Příběh o třech dívkách, které tráví víkend v kabině v lese a vyprávějí si o městské legendě.
Samantha měla dvě nejlepší kamarádky, Jenny a Amber. Její otec jí vzal na víkendovou dovolenou a pozval i její dvě kamarádky. Vlastnili kajutu v lese blízko jezera.
V tom místě kde se jezero nacházelo vyrůstal její otec, miloval ho tak moc, že po něm pojmenoval svou dceru.
První noc strávenou v lese, se dívky rozhodli, že si budou vyprávět nějaké strašidelné příběhy.
Samantha začala vyprávět příběh o starém domě. ''Asi 10 minut pěšky odtud je starý rozbitý dům, je uprostřed ničeho. Před dlouhou dobou tam bydlel muž. Jeho rodina byla velmi bohatá a vlastnila stovky akrů půdy. Ten muž se zamiloval do prosté venkovské dívky. Jeho rodiče z toho nebyli příliš šťastní, nemysleli si, že je pro něj dívka dost dobrá. Byl to nezávislý chlap a proto se rozhodl od svých rodičů odejít, postavil si dům uprostřed ničeho a oženil se se svou dívkou. Všechno bylo úžasné, narodila se jím dcera a později i syn. Po narození syna začalo být všechno špatně. Syn byl nemocny, ne fyzicky, ale psychicky. Nebyl mentálně postižený ani nic, byl jen trochu mimo. Když bylo synovi devět, byl pro své rodiče nezvladatelný. Měl záchvaty hněvu, často v noci mizel v lese. Muž nevěděl co se svým synem a obrátil se na své rodiče o pomoc. Jeho rodiče ho poslali na místo hluboko v lese kde se starali o lidi se speciálními potřebami. Postupem času si začali zvykat, že jejich syn není doma a přestali jej i navštěvovat. Dělali jako by syna nikdy neměli a všechno bylo zase úžasné. Když bylo chlapci 16 nebo 17 let, podařilo se mu z nemocnice uprchnout. Zaměstnanci po něm pátrali, ale nebyl nikde k nalezení. Jeho rodina se o něj bála a po tom co byl několik týdnu bez vody a jídla, byl pravděpodobně mrtvý.
Chlapec mrtvý nebyl a jednou v noci se vrátil domů, vplížil se do ložnice svých rodičů kde je sekerou nasekal na kousky a také svou sestru. Poté zmizel v lese. Po několika dnech byly objeveny pozůstatky jeho rodiny, lidé z města byly zděšení, policisté se chlapce snažili najít, ale bez úspěchu. Dodnes ještě nebyl nalezen. Od té doby, každý rok, kolem sklizně začali mizet lidé a na jejích místech zůstávali panenky s kukuřičných lusků. Legenda říká, že chlapec se po lese stále potuluje. Lidé na své dveře začali věšet panenky z důvodu, že když chlapec vidí panenku na dveřích domu, projde kolem a nechá obyvatelé v klidu. Nikdo neví jestli to funguje, ale z každých dveří ve městě visí panenka.''
''To je strašidelné!'' Vykřikla Jenny. ''Máte na dveřích panenku?''
''Samozřejmě,'' řekla Samantha.''Táta tomu sice nevěří, ale pro případ jsme jednu zavěsili.''
''Zdá se, že dům je stále pronásledován přízraky jeho zavražděné rodiny a když tam půjdete v noci, můžete slyšet jak se celá věc odehrává znova.''
''Myslíš, že bychom tam mohli jít?'' Zeptala se Jenny.
''Jasně, ale raději zítra za denního světla,'' řekla Samantha.
V tu noc dívky spali ve stejné místnosti schoulené k sobě, snažili se předstírat, že nejsou vyděšené.
Druhý den jim Samanthin otec uděl velikou snídani. Kolem poledne se rozhodli si udělat výlet ke starému domu. Když se k němu dostali, začali prozkoumávat zříceniny starého domu, zkoumali kouty a prosévali se sutinami. Po chvíli Samantha spatřila něco napůl pohřbeného. Byla to nějaká kniha, vykopala ji a oprášila. Otáčely zažloutlými stránky.
''Vypadá to jako deník nebo tak něco.'' řekla Samantha.
''Možná je to jeho deník.'' zašeptala Jenny
''Čí deník?'' zeptala se Amber.
''Ten chlap...''řekla Jenny. ''Ten chlap, který zabil svou rodinu''
Samantha začali deník číst nahlas, Uvnitř bylo věnování: Mé rodině, kterou miluji a vážím si, že je vždy se mnou.
''5. září 1987. Bylo to těžké. Jediné co museli udělat, bylo se mnou mluvit. Nemohli se mnou mluvit. Někdy slyším jejich hlasy pozdě v noci. Slyším jejich výkřiky. Potřeboval jsem lásku. Nemilují mě. Léky jsou pryč. Jsem svobodný, osvobozený od všech. Temný spánek pro každého. Slyším jejich hlasy, vždy křičí.''
''4. prosince 1987. Přestali mě hledat. Teď je to v pořádku. Bydlím v lese. Chytám zvířata a dávám je do temného spánku, stejné jako mámu, tátu a sestru. Navštěvuji můj starý dům v noci. Poslouchám hlasy. Alespoň teď se mnou mluví.''
''3. října 1995. Před lety jsem opustil les a přestěhoval se do blízkého městečka. Nikdo mě nepoznává. Nikdo neví kdo jsem. Slyšel jsem jak si lidé vyprávějí můj příběh. To mě rozesmálo. Všichni se mě bojí. Někdy stále chodím do lesa. Trávím noci ve starém domě. Máma a táta se mnou mluví. Říkají, že jsou na mě pyšní.''
''2. listopadu 1998. Život je skvělý. Našel jsem si práci. Koupil jsem si dům. Potkal jsem dívku, je velmi hezká. Někdy ji přivedu do lesa. Máma i táta ji mají rádi.''
''1. července 2000. Dnes je skvělý den. Teď mám dítě. Jsem tak šťastný. Máma a táta jsou prarodiče. Pro mojí ženu to bylo těžké. Možná půjde do temného spánku. Teď jsem šťastný.''
''13. srpna 2010. Jsem na své dítě pyšný.Je jako já. Až na to, že je mnohem chytřejší. Nemá žádné problémy. Neslyší hlasy. Chodí do školy a má spoustu přátel. Někdy ji vezmu do lesa. Moc ji miluji. Pojmenoval jsem ji po jezeře. Samantha.''
Několik okamžiků poté, co Samantha přestala číst, bylo ohromné ticho.
''Co to sakra?'' zvolala Jenny.
''Samantho, je to nějaký vtip?'' zeptala se Amber nervozně.
''Tohle...to nemůže být pravda.'' zašeptala Samantha. ''To nemohl být...''
V tu chvíli slyšeli, jak za nimi zazněl zvuk praskání větviček. Když se otočily, uviděli Samanthina otce. V jeho tváři byl podivný, bolestivý pohled a v ruce držel sekeru.
''Neměli jste to najít, teď už není jiná cesta, temný spánek pro každého.''
Když Samanthin otec dokončil sekání těl, vložil kousky do velkých plastových sáčků a pohřbil je hluboko v lese...tak hluboko, že je nikdo nikdy nenajde. Teď můžou být spolu navždy...
''Teď na tebe budu dohlížet. Teď možná nechápeš, ale časem budeš. Je to jediný způsob, jak můžeme být spolu navždy. Temný spánek navždy. všichni zůstaneme spolu.''
