Vyměnný obchod

24. kapitola

Celý den byl tak zvláštní. Jerome mě po snídani stihl natáhnout facku a poté zmizet a celý den se neukázat. Cítila jsem se bezradná. Znovu jsem se líbala s vrahem mého přítele a nemohla se přestat červenat. Nemohla jsem stále uvěřit jak byl ten polibek jemný a plný.... Ani vlastně nevím čeho. Láska to být nemohla. Ten zrzavej psychopat, ďábel a vrah mě nemohl milovat. Byla jsem jen obchod, který nevyšel a tak si se mnou dělal co chtěl.

Do těchto úvah jsem zvládla být zabraná celý den. Myslela jsem na to při jídle, při sledování televize, při sprše a dokonce i teď, když jsem byla pevně rozhodnuta jít spát. Ležela jsem na posteli a převalovala se. A možná jsem i usla. Avšak náhle jsem procitla. A setkala jsem se se zelenomodrýma očima nejmenovaného zrzka. Chtěla jsem zaječet, ale mé hlasivky vypověděli službu. Cítila jsem, jak moje tělo znehybnil pomocí jeho ruk.

"J-Jerome?" Polkla jsem a snažila se mu vymanit. "C-Co to děláš?" Moje nervózita byla čím dál větší. A on mě stále sledoval. "Pusť mě!" Vzchopila jsem se lehce.

"Nechce se mi" pronesl pomalu. "Takhle se mi líbíš. Bezmocná a moje" zašklebil a ve mně se střídal strach a lehké vzrušení z této situace.

"Nejsem tvoje" pronesla jsem razantně a znovu se ho pokusila shodit. Jeho oči se zabodli do mých a ten pohled byl ostřejší než nůž co mi tenkrát zaryl do zad a označil si mě ním.

"Nepříjde mi, že bys byla zrovna v pozici, aby sis mohla vyskakovat" pronesl se samolibým úšklebkem a já se prudce nadechla. Tohle byla noční můra, ta nejhorší možná. Zabil mého kluka, moji lásku a teď ho nechávám mě líbat a ještě tohle? Jsem největší děvka pod sluncem. Do očí se mi nahrnuly slzy.

"P-Prosím" řekla jsem slabě. Jeho oči stále hleděli do mých a já přestala držet slzy. Začaly mi samovolně klouzat po tváři. Jerome mi je hrubě setřel. A jedna jeho ruka náhle obemkla můj krk. Vykulila jsem zděšeně oči. Chce mě zabít. Teď to příjde. Náhle však sklonil hlavu a jeho rty klouzaly po mém krku a uchu.

"Už konečně pusť tu mrtvolu z hlavy. Víš moc dobře, že s ním tě už nic takovéhleho nečeká" s tím skousl lehce můj krk a já se nedobrovolně trhaně nadechla, ačkoliv to kvůli sevřeněmu krku moc nešlo. Věděla jsem, že má pravdu a nenáviděla jsem jej za to. Náhle jeho ruka přestala svírat můj krk a jela mi pomalu po těle. A zastavila se mezi stehny co nejvýše. Cítila jsem jeho prsty na tom místě, kde by být neměli. Snažila jsem se cukat, vytrhnout se mu. Ale já byla jen malá holka a v porovnání s ním. Má síla byla nulová. Znovu jsem se pokusila dostat jeho ruku z dosahu toho místa. "Buď hodná holka a budu milej" pronesl náhle a jeho hlas byl opět ledovější než ledovec co potopil Titanic. Ano, vtipkovala jsem, abych se zbavila toho špatněho pocitu nebezpečí.

"N-Nech toho, prosím" zasípěla jsem.

"A proč mi přijde, že se ti to vlastně líbí?" Pronesl a na tváři měl ten jeho samolibý úšklebek. A já znovu opět nevěděla, jestli se mi hnusí, nenávidím ho a nebo z něj jsem vzrušená.

"To se ti jen zdá" pronesla jsem pevně a rozhodně. Avšak on se jen temně zasmál a než jsem se nadála jeho ruce svírali ty mé nad mou hlavou. Znovu jsem se pokusila vytrhnout.

"Buď hodná a bude se ti to líbit" řekl znovu a já náhle přepla. A on to vycítil. A také z poza kalhot vytáhl pouta. A ne ty levný krámy, co seženete v sex shopu. Pravý. 

"K-Kdes to vzal?" Pronesla jsem vystrašeně.

"Řekněme, že jeden člen GCPD neměl zrovna dobrý den" zašklebil se a mé ruce v poutech uvěznil. Z další kapsy vytáhl nůž. Cukla jsem sebou. "E-e-e" pronesl jen a já ztuhla. Chytl lem mých kalhot na spaní a v prostřed je rozřízl. Zavřela jsem oči a doufala, že to dál nepůjde. Jenže v tom vzalo za své i spodní prádlo. A to už jsem věděla, že jsem nenávratně v hajzlu.

"Prosím ne, prosím" zašeptala jsem a doufala, že mi vyhoví. "Prosím ne" a v tom jsem se prudce nadechla a cukla zpoutanýma rukama. Cítila jsem v sobě jeho prsty. A nemohla se nabažit toho, co s nima dělal. Protože tohle jsem opravdu nikdy nezažila. Úplně jsem vypla. To, že jsem tohle nechtěla? Vem to čert. Tohle bylo něco tak skvělého, intenzivního. Znovu začal rychle pohybovat prsty a já už nevydržela a zasténala. A znovu. A znovu. A znovu. A pak náhle bylo po všem. A já dezorientovaně hleděla na zrzka před sebou.

"Dnes ne" pronesl a s úšklebkem zmizel z místnosti. A já zůstala spoutaná na posteli v cárech co dříve byli kalhoty a naprosto dezorientovaná a nešťastná z toho, co jsem provedla.

Tááákže lidičky. Jako mou omluvu za neaktivitu, která byla fakt dlouhá tu pro vás mám ještě jednu kapitolku. A ano jsem si plně vědoma, že je trochu ostřejšího rázu, ale pokud tohle čtete tak vám to jistě nevadí ;). Ale nebojte, bude to horší, mnohem horší :DD.