Náhodná volba [DOKONČENO]

Povedené rande

°Beruška°

Oba dva jsme se dívali, jak se tam Kocour a Marinette nechutně oblizují. Já se jim smála za což Luka vypadal nějak smutně.
„Co je? Snad do ní nejsi ještě pořád zamilovaný!" Luka se odvrátí ode mě a od nich vlastně taky.
„Chci svojí odměnu. Hned teď!" A helemese! Někdo se nám tu snaží vyprovokovat hádku!
„Snad si nemyslíš, že k němu něco cítí! Je to jenom hrané, ty troubo!" Zasměju se. Pak se dál díváme na to, jak se tam ti dva olizují a já každou sekundou míň a míň věřím tomu, co jsem řekla...

°Kocour°

Odtáhl jsem se od ní. Líbali jsme se tak dlouho, že jsem ani nezaregistroval Berušku, co málem pukla závistí. Chytil jsem Marinette za ruku a usmál jsem se.
„Tohle si ještě zopakujeme." Mrknul jsem na ní, vzal si jí do náruče a už nás přepravoval na Eifellovku.
„Ahoj." Řekne Marinette Lukovi a Berušce. Oba dva se na nás dívali tak závistivě, že jsem měl chuť jim naše líbání předvést před jejich obličeji.
„Co to nesete?" Zeptá se Beruška a nakukuje do našeho košíku.
„Přeci jídlo." Řeknu a vyložím jídlo, co jsme připravili a koupili.
„Zlato, co kdybys to všechno rozbalil, já zatím nachystám talířky a příbory." Marinette mě políbí na líčko a já jí zpátky na pusu.
„Proč se pořád líbáte? Víte, kolik si tímhle vším předáváte bakterií?" Řekne Luka tónem, co říká: Nech jí na pokoji!
„Snad ti to nevadí, přeci jen je to moje holka a ne tvoje. Můžu jí líbat kdy chci, jak dlouho chci a hlavně kde chci, takže se laskavě uklidni, modrásku." Beruščin líbající express okamžitě vyletí po Lukovi. Oba dva se zasmějeme a dál chystáme všechno, co jsme přinesli. Po chvíli se na nás dva Beruška furt dívá. Zřejmě jí štvalo to, že na ní nevrháme pohledy a staráme se jen o to, co jí nezajímá.
„Už toho nechte, radši si zahrajeme hru, třeba nikdy jsem! Já začnu... Nikdy jsem nedala pusu Lukovi." Marinette sletěl okamžitě jeden prst dolů, to samé i Berušce.
„Nikdy jsem nechtěl políbit Berušku." Řekne zřejmě záměrně Luka. Sjede mi prst dolů, ale Luka má stále všech svých pět prstů nahoře.
„Tak to asi nebude tak moc velká láska..." Pošeptá mi Marinette. Oba dva se začneme chechtat a Beruška ještě víc zuřit.
„Hrajte!!" Okamžitě na nás vykřikne a následně se uklidní.
„Jen se nerozčiluj, přece se nic nestalo!" Řeknu, ale stále se chechtám. Po chvíli se však uklidním a přemýšlím, co mám říct tak, aby to Berušku ještě víc naštvalo. „Nikdy jsem nemiloval Marinette tak moc, že bych pro ní udělal cokoliv." Ochotně jsem dal svůj prst dolů, což udělal překvapivě i Luka. Marinette se na něj dívala nějak zvláštně, zřejmě ho nechápala stejně, jako já. Nakonec se ke mě přiblížila a pořádně mě políbila. Pak na něho mrkla a nadále ho neřešila.
„Nikdy jsem nikomu neopětovala
city." Berušce sletí prst jako jediné, což není nic neobvyklého.
„Tak fajn, sečteme si body. Marinette, máš o prst víc, gratuluju a Luka to má stejně i s Kocourkem. No a abychom to urychlili, Luka se políbí s Marinette a já zase s Kocourem." Beruška se usmívá jako kdyby mě viděla na nějakém mučícím stroji, ikdyž bůhví jestli na něm doopravdy nejsem.
„Vždyť takhle se ta hra vůbec nehraje! Tohle já neudělám!" Marinette dá své skřížené ruce na svou hruď a znechuceně se obrací od Berušky směrem ke mě.
„Já s tím taky nesouhlasím! Všichni jsme tady zadaní, i líbání se bere jako podvod." Řeknu já, jenže Berušce je to úplně jedno.
„Když se k tomu nemáš." Vezme mou tvář do ruk a chce mě políbit. Okamžitě jí od sebe odtrhnu.
„Co to jako má znamenat?!? Asi ses zbláznila, když se svět netočí celý okolo tebe, co?!" Vstanu.
„Oba dva víme, že jí nemiluješ! Celé ty roky myslíš jenom na mě, ona je jenom kompars!" Úplně mě překvapilo, že Beruška radši nemlčela. Vzal jsem Marinette za ruku a už chtěl odejít, jenomže Beruška zase začala mluvit. „Já nežárlím!! Jen vím, že ty nemáš pravdu, protože jí nemáš nikdy!!" Řekne a povídá ještě dál, ale já utíkám pryč z našeho dalšího "povedeného" rande...