Unstoppable [CZ]

5.

Už uběhl měsíc ode dne co jsem sem přijela. Začala jsem pracovat ve stejném bistru s Kylem jako servírka. S Norou a Isabell jsme nerozlučná trojka a s klukama si taky celkem dost rozumím.

Byl pátek odpoledne a já se chystala z bistra domů abych se stihla připravit na večer s holkama. Rozmýšlela jsem se jestli to vezmu přes centrum nebo sice delší ale lepší cestou přes park, usoudila jsem že to vezmu přes park.

Šla jsem kolem menšího rybníčku, okolo něj bylo spousta laviček na kterých seděly malé děti. Už delší dobu jsem měla pocit jako by mě někdo sledoval ale neotáčela jsem se.

Když jsem to už nevydržela, zastavila jsem u jedné z laviček která byla prázdná a ohlédla se za sebe. Všude bylo plno lidí ale nikdo mi nevěnoval pozornost. Chtěla jsem pokračovat v cestě když jsem si všimla osoby v černém zacházející za strom. Než zašla se na mě podívala, byl to kluk se zářivě zelenýma očima.

„To nemůže být pravda" šeptla jsem si pro sebe. Otočila jsem se a rychlou chůzi se vydala domů. Vešla jsem do velké chodby a mířila si to k výtahu když mě zastavil postarší pán z recepce.

„Dneska tu byl nějaký mladý muž a nechal vám tu psaní" podá mi obálku. S poděkováním si ji převezmu a zamířím do výtahu, vyjedu do svého patra a rychle odemknu dveře. Kabelku hodím na botník a přejdu k velké prosklené stěně. Po chvíli váhání otevřu obálku kterou pevně svírám v dlani. Když si přečtu její obsah, polije mě pot. S třesoucíma rukama popadnu telefon a vytočím Dannyho číslo.

„Co potřebuješ Sky?" ozve se jeho hlas v telefonu.

„Za půl hodiny buď před tou kavárnou tady na rohu" řeknu ještě stále rozklepaně.

„Co se stalo Skyler?!" vyhrkne.

„Prostě dojdi, řeknu ti to na místě " s těmito slovy telefon položím.
Stojím před kavárnou nesoucí jméno Bakeri a popíjím své latté v kelímku abych se aspoň trochu uklidnila. Danny má už deset minut zpoždění. Když ho konečně uvidím, vydám se pomalým krokem k němu.

„Ahoj" pozdraví mě nejistě. Pozdrav mu opětuji kývnutím hlavy.

„Proč si se chtěla sejít?" zeptá se když dlouho mlčím. Beze slova mu podám obálku. Zmateně se na ni podívá a převezme si ji. Rozbalí ji a začne číst.

„Před minulostí neutečeš, najde si tě všude" dořekne mně už známá slova.

„Myslíš že je to od něj?" zeptá se.

„Jsem si stoprocentně jistá, že je to od Declana"