V den jejich narozenin, přišla do pokoje Lucy matka, aby ji pověděla, že jí do schránky dorazila zásilka.
Lucy spěšně rozbalila dárek a byla zděšená z toho co našla vevnitř. Byla to ta nejošklivější stará panenka, jakou kdy viděla. Měla špinavou a prasklou kůži a její zuby byly dlouhé, špičaté a ostré jako zvířecí tesáky.
Vzala panenku a hodila jí do rohu. Její matka ji okřikla a řekla jí, že někdo si dal tu práci, aby jí tuto starožitnou panenku poslal. Její matka jí řekla, že by si ji měla více ocenit.
Lucy se snažila protestovat, ale matka ji neposlouchala. Přinutila malou holku, aby si s panenkou hrála. Aby si Lucy ze strachu odpočinula, dala panenku do malé skříňky pod schody, za hromadu bot. Už se nemusela dívat na tu škaredou věc.
Po několika dnech, když Lucy ležela v posteli, probudil ji hluk, který trval asi pět minut a pak rychlé kroky.
Lucy se třásla. Pak si myslela, že slyší slabý, trpký hlas, který tiše šeptá ze schodů. Lucy vždy spala s otevřenými dveřmi, protože se bála tmy a z chodby šlo světlo.
Slyšela hlas, "Lucy, já jsem v prvním kroku" a pak znovu rychlé kroky, které se vraceli na místo odkud ta věc přišla.
Lucy byla tak vyděšená, že po zbytek noci oči nezamhouřila a strachovala se i když ji matka doprovázela do školy.
Lucy se snažila matce vysvětlit, co se stalo, ale ona jí řekla, že to byl jen sen.
Samozřejmě to tak nebylo. Lucy prosila své rodiče, aby panenku vyhodili, ale oba trvali na tom, že je to dárek a ona to musí pochopit. Šla zkontrolovat skříň pod schody, ale panenka byla přesně tam kde ji Lucy nechal a tak si řekla, že to musel být sen.
Další noc se Lucy probudila a slyšela ten stejný hlas, "Luuuuccccyyy! Jsem ve čtvrtém kroku." Pak uslyšela hluk a ten hlas se už v noci neozval. Lucy začala plakat a už neusnula. Ve škole řekla o panence svým spolužáků, ale ti se jí jen smáli.
Tu noc se rozhodla, že dveře do svého pokoje zavře, její matka se jí zeptala, jestli se už tmy nebojí, ale Lucy jí odpověděla, že ano, ale že by si chtěla rozsvítit u sebe v pokoji. Matka ji poukázala na to, že její světlo je moc jasné, a že by v noci neusnula. Lucy teda souhlasila, že bude spát bez světla. Alespoň odhrnula záclony.
Když začala pomalu usínat, uslyšela hluk a pak zase ten hlas, "Luuucccyyy! Jsem na vrcholu."
Ve tmě svého pokoje uslyšela cvakání a třásla se strachem. Nebyla si jistá, ale myslela si, že vidí jak se jí pomalu otevírají dveře do jejího pokoje.
Následující den, rodiče Lucy našli její tělo pod schodama a mysleli si, že šla po tmě na záchod, zakopla a spadla ze schodů, přičemž si zlomila krk.
Starožitná panenka ležela vedle jejího těla a byla pohřbena s Lucy.
"Milovala tu panenku" řekla její matka. "Teď mohou být navždy spolu."
