Bad Reputation 2 (Shawn Mendes) ✅

19. kapitola

Ráno jsem se probudila a Shawn stále ležel tak, jak včera večer usnul. Zády ke mně a na úplně druhé straně postele. Hrozně ráda bych ho teď obejmula, ale nevím jestli ho to mé včerejší chování, tak trochu nenaštvalo. Ale když já prostě nemohla..

Vím, že ho miluju. Ale taky vím jak mi ublížil a jak moc to bolelo. Tuhle bolest už bych podruhé nemusela psychicky ani fyzicky zvládnout.

Vím, že jestli spolu zůstaneme, tak k tomu stejně zase dojde. A příště už ho třeba ani neodstrčím, ale teď to prostě nešlo. Najednou mě v tu chvíli prostě přemohl strach. Strach z toho, že mě zase opustí a vzpomněla jsem si na to, když jsem ho objevila v posteli s mojí kamarádkou. Nejlepší kamarádkou. Teda alespoň to jsem si o ní myslela. Zřejmě to ale kamarádka nebyla. Jen bezcitná svině a on debil.

Zatřásla jsem hlavou a posadila se. Takovéhle myšlenky totiž potřebuju dostat z hlavy. Musím mu věřit, že už to neudělá. Miluje mě a už nespočetněkrát se mi za to omluvil. Sám sobě to navíc není schopný odpustit, takže nemám ten pocit, že by to byl schopen udělat zase.

***

,,Ahoj" pousmála jsem se na Leona, který seděl na gauči v obýváku. ,,Ahoj" zívl si a promnul si oči. ,,Jak ti je?" zeptal se a já moc dobře věděla na co naráží. ,,Je tu bez ní podivné ticho" přiznala jsem a obejmula jsem si paže.

,,Pojď sem" usmál se chabě Leon. ,, Chybí mi víš?" opět jsem začínala vzlykat. Teď jsem několik dní potlačovala smutek a emoce, které mě tížily a najednou jsem je mohla vypustit ven. ,,To bude dobré, rozumíš?" podíval se mi do tváře a pak mě silně stiskl v objetí. ,,Nebude. Už mi jí nikdo nikdy nevrátí" plakala jsem dál.

Musela jsem brečet čím dál hlasitěji, protože po chvíli kulhavým krokem přišel Shawn. Vlastně mě překvapovalo, že vůbec chodí.

,,Pusť jí" zamračil se na Leona, ale ten mě ze svého objetí nepouštěl. ,,Řekl jsem, aby si jí pustil" zopakoval Shawn znovu. ,,Přijde ti, že s mojí přítomností má problém?" ušklíbl se Leon na Shawna a ten sevřel ruce v pěst. ,,Shawne klid" řekla jsem a otřela jsem si slzy z tváří. ,,Klid? Víš co? Kašlu na tebe a na celej tenhle posranej život! Vy dva se tu třeba sežerte! Už mě to tu nebaví!" vykřikl a pak se docela rychlou chůzí vydal pryč. O pár sekund později už jsem slyšela prásknutí vchodových dveří.

,,On se vrátí" řekl Leon, když jsem se zvedla, abych mohla jít za ním. ,,Asi máš pravdu" přikývla jsem nakonec a opět jsem se posadila. ,,Nesahej už ale na mě" ozvala jsem se, když se mě pokusil chytit okolo ramen a znovu mě obejmout. ,, Myslíš si snad, že na objetí je něco špatného?" zamračil se na mě. ,,No já nevím. Ale nechci, aby žárlil a už mě nebaví ty naše zbytečné hádky" pokrčila jsem rameny.

Chvíli mi jen tak bez dalších námitek hleděl do očí, a pak, než jsem stihla jakkoliv reagovat,  se naklonil blíž ke mně a začal mě líbat..

Dobře možná mi to zase trvalo tak trochu dlouho, ale já se vážně snažím 😂 Jenže to není tak lehký 😅 Každopádně doufám, že se vám kapitola líbí a já jdu spát 😂 Děkuju za každý hlas nebo komentář ❤❤