Unstoppable [CZ]

3.

Sedím na gauči a divám se na nějakou telenovelu. Vůbec to nevnímám a přemýšlím co bych mohla dělat. Nakonec se rozhodnu že půjdu do klubu. Když jsem byla na průzkumu města tak mě jeden zaujal a ani není moc daleko.

Šla jsem do šatny a dívala se po něčem vhodném, moc věcí jsem tady neměla ale nakonec jsem vybrala černou uplou sukni do půli stehen a k tomu bílí krajkový croptop. Své dlouhé hnědé vlasy jsem nechala spadat po zádech a oči přejela řasenkou. Doladila jsem to černými boty na podpatku a psaníčkem.

Sjela jsem výtahem dolů, prošla kolem recepce a vyšla na rušnou ulici. Stopla jsem si taxíka a nadiktovala řidiči jméno klubu. Po pěti minutách auto zastavilo, podala jsem řidiči peníze a vystoupila. Nade mnou svítil neonový nápis Terra Blues. Vešla jsem dovnitř, do nosu mě udeřil zápach cigaret a alkoholu. Bylo to tu všude osvětlené barevnými světýlky a hudba hrála dost nahlas, tak jako v každém klubu, pomyslela jsem si a musela se uchechtnout.

Sedla jsem si k baru a objednala si jeden cosmopolitan. Za mnou byl taneční parket na kterém se to hromadilo opilými lidmi. Kolem parketu byly stoly a vzadu i boxy.

Barman přede mě postavil můj drink, usmál se a odešel k dalším zákazníkům.

Upíjela jsem ze své skleničky a dívala se okolo. Byla jsem zabraná do koukání po holce v mini šatech, které toho víc ukazovaly než zakrývaly. Plazila se po dvou klucích a udělalo se mi z ní špatně když s oběma odešla na záchodky. Nemá snad žádný pud sebezáchovy?
Ani jsem si nevšimla že si vedle mě někdo sednul, probralo mě až odkašlání které se mi ozvalo za zády. Otočím se tím směrem a sedí tam blonďák a nespouštěl ze mě oči. Pozvedla jsem na něho obočí protože mi už od pohledu nepřišel sympatický. Nahne se ke mně blíž a pošeptá mi do ucha

„Nepůjdeš se mnou támhle dozadu?" ukáže směrem k záchodům. Odtáhnu se a zhnuseně se na něj podívám.

„To tedy rozhodně nepůjdu" řeknu mu rázně. Jde vidět že ho to celkem nasralo ale neodradilo.

„Buď to půjde po dobrém, nebo po zlém" slizky se ušklíbne. Snažím se ho ignorovat tak se otočím na druhou stranu. Cítím jak mě někdo chytne za paži a škubne se mnou až spadnu ze židličky. Podívám se na dotyčného, je to ten blonďák a tahá mě směr záchodky. Začnu se vzpírat ale to ho ještě víc rozčílí, škubne se mnou ještě víc a já za ním klopýtám. Otevře dveře od panských záchodu a zatáhne mě dovnitř. Přitlačí mě na studenou zeď, pomalu mi začne vyhrnovat sukni a přitiskne své rty na ty mé. Je z něj cítit alkohol, hodně alkoholu.

Začínám se smiřovat s tím co příjde protože vím, že proti němu nemám nejmenší šanci a nikdo kdo by mě mohl zachránit tady není a i kdyby byl tak je to všem ukradené. Začne mi strkat jazyk do pusy, házím sebou a snažím se ho kopnout ale drží mě moc pevně. Po tváří mi začne téct jedna neposedná slza. Rukou jede výš a výš a to se mi už slzy spustí naplno.

Z ničeho nic ode mne klopýtne a spadne na zem, otevřu oči které jsem měla nejspíš celou dobu zavřené a podívám se před sebe. Stojí tam ten kluk do kterého jsem ráno narazila a nasraně si prohlíží blonďáka ležícího na zemi. I když ho neznám, tak se mi uleví, že se tu objevil a dostal ho ode mě pryč. Blonďák po něm skočí a začnou se prát. Proti černovláskovi nemá nejmenší šanci, když ho srazí k zemi tak se na mě otočí a sjede mě zkoumavým pohledem. Stáhnu si sukni co nejvíc dolů.

„Jsi v pohodě?" dívá se mi upřeně do očí.

„Asi j-jo" vykoktám ze sebe. Přikývne a zmizí tak rychle jak se objevil.

Dojdu domů a ještě stále v šoku padnu do postele a v okamžiku usnu.
...
Ráno se probudím a podívám se na hodiny. Jedenáct, měla bych něco začít dělat. Zvednu se z vyhřátých peřin a došourám se do koupelny, tam si hodím rychlou sprchu, udělám ze sebe člověka a jdu se podívat do šatny.

Vytáhnu si kraťase a tílko, páč je venku strašné horko. Obléknu si to a jdu do kuchyně, ozve se můj žaludek a já si uvědomím že jsem od včerejšího oběda nic nejedla. Vezmu si telefon a peněženku a vyjdu z bytu. Zamknu za sebou a klíče strčím do kapsy. Dojdu k nejbližší restauraci a pizzerii v jednom. Je to spíš takové menší bistro. Vejdu dovnitř a jdu si sednout k zadnímu stolu, po chvilce za mnou dojde servírka. Řeknu jí svou objednávku kterou si zapíše a odejde.

Začnu se rozhlížet po bistru, je to tu útulné, vypadá to tu jako mé oblíbené bitro v mém rodném městě. Zamyslím se nad vzpomínkou a ani si nevšimnu že mi servírka donesla můj těstovinový salát. Poděkuju a pustím se do jídla. Už to mám skoro snězené když si všimnu jak od pultu odchází Kyle. Všimne si mého pohledu, zamává a vydá se ke mně.

„Ahoj, co ty tady?" zeptá se a přisedne si.

„Ahoj, měla jsem hlad a tohle se mi líbilo. Co ty?" zeptám se na oplátku.

„Já tady pracuji" zasměje se. Začneme si povídat o všem možném, fakt si s ním rozumím. Cinkne zvoneček u dveří a já se tím směrem podívám. Stojí tam černovlásek do kterého jsem vrazila a který mě včera zachránil. Když si Kyle všimne že ho nevnímám, otočí se směrem ke dveřím. Jak ho uvidí, zasměje se.

„To je Chris. Chris Ward. Chodí sem dost často a říká se tu o něm, že je dost problémový " řekne Kyle.

„Ale je dost roztomilej " dodá ještě. Šokovaně se na něj podívám. Nevině se usměje.

„No co, snad ti nevadí že jsem gay" uculí se. Zamrkám.

„Jasně že ne" odpovím mu stále v šoku.

„To je dobře" zasměje se, taky se pousměju.
Podívám se k pultu o který je opřený.

„Takže Chris" řeknu si pro sebe a zamyšleně si ho prohlížím. Ma černé upnuté rifle s díry na kolenou a bílé triko přes které mu jsou vidět svaly. Všimnu si že na krku má menší tetování a ruce má potetované celé. Když se mu podívám do obličeje zjistím že mě pozoruje s úšklebkem na tváři, zčervenám a odvrátím od něj zrak.