilým úsměvem. Může být tak o dva roky starší než já.

„Ahoj, děkuji moc" převezmu si od něj krabici a mile se usměju. Podám mu peníze, vezme si je a otáčí se k odchodu. Už chci zavřít dveře když se najednou otočí a řekne

„Mimochodem jsem Kyle."

„Skyler" odpovím.

„Kdyby jsi někdy chtěla někam zajít nebo jen tak ukázat město tak mi zavolej" mrkne na mě a podá mi kartičku s jeho číslem a odejde.
Uculím se a zavřu dveře. Krabici s pizzou položím na stůl a číslo si uložím do telefonu, s pocitem že jsem si možná našla kamaráda se dám do jídla.