Vyměnný obchod

4.kapitola

"Mami,jsem doma!",křikla jsem a odpovědí mi byli jen vzlyky linoucí se z kuchyně. Ihned jsem se tam rozeběhla a uviděla tam mamku,jak sedí v objetí táty a drží v ruce Fredieho autíčko. "Co se stalo? Kde je Fredie?",ptala jsem se ihned vystrašeně. Taťka mi jenom podal nějaký papír a dál tiše utěšoval mamku. Rozložila jsem papír a začala ho číst.

Unesl jsem vašeho syna. Jestli ho chcete ještě někdy vidět přineste mi zítra v 11:00 do parku k jezírku 100 000 000 euro,jinak se můžete se svým synem rozloučit. Jerome Valeska.

"Panebože",vyjekla jsem zhrozeně. "Takovouhle částku dohromady nedáme",zděsila jsem se.

"No právě. Co budeme dělat?",zajíkla se mamka a zakuckala se vlastníma slzama. Cítila jsem svoje slzy na tvářích. Musíme něco udělat. Ale co?

"Asi vím,co by se dalo dělat,ale nevím,jestli se vám to bude líbit",nadechla jsem se a oba mě pozorně pozorovali. "Zkusíme výměnný obchod. Já za Fredieho",vydechla jsem a celá se otřásla.

"To v žádném případě. Nedáme naší jedinou dcerou psychopatovi",vykřikl táta až jsem se lekla.

"A syna mu tam necháte? Je mu osm a mě bude brzo osmnáct,dokážu se o sebe postarat",rozhodila jsem rukama.

"Lily,to nejde. Seženeme tu částku",vzlykla mamka.

"A jak asi? Nejsme zase tak bohatí,aby jsme si to mohli dovolit a nechceme se přece zadlužit. Mami neboj se. Budu v pořádku",pohladila jsem jí po rameni a ona ucukla.

"Ano náhodou. Nechci o ani jednoho z vás přijít. Prostě si půjčíme",jakmile to dořekla se jí zlomil hlas.

"Ani omylem",vykřikla jsem.

"Nebuď drzá",vykřikl táta. "Prostě vás nevyměníme za toho druhého",zamračil se.

"A ty bys to pro mámu neudělal? Neobětoval bys pro ní vlastní život?",vyjekla jsem rozladěně. Jen na mě zíral. "Tak vidíš. Já svého brášku zbožňuju a udělala bych pro něj cokoliv",zlomil se mi hlas.

"Dobře broučku,ale neboj se. Ihned jakmile se vyměníte,pokud na to teda přistoupí,kontaktujeme policii a ta tě najde,dobře?",navrhla mamka a já přikývla. "Dobře,měli by jsme se jít vyspat",rozhodla se a všichni jsme se šli umýt a spát. Ovšem klidný spánek to nebyl.

Ráno jsem na sebe hodila obyčejné tílko a kraťasy. A pro jistotu mikinu,kdyby mě hodlal držet v nějakém sklepě. Snídaně probíhala v nervozním tichu a v půl jedenácté jsme se vydali na cestu. Byli jsme tam přesně na čas. Nikde,ale nikdo,teda až na pár důchodců a bezdomovců. Pak jsem je zahlédla přicházet. Fredie šel vystrašeně vedle Valesky a ten an něj mířil zbraní. Po docela dlouhé chvíli k nám přišli.

"Máte to pro mě?",ušklíbl se nebezpečně a v očích mu zajiskřilo.

"Takovouhle částku nemůžeme dát dohromady",řekl táta.

"Hmm,to je,ale nemilé. Vypadáto kamaráde,že se tvůj pobyt u mě prodlouží",rozesmál se zrzek a Fredie vykulil vyděšeně oči.

"Neprodlouží. Napadlo mě totiž,že bych se s ním vyměnila",vypálila jsem na něj pohotově a máma mi sevřela rameno. Zrzek překvapeně otevřel pusu a pak se potměšile ušklíbl.

"Hmm,to nezní špatně. Myslím,že mi budeš užitečnější",rozesmál se a mě přeběhl mráz po zádech. "Dobře,přistoupím na to,ale platí stejná podmínka. Vaše dcera se vrátí domů,jakmile mi zaplatíte tyhle peníze",rozesmál se a pustil Fredieho. Ten se ke mně ihned rozeběhl a silně mě objal.

"Lily,nechoď prosím,on je zlý,ublíží ti",brečel Fredie.

"To já vím,neboj se. Brzy se vrátím",objala jsem ho a dala mu pusu na čelo. Mamka s taťkou mě objali a oba měli v očích slzy.

"Konec,už musíme jít",vykřikl Valeska a chytl mě za loket. Oba nás otočil a rozešel se pryč.

"Nemusíš mě držet. Umím chodit sama",prskla jsem po něm a zkusila se mu vytrhnout.

"Nebudu riskovat,že mi utečeš",rozesmál se a já myslela,že sebou seknu. Ten jeho smích byl hodně,hodně děsivej. "Jo a mobil mi odevzdáš. Nechci riskovat,že někomu napíšeš,kde seš",řekl rozvážně a strčil mě do auta na místo spolujezdce.

"Dobře,ale můžu si naposled zavolat?",podívala jsem se na něj a snažila se nedat na sobě znát strach.

"No dobře",svolil. Ihned jsem vytočila Bradovo číslo.

"Ahoj lásko,proč mi voláš?",ozvalo se mi do mobilu a já se ihned rozbrečela.

"Brade já,teď nebudu dlouho chodit do školy. Nemůžu ti momentálně nic říct,ale zajdi k nám domů a mamka ti vše vysvětlí.

"Lásko,děje se něco co bych měl vědět?",nechápal nic. Ještě víc jsem se rozbrečela.

"Už to ukonči",ozval se Valeska.

"Lásko,co je to tam za kluka?",řekl podezřívavě Brad.

"Moje mamka ti vše vystvětlí. Nezapomeň moc tě miluju a nikdy nepřestanu. Už musím končit. Neboj se o mě a nezapoměň. Miluju tě",řekla jsem a zavěsila. Mobil jsem podala Valeskovi a ten se na mě s úšklebkem díval.

"Ale,takže máš kluka? Proč mě to překvapuje?",šklebil se mi a já měla chuť po něm něco hodit.

"Do toho ti nic není",řekla jsem mu a pak radši byla zticha,jelikož se na mě podíval tak hnusným pohledem,že by to muselo otrávit celý stát.