Bad Reputation 2 (Shawn Mendes) ✅

9. kapitola

Shawn odemkl dveře a já i se spící Emmou v náručí vešla za ním. ,,Shawne, kde máš ložnici? Musím tam položit Emmu" ,,Dej mi jí. Odnesu jí tam" řekl a já mu jí opatrně předala.

***

Když se delší dobu nevracel, vydala jsem se za ním. Viděla jsem totiž kudy šel a byt nebyl zas tak velký.

Seděl na posteli vedle spící Emmy a držel jí za malou ručku. Zatím si mě nevšiml a tak jsem zůstala stát ve dveřích.

,,Vždycky tě budu milovat. Jseš moje malá princezna" dal jí jen lehkou pusu na čelo. ,,Nikdy to sice nebudeš vědět, ale miluju tě. Hrozně moc tě miluju."

V jeho hlase zněl smutek. Vlastně mi ho teď bylo docela líto. Raději jsem odešla, aby si mě nevšiml a sedla jsem si v kuchyni k malému stolku.

Jak moc by si asi přál být otcem? Jak moc by chtěl, aby ho Emma znala jako svého tátu? Myslím, že umí být pěkný parchant, ale jako táta by byl skvělý. Nikdy jsem neviděla člověka, který by víc miloval děti než on. Nehodlala jsem se k němu vrátit, ale možná bych měla Emmě říct, kdo je její otec.

Z mého přemýšlení mě dostal až náhlý příchod Shawna. Vypadal zničeně stejně tak jako já. Oba jsme měli utrápené výrazy ve tváři a potrhané oblečení. Znovu jsem se ale zahleděla na tu skvrnu na košili.

Bez jakéhokoliv slova jsem se zvedla a přešla jsem až k němu. Koukala jsem mu do očí a opatrně jsem mu rozepínala knoflíčky na košili. On měl jen ruce svěšené podél těla a hleděl mi zmateně do očí.

,,Sedni si" hlesla jsem náhle a Shawn sebou cukl. Bůh ví nad čím přemýšlel. Pár kroky se dostal k židli, na které jsem ještě pár chvil zpátky seděla já. Sedl si na ní a já si před něj přidřepla. Opatrně jsem se mu pokusila odhrnout košili, která se ale k zaschlé krvi přilepila.

,,Kde máš lékárničku?" zeptala jsem se. ,,Nic to není, nepotřebuju ošetřit" pousmál se. ,,Kde máš lékárničku?" trvala jsem na svém. ,,Na chodbě jsou dveře do koupelny, tam by měla být lékárnička."

***

Během minuty jsem byla zpět i s lékárničkou v ruce. První jsem si ale vzala obyčejný hadřík namočený do studené vody. Musela jsem totiž nějak odlepit košili od rány.

Opatrně jsem mu přes košili přiložila na ránu hadřík a nechala jsem, aby se voda z něj vsákla do košile.

Netrvalo to moc dlouho a já mohla konečně košili oddělit od rány. Vzhledem k mé fóbii ze všech zranění a krve, tohle nebylo úplně nejlepší a na chvilku jsem si vlastně i přála, aby byla košile stále k ráně přilepena a já jí tak neviděla.

Rozklepanou rukou jsem vzala do ruky peroxid a trochu jsem mu ho nakapala přímo do rány.

Cukl sebou a prudce stiskl moje rameno. Vyděšeně jsem k němu zvedla pohled.

,,Promiň, nevěděla jsem, že to bude tolik bolet" zašeptala jsem potichu a opět sklonila zrak. ,,To je dobrý. Už jsem si musel ošetřovat i horší zranění" pronesl skrz zaťaté zuby ale stisk na mém rameni nepovoloval.

Až když trochu povolil, odvážila jsem se mu tam znovu nálet trochu peroxidu. Tentokrát už mé rameno jen slabě zmáčkl. Rána teď vypadala docela čistě a tak jsem mu jí jen přelepila náplastí a stoupla jsem si.

Okej, zas kapitola o ničem, ale snad se i tak líbí 😅 Kdo je v téhle knížce vaše oblíbená postava? 😊 Chápu, že to asi u všech bude Shawn, ale ještě někdo jiný? 😅 Děkuju za každý hlas a komentář ❤❤