Náhodná volba [DOKONČENO]

Rande

°Adrien°

Byl jsem tak nervózní! Nejraději bych z toho vycouval, ale co by asi na to řekla Beruška? Brala by mně za sraba!
„Až tam budeš, podívej se, jestli tam nedělají nějakou pochoutku s camembertem, kdyžtak bychom si tam mohli někdy zajít." Řekne Plagg a olízne se. Protočím oči, ale nějak to neřeším. Je to přece Plagg.
„Fajn, ale teď mi zase pomůžeš ty. Plaggu, drápky!" Rozkážu a už běžím domů za Marinette. Už čeká venku v krásných modrých a odvážných šatech. Vypadá nádherně!! Ani bych se nedivil, kdyby Beruška žárlila!
„Jsi krásná!" Políbím Marinette ruku a ona se usměje. Nakonec si jí vezmu do náruče a už jí nesu na místo našeho rande. Loď vypadá skvěle, ostatně jako vždycky.
„Jsi nervózní?" Otočí si mně Marinette k sobě a usmívá se. Miluju ten její úsměv. Vždycky ukáže člověku, že všechno jde!
„Už ne, ale to jen díky tobě." Obmotám si jí kolem sebe a vcházím společně s ní dovnitř. Najednou spozoruju Berušku, která u stolu sedí s Lukou. Trošku se udivím, ale dál to nějak nevnímám, za to Marinette utíká pryč. Okamžitě běžím za ní s mým nechápajícím obličejem.
„Tohle já nezvládnu! Promiň Kocoure, ale tohle asi nepůjde! Panebože, asi se pozvracím!!" Marinette najednou celá sbělala. Asi jí je nějak blbě...
„Co se děje?" Zeptám se jí a hladím jí po zádech.
„Ona je tam s Lukou..." Nechápu to. To jí jako tak vadí, nebo co? Nebo že by...

°Beruška°

To, jak jsem to vymyslela, bude ten nejlepší trapas, co Kocoura potká. Už se tak těším!
„Buď na ní pěkně hnusný, jasný? Chci, aby u tohoto stolu řekla pravdu a ty mi v tom pomůžeš." Řeknu Lukovi. Ten jen kývne na souhlas a dál si v klidu sedí. Až po chvíli zase promluví.
„A moje odměna bude?" Podívá se na mě mastně.
„Po splnění úkolů..." Pozoruju ty dva. Povídají si a Marinette je celá bledá. Asi už spoznala, s kým tady jsem!
„Úkolů?! Myslel jsem, že bude jen jeden!" Hlupák... Snad si nemyslel, že si takovou zábavu dovolím jen jednou!

°Marinette°

„Fajn, půjdeme domů, dobře? Tohle mě mrzí, vůbec se nic takového nemělo stát..." Kocour se na mě soucitně díval.
„Ne, tohle přece nemůžu. Slíbila jsem ti to, nenechám tě tu samotného!" Odhodlala jsem se, ale stále jsem v sobě cítila ten pocit na zvracení.
„Děkuji ti, Marinette!" Pořádně mě obejme. Pak vkročíme společně do restaurace a posadíme se.
„Ahoj Kocoure, ahoj Marinette. Ráda vás zase vidím." Řekne mile Beruška.
„Ahoj ředkvičko a... Ty." Řekne Luka, na kterého se jen krátce podívám. Delší pohled bych už asi nevydržela... Konečně se posadíme. Já naproti Berušky a Kocour naproti Luky.
„Tak nám o sobě něco řekněte! Jak jste se poznali? Kocour se mi tím pochlubil teprve před pár dny, ale jistě spolu chodíte dýl, co?" Beruška byla zvědavá, což není nic divného. Určitě ke Kocourovi něco cítí.
„No, bylo to jednou, když byla s Alyou na jedné takové akci, kde jsem samozřejmě byl i já a vlastně i ty. Když jsem šel za tebou, omylem jsem do Marinette strčil a jí díky tomu vyklouzla zmrzlina. Hrozně se mi líbila, no a tak jsem jí pozval na zmrzlinu a už to bylo." Kocour si mě přitáhnul k sobě a tulil se ke mně. Oba dva se na nás dívali, jakoby tohle ještě nikdy neviděli, což je teda trošku zvláštní, když spolu chodí doopravdy.
„No a jak jste se poznali vy dva?" Řeknu po chvíli a trochu se vzdálím od Kocoura.
„Zachránila jsem ho jednou před pádem do vody, no a to je celý. Žádná romantika, tak jako s tebou, že, Marinette?" Luka se na mě pořád díval a přitom se kousal do rtu. Tohle vždycky dělával, když mě chtěl políbit...
„Ano, s Kocourem je to velká romantika, moc se milujeme." Chytili jsme se za ruce a dívali se na ty dva.
„Ne, tohle já nemyslela. Já myslela tebe a Luku... Pořád mu říkám, že chci stejnou romantiku, jako měl s tebou. Chození ven, do kina a nebo se jen líbat při dešti v bazénu bez lidí... Tohle s ním chci zažít! Neporadila bys mi, jak na něj?" Beruška Luku najednou políbila. Oba dva s Kocourem jsme se na sebe podívali a říkali si: Co teď?