Bad Reputation 2 (Shawn Mendes) ✅

20. kapitola

Hned jak to šlo, odstrčila jsem ho od sebe. Na tváři mu pohrával úšklebek, ale já se na něj mračila. Nevydržela jsem koukat na ten jeho dementní obličej a tak jsem se zvedla a odešla jsem Aaliyah oznámit, že odcházím, aby o mě neměla strach.

***

Venku bylo docela chladno, ale já se zachumlala do nějaké Shawnovy mikiny, takže mi chladný vítr nějak nevadil. Na hlavu jsem si hodila kapuci. Pár metrů ode mě se rozprostíral les. Chvíli jsem si to kráčela dál po kraji silnice, ale nakonec moje kroky stejně zamířili k lesu.

Nebyla tam žádná stezka a mně se každou chvíli stávalo, že jsem zakopla o nějaký kořen nebo větev, která ležela na zemi. Nakonec už jsem byla unavená a tak jsem se posadila na jeden pařez. Zamýšleně jsem se zahleděla na své boty. Růžové baleríny.
Byly to ty stejné baleríny co jsem měla na svatbě Adama a Laury.

Na té svatbě se to všechno zkazilo. Teď jsem mohla být doma na Floridě, na klíně mi mohla sedět Emma a obě jsme se mohli smát. Zatímco já mám deprese a její tělíčko leží zakopané někde nedaleko mě pod zemí.

Snad už má alespoň teď klid. Snad už jí nic nebolí...

Z očí mi netekly slzy. Asi už mi prostě žádné nezbyly. Za ten poslední týden jsem jich vybrečela nespočet. Nedivila bych se, kdybych už prostě žádné neměla.

Z mého myšlení mě vytrhlo prasknutí větve nedaleko mě. Lekla jsem se a začala jsem se rozhlížet okolo sebe. Nikdo tu ale nebyl nebo jsem alespoň toho dotyčného neviděla.

Rozhodla jsem se, že vstanu a půjdu se podívat trochu okolo.

Udělala jsem jen několik desítek kroků a uviděla jsem člověka s kapucí na hlavě, který seděl na zemi opřený o strom. Třásl se a v ruce svíral nůž. Sklonila jsem se, abych dotyčnému mohla pomoct a sundala jsem mu kapuci.

,,Co tu děláš?" zašeptala jsem k němu vystrašeně. ,,Já už nemůžu" pronesl Shawn plačtivě. ,,A co tu děláš? Proč máš sebou nůž?" zamračila jsem se na nůž ležící na zemi vedle jeho pravé ruky. ,,Chtěl jsem se zabít Dan. Ale nezvládl jsem to" podíval se mi konečně do očí. Ty jeho byly úplně rudé a plné slz. ,,Proč by ses zabíjel ty trubko?" pousmála jsem se trošičku a posadila jsem se vedle něj. ,,Zabil jsem naší dceru a tebe ztrácím. Řekni mi prosím po pravdě jednu věc.. Co cítíš k Leonovi? Odstrčila si mě večer kvůli němu?" řekl a svěsil hlavu k nohám. ,,Ne, k Leonovi necítím nic. Jen přátelství a ani to ne. Vždyť ho skoro neznám" usmála jsem se a stiskla jsem jeho ruku v té své. ,,Teď asi řekneš, že jsem hlupák, ale něco ti ukážu" zašeptal skoro neslyšně a pak si povytáhl rukáv od mikiny.

Na předloktí měl hlubokou, ale né příliš dlouhou ránu. Vytékalo z ní ale hodně krve.

,,Ty si vážně pitomej" zakroutila jsem hlavou a ránu jsem mu opět přikryla rukávem. ,,Jednou se z tebe zblázním" řekla jsem a položila jsem si hlavu na jeho rameno. ,,Já vím" řekl s lehkým úsměvem a mojí ruku stiskl pevněji.

Ahooj 😍 Jak jste si užili víkend? Já docela dobrý ❤ Doufám, že se vám kapitola líbí a budu ráda za každý hlas nebo komentář 💕