Unstoppable [CZ]

6.

To že jsem to Dannymu neměla říkat mi došlo až když mě nechtěl nechat jít samotnou ani na krok. Když jsme byli kousek od mého bytu, jsem ho konečně odehnala se slovy že to zvládnu a kdyby se něco dělo tak mu zavolám.

Stála jsem na kraji ulice a čekala než pro mě holky přijedou. Kousek ode mě zastavil žlutý taxík se staženým okýnkem ze kterého mi mávala Bell. Pozdravila jsem se s holkama a ony nadiktovaly řidiči název nějakého klubu. Zastavili jsme před klubem. Fronta se táhla přes půlku ulice.

„Vážně se vám chce čekat ta fronta?" zeptala jsem se holek.

„Nechte to na mně " mrkla na nás Nora. Došly jsme k vyhazovačům kteří se na nás nepříjemně podívali. Když si všimli Nory, usmáli se a pustili nás dovnitř. Hrála hlasitá hudba a všichni okolo tančili nebo popíjeli u baru. Nora sebou plácla na barovou židličku.

„Namíchej nám něco speciálního" křikla na barmana. Ten se jen usmál a po chvilce nám nesl mně neznámou tekutinu.

„Tak na dnešní noc holky" zařvala Bell a my to do sebe koply na ex. Seděly jsme u baru, smály se a povídaly si. Pro Noru si před chvílí došel celkem pohledný kluk a odvedl ji na parket. Zůstala jsem u baru sama s Bell, která se jak jsem si po chvíli všimla taky vytratila.

Seděla jsem tu sama a přemýšlela. Myšlenky se mi pořád vracely k tomu dopisu. Nemohla jsem uvěřit že mě minulost znovu dohnala. Rozhodla jsem se, že už nebudu utíkat, nebudu už tou malou holkou jako kdysi, nevzdám se všeho kvůli jedné chybě. Postavím se své minulosti.

Z mých myšlenek mě vytrhne odkašlání vedle. Otočím tím směrem hlavu a uvidím kluka. Přesněji toho kluka co mě srazil a poté zachránil.

„Co tu sedíš tak sama?" zeptá se s očima upřenýma do těch mých.

„Co ti je do toho?" odseknu nepříjemně.

„Tak hele, se mnou takovým tónem mluvit nebudeš. Zapomněla si snad kdo tě zachránil?" zeptá se s úšklebkem.

„Jsem ti vážně vděčná že si se tam objevil ale na to jak si mě srazil a choval se jak debil si nepamatuješ?" odpovím mu.

„Já srazil tebe?! To ty si čuměla jinam než na cestu" vyštěkne po mně. Nakloním se k jeho uchu.

„Takovým tónem se mnou mluvit nebudeš" opáčím mu. Otočím se na podpatku a mířím ven z klubu.

Když jsem venku, napíšu holkám zprávu že mi už stačilo a šla jsem domů. Zastavím si taxík a nadiktuju mu svou adresu.

Odemču byt, kabelku položím na židli a jdu do ložnice. Šaty co jsem měla na sobě hodím do skříně a spadnu do postele.

Těsně než usnu si přehraji naši konverzaci s Chrisem a musím se nad sebou ušklíbnout.