Vyměnný obchod

1.kapitola

"Mami,prosím,nech mě dneska doma",žadonila jsem mamku jako skoro každé ráno. Nechtělo se mi do školy. Komu by se také chtělo. Mamka se jenom zasmála.

"Ne,beruško,musíš tam chodit. Chceš si přece jednou najít dobré zaměstnání a mít klidný život,no ne?",pohladila mě po tváři a já se zašklebila. Samozřejmě naše rodina si velice potrpý na dobré známky,prospěch a chování. Do jídelny vběhl můj mladší bráška Fredie a skočil mi na záda.

"Dobré ráno,slez jsi težší než slon",zasmála jsem se a Fredie naštvaně slezl.

"Mamí,že nejsem těžší než slon?",vyjekl a běžel k mamce.

"Ale jistě,že ne zlato,Lily si jenom dělala legraci",zvedla ho do náruče a dala mu pusu na čelo. Já to jen s úsměvem pozorovala. Nakonec jsem si jen hodila batoh na záda.

"Už půjdu do školy,tak se zatím mějte",rozloučila jsem se s mamkou a šla na autobus,který mám od domu jen pár metrů. Cestou jsem si nandala sluchátka. Po několika minutách autobus přijel a já nastoupila. Sedla jsem si na předposlední sedačky a se sluchátky v uších jsem si prohlížela ostatní v autobuse. Nikdo moc zajímavej. Podívala jsem se z okna,jelikož jsem od tamtud uslyšela nějaký hluk. Předjíždělo nás auto a na místě spolujezdce seděl nějakej cáklej zrzek,který měl okno dokořán a ječel z něj. Na chvíli jsme se střetli pohledy. V tom jeho se nebezpečně zablýsklo a já si poklepala dlaní na čelo. On se jenom rozesmál a jeho kámoš dupl na plyn. Brzo jsem je ani neslyšela. Jen jsem nad ním pokroutila hlavou a dál si poslouchala písničky. Autobus díkybohu brzy zastavil a já spěšně vystoupila. Zastávka byla,díky bohu,před školou a tak jsem se jen nadechla a rozešla se dovnitř. Uvítal mě hluk školních chodeb spolu s jejich vůní. Ano to byla ironie. Opravdu to tu nevoní. Spíš smrdí,jakoby tu někdo skladoval mrtvoli. Ale tak co. Jsme v Gothamu. Tady je možný všechno. Nad svými myšlenkovými pochody jsem pokrčila rameny a odemkla jsem si skříňku. Vytáhla jsem si potřebné věci a vydala se do chemie. 

"Zdar Lily,jak je?",přiskočil vedle mě Brad a hodil mi ruku kolem ramen. Jen jsem se nad tím zasmála a objala ho kolem pasu. Je dokonalej.

"Ahoj Brade,pusa na přivítání nebude?",udělala jsem na něj štěněčí oči a on se rozesmál. Já samozřejmě taky,ale ihned jsem přestala,jelikož jsem na rtech ucítila ty jeho. Blaženě jsem se usmála a po chvilce se odtrhla.

"Myslíš,že bude zkoušet?",podíval se na mě s úzkostí v očích a já pokrčila rameny.

"Podle toho,co bude mít na sobě,protože když zkouší bere si ten smetanově bílí svetr a lososově růžové kalhoty",pověděla jsem mu. Jeho výraz byl najednou prázdný a jeho pleť bílá jako stěny všude kolem. "Eh...Brade? Co se děje?",zatřásla jsem mu s ramenem a zmocnilo se mě neblahé tušení.

"T-Támhle je chemikářka a-a-a má to oblečení",zaskuhral a vypadal,že se složí. Jeho zelené oči vyhasli a on vypadal jak oživlá mrtvola. Jen jsem se rozesmála. "Hej,nesměj se mi. Jestli budu zkoušenej tak propadnu",vyjekl zhrozeně.

"Co se třeba začít učit?",řekla jsem a on se na mě podíval pohledem Děláš. Si. Kurva. Prdel? Jen jsem protočila očima a chytla ho za ruku.

"Kde máš vlastě Lisu?",zamračil se.

"Nevím,ale určitě na ní někde narazíme",zasmála jsem se. Ano moje nejlepší kamarádka patří mezi ty,které se neohlašují,ale prostě zjevují. A to na ní tolik miluju.

"Zase zaspala?",rozesmál se a jeho obličej už měl opět normální barvu. Jen jsem se nad tím pousmála.

"Nejspíš. Víš jaká je",protočila jsem na Lisou oči a náhle mi někdo přistál na zádech.

"Co mě tu pomlouváte,hrdličky?",pískla mi do ucha a já se rozesmála.

"Slez ze mě,seš těžší jak Brad",řekla jsem jí a sama jí schodila.

"To odvoláš",vyjekla s hranou naštvaností a já se jen zubila. Tahle holka je cvok. Ale v dobrém slova smyslu.

"Nikdy",vyplázla jsem na ní jazyk. Ano chovám se jak malý dítě. Vadí? Ne? Si myslím.

"Nebuď jak malá a omluv se mi",vyjekla a pohodila vlasy. Jen jsem se rozesmála a ona se ke mně přidala. Nastavila jsem ruku a ona si semnou plácla. Po vydatném výtlemu jsem vyndala s tašky peněženku a vyndala z ní pade. Dala jsem jí ho a ona si ho dala do kapsy. Brad to jen s nechápavým pohledem sledoval.

"Hrajeme hru kdo napodobí Meredith. Spočívá to v tom,že kdykoliv během dne udělá Lisa nějaký její výraz,posunek nebo něco co dělá ona,dám ji pade a naopak",zašklebila jsem se na něj a on se je  rozesmál.

"Začínám se bát,že to od vás chytím",drcnul mě do ramene.

"No dovol?",prskla jsem a pak se usmála.

"Hej zaláskovaní,pojďte, chemikářka má zkušební oblečení a já nic neumím",křikla po nás Lisa a všichni jsme šli do účebny.