Unstoppable [CZ]

12.

"Byl si to ty, žejo?"

"Nevím o čem mluvíš" řekl s úšklebkem na rtech.

"V té uličce, byl si to ty" odpověděla jsem mu.

"I kdybych ti to řekl, co s tím uděláš?" Chtěla jsem se zeptat na spoustu otázek. Kde se tam vzal, odkud ho znal a jestli byl on ten, co ho zabil.

"Chtěla jsem ti jen poděkovat" řekla jsem nakonec, po krátké odmlce. Otočila jsem se, sešla schody a vrátila se do sklepa.

"Odvezeš mě prosím domů?" Zeptala jsem se hned, jak jsem našla Dannyho. Ten se na mě otočil a kývl na souhlas. Rozloučil se s několika kluky, se kterými seděl u stolu a zkrs dav jsme se prodrali až ke schodům vedoucím ven.
Došli jsme k auta, Danny nastartoval a vyjeli jsme z 'parkoviště'.

"Jsi v pohodě? Proč si chtěla tak rychle odjet? Kam si vůbec zmizela?" Chrlil otázku za otázkou.

"Jsem v pohodě, šla jsem na záchod" zalhala jsem a otočila se k okýnku.

Zbylé 2 hodiny jsme nepromluvili ani slovo. Když jsme dojeli před byt, řekla jsem Dannymu jen tiché 'ahoj' a utíkala nahoru.

Celou noc jsem nemohla usnout. Přemýšlela jsem nad vším okolo Chrise. Štval mě způsob, jakým se ke mně choval. Musím vědět víc, jen nevím jak to zjistit. Pochybovala jsem, že mi vůbec něco řekne.

Ráno mi přišla zpráva od Bell, ve které stálo, že půjdeme odpoledne s Norou, Ianem a Judahem do kavárny. Kyle prý nemůže ale potom za námi dojde. Nemělo cenu se s ní hádat abych nikam nemusela a tak jsem napsala jen pouhé 'dobře'.

Přesně ve 2 mi na dveře bušila ta parta bláznů. Když jsem je tam viděla, nešlo se nezasmát.

"Ahooj" zakřičel na mě Ian a všichni se k němu přidali.

"Ahojte" pozdravila jsem je s úsměvem.

"Můžeme vyrazit?" Zeptala se Bell.

"Jasně" vzala jsem klíče z botníku a už se řítila za nimi do výtahu.

V kavárně jsme seděli už přes hodinu. Nakonec nebyl vůbec špatný nápad jít. Bell vykládala, jaké si koupila oblečení minulý den a Judah povídal o nějaké holce, kterou potkal v malém obchůdku na rožku jeho ulice. Všichni jsme se skvěle bavili a já stihla zapomenout na všechno, co se kolem dělo.
Ian stihl navrhnout, aby jsme koncem týdne uspořádali nějakou párty. Moc se mi do toho nechtělo, ale ostatním to přišlo jako fajn nápad a tak jsem nakonec souhlasila.

Uběhla další hodina, během které stihl dojít i Kyle. Ostatní si o něčem povídali a já se zamyšleně dívala z okna. Zaujalo mě auto, které zastavovalo nedaleko kavárny. Byl to černý Jeep. Zastavil u vysokého panelového domu, před kterým stál muž kolem třiceti, oblečený v roztrhaných riflích a kožené bundě. Byl opřený o zábradlí před domem a mezi rty si držel cigaretu. Podívala jsem se zpět na auto, ze kterého vystupoval kluk o něco starší než já. Byl mi povědomý, ale přes kapuci na jeho hlavě jsem nemohla zaostřit na jeho obličej.
Došel k tomu muži, něco mu podal a ten si to pozorně prohlédl. Byla to obálka, co v ní však bylo, jsem neviděla. Muž pokýval hlavou a znova se opřel o zábradlí. Již vykouřenou cigaretu zahodil, zašlápl ji podrážkou své boty a obálku si zastrčil do kapsy. Kluk na něj kývl a otočil se směrem k autu. Při rychlém pohybu se mu kapuce trochu odhrnula. Rozšířily se mi zorničky. Byl to Danny.
Nasedl zpátky do auta a to se rozjelo. Když projíždělo kolem, všimla jsem si, kdo ho řídil. To, že za volantem seděl zrovna Chris, mě rozhodilo ještě víc. Těsně než auto projelo se Danny otočil mým směrem. Navázali jsme oční kontakt a v jeho očích se mihlo rozrušení.
Věděla jsem, že tohle byla věc, o které nechtěl abych věděla a taky mi bylo jasné, že za tím bylo víc. Mnohem víc.