Berbalangs je pravdivý příběh o malém ostrově na Filipínách, který byl prý obýván podivnými tvory známými jako Berbalangové. Říká se, že to jsou kanibalové, kteří potřebují jíst lidské tělo, aby mohli žít. Jsou schopní oddělit hlavy od těl a lítat v noci, aby našli své oběti.
Cagayan Sulu je malý ostrov, jižně od Filipín. V roce 1800 tam byla džungle s jen mnoho malými vesnicemi. Když britský průzkumník Ef Skertchly navštívil ostrov, uslyšel podivné příběhy o vesnici ve středu ostrova, kam nikdo z místních nechodil. Říká se, že vesnice byla obývaná skupinou tvorů zvaných ''Berbalangové''a obyvatelé Cagayan Sulu, žili po celá léta ve strachu z nich.
Lidé, říkali, že Berbalangové vypadají jako lidé, ale jejich oči měli úzké štěrbiny, stejně jako oči koček. Jedli lidské těla, aby přežili. Často kopali hroby, vytahovali mrtvoly a jedli jejich vnitřnosti. Ne vždy to však uspokojilo jejich chuť a tak museli jít hledat živé maso. Věděli jste, že Berbalangové přicházejí, když jste slyšeli hlasitý zvuk vzdychání, znamenalo to, že jsou ještě daleko. Ale když se přibližovali, zvuk byl tišší a tišší. Když byli velmi blízko, slyšeli jste zvuk jejich křídel a viděli jste blikající světla jejich očí, které svítili červeně a vypadaly jako světlušky tančící ve tmě.
Existovali jen dva způsoby jak se proti Berbalangům chránit. Pokus jste měli kokosovou perlu (vzácný kámen, jako je opál, který se někdy nachází v kokosu), můžete jej použit jako kouzlo a udrží vás v bezpečí. Jiný způsob jak se bránit, byla limetková šťáva. Pokud jste měli kris (typ nože) a jeho čepel byla natřená limetkovou šťávou, můžete jej použít k bodnutí Berbalangů.
Pokud jste viděli světla jejich očí a slyšeli jejich sténání před vámi, znamenalo to, že jsou vlastně za vámi, protože Berbalangové, dělali všechno opačně a nikdy nebyli tam kde jste mysleli. Takže pokud jste slyšeli tiché sténání a viděli světla před vámi, měli byste se rychle otočit a vyrazit nožem.
Lide Cagayan Sulu chránili své hroby tím, že na ně kropili limetkovou šťávu, aby zabránili konzumaci mrtvol. Všichni mrtví byli pohřbeni pod domy a jejich hroby byly každý den pokropeny limetkovou šťávou.
Poté co se Skertchly o těchto podivných tvorech dozvěděl, byl odhodlán zjistit zda je všechno pravdivé. Chtěl jít do vesnice Berbalangů, ale nikdo s ním nesouhlasil. Nakonec se seznámil s chlapcem Matali, který se dobrovolně přihlásil.
Druhý den ráno se vydali na obtížnou cestou džunglí. Byl už skoro večer když na dohled viděli vesnici Berbalangů. Matali se náhle zastavil a odmítl jít blíž.
''To je jejich vesnice'' řekl Matali, ''Teď jste ji viděl a můžeme se vrátit zpátky''.
''Teď už se nezastavím'' odpověděl Skertchly.
''Je to příliš nebezpečné, jestli na tom trváš jdi sám''. řekl Matali.
Matali se ho ještě pokusil přesvědčit, aby do vesnice nevstoupil, ale Skertchly byl rozhodnutý. Matali mu proto podal kris ušpiněný limetkovou šťávou.
''Jestli uvidíte nějaké jídlo, nejezte ho'' varoval Matali. ''Někdy nechávají jídlo pro cizince, vypadá to jako kari ryba, ale je to trik. Pokud jídlo pokropíte limetkovou šťávou zjistíte, že se jedná o lidské maso, jestli ho sníš, tvá duše bude zničená.''
Když Skertchly vstoupil do vesnice, byl překvapený, že je prázdná. Byla tam spousta chatrčí a žádné živé věci, kromě několika kuřat a koz. Vstoupil do několika chýši, ale všechny byly prázdné.
Vrátil se zpátky k Matali a řekl mu, že vesnice je opuštěná. Chlapcová tvář zbledla.
''Znamená to, že jsou na lovu, musíme okamžitě odejít, je příliš nebezpečné tady být, když je skoro tma.''
Byli uprostřed údolí, když najednou uslyšeli hlasité sténání. Matali se okamžitě skrčil ve vysoké trávě a stáhl dolů taky Skertchlyho.
''Přicházejí, musíme se schovat a doufat, že projdou aniž by nás viděli.'' zašeptal.
Leželi ve vysoké trávě a poslouchali jak sténající zvuk slábne a slábne. Berbalangové se víc a víc přibližovali. Najednou slyšeli nad sebou zvuk křídel. Nad hlavou se rozlétla červená světla. Oba byli vyděšení. Světla zmizeli, zvuk křídel ustál, vzdychající hluk byl hlasitější a hlasitější.
''Už odešli, jsme zatím v bezpečí'' zašeptal Matali.
Pokračovali údolím, krčili se ve stínu a dávali pozor na červené světla. Když se přiblížili k Mataliho vesnici, spatřili v dálce izolovaný dům a tichý sténající zvuk.
''Jsou v tom domě, jsem si tím jistý, ale nedělej si starosti. Znám majitele, Hassan. Má kokosovou perlu, která ho chrání, měli by jsme si pospíšit.''řekl Matali.
Podařilo se jím vrátit se v bezpečí. Druhý den ráno se Skertchly probudil a pochyboval nad tím co viděl a slyšel. Rozhodl se, že navštíví izolovaný dům za denního světla a zeptá se Hassana, jestli v noci něco viděl. Když řekl vesničanům, že jde do Hassanova domu, nikdo se neodvážil, musel jít sám.
Došel k jeho domu, zaklepal na dveře, ale bez odpovědi. Několikrát vykřikl Hassanovo jméno, ale stále bez odpovědi. Zatlačil do dveří a ty se otevřeli. Opatrně vstoupil do domu a rozhlédl se.
Zalapal po dechu. Na posteli ležel Hassan, byl mrtvý. Ruce měl pevně sevřené a oči upřeně zíraly. Skertchly vyběhl ze dveří a pak ztuhl. Přes vlnící se trávu, přicházel zvuk sténání stále slabší a slabší.
