Náhodná volba [DOKONČENO]

Body

°Kocour°

Nechápal jsem, jak mohla souhlasit s takovou blbostí. Jsem sice rád, ale neznám žádnou holku, která by udělala něco takového, jako Marinette.
„Chceš něco na jídlo nebo na pití?" Marinette se na mě dívala velmi nervózně, ikdyž se jí ani nedivím. Pokud se něco pokazí, celá Paříž hned zjistí, jací jsme oba lháři...
„Ne, díky. Teď mi spíš pověz, co budeš chtít, když mi pomůžeš s Beruškou?" Její nervózní obličej přešel do trochu škodolibého úsměvu.
„Stačil by mi jeden exklusivní rozhovor na Berublog. Bereš?" Čekal jsem něco obtížnějšího, ale to vůbec nevadí. Já vždycky moc rád dávám rozhovory.
„Dohodnuto! No a teď probereme tebe." Marinette ze svého stolu vzala papíry a nějaké věci na psaní, co byli nejblíž.
„Nejdřív bys mi mohl pomoct s tím, co si vezmu na sebe." Mari mě vzala za ruku a dotáhla mě ke své velké skříni. Ukazovala mi samé krásné šaty, jenže žádné nebyli podle mých představ. Ano, byli hezké, ale rád bych nějaké... Ostřejší.
„Možná by to chtělo větší výstřih, kratší sukni a rozhodně červenou barvu!" Posuzoval jsem. Mari si kreslila nějaký nákres, který pořád nebyl tak odvážný, jaký bych si představoval. Nakonec jsem si vzal tužku sám a pořádně Marinettin nákres upravil.
„To je trochu odvážné. Navíc ta červená barva nepřichází k úvahu! Ještě bys mi k nim mohl přidělat černé tečky a vypadala bych jako Beruška! Co takhle zkusit modrou?" Měla pravdu, ikdyž jsem s tím moc nesouhlasil. Raději bych červenou.
„Fajn, modrá je taky super barva." Šaty byli hotové, takže jsme se mohli vrhnout na další body.
„Takže teď mi řekni, co o tobě všechno Beruška ví. To, co ví ona, bych měla totiž taky vědět. Samozřejmě jen k tomu večeru." Usmějeme se na sebe zároveň v jednu chvíli. Začal jsem usilovně přemýšlet, jaké podrobnosti o mě Beruška ví, jenže jsem si uvědomil, že jsem jí o sobě nikdy nic neřekl.
„Vlastně nic neví. Víš, ctíme si své soukromí, takže o sobě toho moc nevíme." Zalhal jsem. Nechtěl bych, aby to vypadalo, že se o mě Beruška vůbec nezajímá. Vím, že mě někde uvnitř miluje, teď jen tuhle její část stačí probudit!
„Chápu. Tak teď bychom si mohli vymyslet nějaké společné romantické zážitky a historky, o kterých budeme potřebně mluvit. Můžeš se inspitovat nějakýma svýma zážitkama." Vzpomněl jsem si na skvělou historku, kterou jsem zažil společně s mámou.
„Jednou jsme spolu byli na pouti a hned jsme šli na labutě. Vyletěli jsme úplně až nahoru a když už jsme chtěli dolů, páčka se zasekla a nás museli vytahovat hasiči. To bylo fajn..." Marinette se na mě zase usmála a zapsala si mojí historku na papír.
„Taky mám jednu. Byli jsme u bazénů, když najednou začalo pršet, a tak všichni utekli domů. Já a můj přítel jsme tam zůstali a tančili, plavali a líbali se jako nikdy." Její historka byla dost hezká, jen mi připadalo divné, že mi tady vypráví jistě jednu ze svých oblíbených historek na svého přítele.
„A ty teď s někým jsi?" Otázka mi přišla normální, jenže Marinette se trochu zarazila.
„Ne, rozešli jsme se." Zřejmě Marinette ta otázka trochu zasáhla, protože jakmile dopsala větu, okamžitě se omluvila a šla na záchod. Nechtěl jsem za ní dolézat, zřejmě by jí to přišlo divné a mě vlastně taky...
Po asi deseti minutách jsem našel záchod a zaklepal na dveře.
„Marinette? Jsi tady?" Měl jsem trochu strach, když se Marinette neozývala, ale chápal jsem, že to pro ní zřejmě musí být těžké.
„Už je to v pohodě, jen se na něj nikdy neptej, jo? Nechci o tom moc mluvit." Přikývl jsem. Chápu jí, zřejmě jí ten kluk zlomil srdce a navíc to není ani má věc.
„Dopředu splněno." Řekl jsem a zase jsme si šli vypisovat body na rande.

Ahojte 😍😍
Mám takovou otázku. Co byste řekli na malý maraton na štědrý den a případně i na nový rok? Je to dobrý nápad? Napište mi to prosím do komentářů ❤🤗

🐱Nell🐞