Nataša: Nino pomož mi!
Nina: ???
Nina: Kdo to je?
Nina: Kde jste vzali tohle číslo?
Nataša: To jsem já, Nataša.
Nataša: Prosím, pomož mi.
Nataša: Jsem někde uvězněná a nemůžu se dostat ven.
Nataša: Je tu tma a malý prostor.
Nataša: Sotva si můžu sednout. Nevím jak jsem se tu dostala.
Nina: Mátko boží, je tohle nějaký špatný vtip?
Nina: Tohle není vtipné. Kdo jsi? Nebo zavolám policii.
Nataša: Pomož mi! Moc tě prosím.
Nataša: Řekni mým rodičům, aby přišli a hledali mě.
Nina: Nataša?
Nina: To není možné.
Nina: To nemůžeš být ty.
Nataša: Jsem to já. Kdo jiný by to byl? Prosím, pomož mi!
Nina: To je vtip. Musí to být vtip.
Nataša: Přísahám, že to jsem já. Proč mi nevěříš? Co je s tebou?
Nina: Nataša je mrtvá.
Nina: Byla mou nejlepší kamarádkou a před dvěma dny zemřela.
Nina: Pohřeb byl dnes ráno.
Nina: Takže se ptám znovu. Kdo jste a kde jste přišli k tomuhle číslu?
Nataša: Nevím o čem to mluvíš, Nino?
Nataša: Co to říkáš?
Nataša: Jsem zamčená v tmavé místnosti a nemůžu se dostat ven.
Nina: Jaký poslední film jsme spolu viděli? Pokud jsi Nataša, měla bys to vědět.
Nataša: Nebuď blbá! Nemůžu si vzpomenout. Jsem vyděšená a ty se mě ptáš na stupidní otázky.
Nina: Odpověz, nebo si tě zablokuji.
Nataša: Ne! Nedělej to!
Nataša: Už si na to pamatuji, byl to Notebook.
Nataša: Je to tak?
Nataša: Obě jsme jako malé holky na konci brečeli.
Nina: Jakou známku jsem dostala z biologie?
Nataša: Nino! Proboha přestaň!
Nina: Odpověz mi!
Nataša: Ok. Je to chyták. Učitelka nám ještě nedala známky.
Nataša: Už mi věříš?
Nina: Ale jak to můžeš být ty?
Nina: Viděla jsem tě v rakvi a pak jak tě pohřbívají do země.
Nina: Nemůžeš to být ty, prostě nemůžeš.
Nina: Kde jsi?
Nataša: Nevím. Je tu zima a tma.
Nina: Panebože! Ty jsi pohřbena za živa!
Nataša: Myslím, že máš pravdu, ale jak?
Nina: Vždyť jsem ti to řekla, před dvěma dny jsi zemřela.
Nina: Alespoň to řekl doktor. Přestalo ti bít srdce.
Nina: Všichni si mysleli, že jsi mrtvá.
