Bad Reputation 2 (Shawn Mendes) ✅

1. kapitola

,,Emmo dělej!" křikla jsem na mojí pětiletou dcerku. ,,Už běžím mamí" vypískla a během pár sekund už skákala okolo mě. Měla dlouhé tmavé a vlnité vlasy a čokoládově hnědé oči. Vlastně se mi vůbec nepodobala. Často si lidé na ulici mysleli, že to je moje mladší sestra. Ale to i kvůli tomu, že mi bylo teprve dvacet tři a už jsem měla tohle malé stvoření.

Tak moc mi ho připomínala. Vždycky když jsem jí viděla, nevěděla jsem, jestli se usmívat a nebo brečet. Tak moc jí miluju, ale jeho jsem už nechtěla v životě vidět a při pohledu na ní jsem si na něj vždy vzpomněla. Na jeho úsměv, polibky, oči, které měla i ona a lásku, kterou mi dal ale i na to, jak mi zlomil srdce. Jak moc mi ublížil.

Do Kanady jsme se teď navíc vracely, protože Adam si měl brát Lauru a byly jsme pozvané. Tohle bych v životě neodmítla, ale mám strach, že ho tam uvidím.

Navíc jsem zjistila, že přestal zpívat. Vím to, protože mi to vyskakovalo všude na internetu a dost jeho fanynek si kvůli tomu začalo i ubližovat nebo se dokonce zabilo.

Bylo mi těch holek líto...

Kdyby věděli jaký grázl to je, tak by se s něčím takovým nenamáhaly.

,,Mámí pojď už, nestihneme letadlo" tahala mě za ruku malá Emma. Tak moc se těšila, že poprvé poletí letadlem. Taky, že po víc než roce uvidí svojí babičku. Moje mamka tu za námi byla celkem čtyřikrát.

O Shawnovi jsem před Emmou nemluvila. Ano, ptala se mě, kde je táta. Vždycky jsem odpověděla, že musel odjet, ale že jí moc miluje. Pak jsem po večerech brečela.

Ani bych nedokázala spočítat, kolikrát mi Shawn volal nebo psal. Nikdy jsem však neodpověděla. Občas od něj přijde zpráva i teď, ale už to není tak časté jako předtím.

***

Jakmile jsme si sedli do letadla na své místa, Emmu radost zřejmě přešla. Teď vypadala, že má spíš strach.

,,Mamí? Nemůže se nám nic stát?" zašeptala a stiskla mojí ruku. ,,Ne" ujistila jsem jí s úsměvem a vtiskla jsem jí polibek na čelo.

Sama jsem letadla neměla moc v lásce, ale jinak by jsme se z Floridy do Toronta nedostali.

Ano, bydlíme teď na Floridě. Dost blízko k tomu místu, kam chtěla před několika lety Shawna poslat jeho matka. Ale měla bych na něj přestat myslet. Všechny city k němu jsou pryč a jestli ho na té svatbě uvidím, tak mu možná tak jednu vrazím, pokud se pokusí mluvit s Emmou. Nechci, aby věděla, že je to její otec. Nikdy se tohle nesmí dozvědět...

***

Vyšly jsme z letiště a taxíkem jsme se dostali až k mámině domu.

Nebyla jsem tu šest let, ale pořád to vypadalo skoro stejně. Jen zahrada už asi nebyla dlouho posekaná. Stále jsem měla klíče a tak jsem si odemkla.

V chodbě jsem zula botičky Emmě a ta se okamžitě chtěla rozběhnout dovnitř do domu, najít mojí mamku. Chytla jsem jí ale za ručičku a tím jsem jí zadržela. ,,Mamí dělej" dupla si uraženě nožičkou. Uložila jsem tedy naše boty do botníku a společně s Emmou jsem se vydala hledat mojí mamku.

Byla v kuchyni a očividně připravovala jídlo na večer. Emma se okamžitá pustila mé ruky a rozběhla se k mojí mamce. Ta si totiž do teď zřejmě ani nevšimla, že jsme tady.

V momentě, kdy se jí Emma obmotala okolo nohou, moje mamka sebou cukla a sklonila pohled dolů. Pak se hlasitě rozbrečela a malou Emmu si vzala do náručí. Já na to všechno jen koukala s úsměvem. Mamka se na mě otočila a já jí šla obejmout. Tak moc mi chyběla...

První kapitola je tady! Doufám, že to budete někdo číst a myslím, že jste si všimli, že je tam jistý časový posun 😅 Doufám, že to nevadí ❤ Děkuju za každý hlas a komentář 💕