Náhodná volba [DOKONČENO]

Rozchod

°Kocour°

Už to bylo dva měsíce od našeho odhalení. Popravdě, byli to snad ty nejšílenější dva měsíce mého života. Všichni nám gratulovali a fotili si nás na každém kroku. Stali jsme se nejoblíbenější pár Paříže, ale stále pro mě ve vzduchu vysel někdo, kdo musel okamžitě odejít z mé mysli- Beruška. Nejdřív jsem se srovnával z té pusy. Snažil jsem se, ale pořád jsem na to musel myslet, ikdyž jsem byl s Marinette nebo jí líbal. Jakobych srovnával její polibek od toho Beruščiného. Pak při každém našem boji proti nějakému akumovi se stalo něco intimního a nebo flirtovního, čehož jsem si jen tak nemohl nevšímat. Byl jsem zamilovaný do dvou holek, které se nesnášeli ze všech nejvíc. Věděl jsem, že to Beruška ví. Znala mě ze všech nejlíp, vždycky věděla mojí slabinu, kterou byla ona sama.
„Už jsem ti někdy řekla, co na tobě miluju nejvíc?" Zašeptala mi Marinette do ucha, když jsme se procházeli po vánočně vyzdobené Champs Elysées.
„Ne, ještě nikdy." Usmál jsem se na ní, ikdyž jsem přemýšlel jen nad Beruškou.
„Nejvíc na tobě miluju tvoje čisté srdce. Nikdy jsem nepotkala nikoho s tak čistým srdcem, jako ho máš ty..." Naklonil jsem se k ní a políbil jí, abych nic nemusel říkat.
„Ahoj Kocoure." Jako na zavolanou přišla Beruška.
„Taky tě ráda vidím, Beruško." Marinette se falešně usmívá, ale Beruška jí úplně ignoruje.
„Musíme jít, tak pojď." Beruška mě chytne za ruku, ale Marinette taky.
„O čem to mluví? Ty dneska někam chceš jít? Myslela jsem, že budeme spolu, když jsou za týden Vánoce a ty budeš pořád někde..." Marinette byla zřejmě zklamaná.
„Promiň, zlato, zapomněl jsem ti to říct. Dneska máme důležité povinnosti, ale neboj, příjdu večer." Políbím jí a pak jdu ochotně s Beruškou.
„Pojď, nejdřív se někam ještě stavíme." Mrkne na mě a mé srdce se přímo rozbuší.
„A kam?" Přiloží mi prst na ústa a přiblíží se ke mně tak blízko, že mi dýchá do obličeje.
„To uvidíš, lásko." Překvapivě mě ona vezme do náruče. Najednou se ocitneme ve velkém luxusním pokoji hotelu pana Burgeiose.
„Co tu děláme?" Posadí mě na postel a sedne si na mně.
„To, na co si Marinette netroufne." Najednou mě začne líbat a já jí.
„Vím, že mě miluješ, ale víš, co vím ještě víc? Že chci, abys věděl mojí identitu. Tikki, teček dost." Najednou se přede mnou proměnila na svou normální podobu. Podívám se na ní a okamžitě poznám, kdo to je. Kagami!
„Co jsi to udělala?!?" Řekne stvoření se jménem Tikki, pokud jsem to správně pochopil.
„Mlč Tikki, neřekla jsem ti, že máš mluvit!" Kagami na ní hodí své boty. „A teď ty, lásko." Řekne a já hned udělám to, co po mně chce. Úplně všechno...

Oblékal jsem se a jen se díval, jak Kagami spí. Vypadala tak úžasně a já hned věděl, že jí miluju. Miluju jí, jako nikoho jiného na světě... Ale co Marinette?!

°Marinette°

Příšerně moc jsem se strachovala. Celá tahle situace mi připadala poněkud zvláštní. Byl to podobný scénář, jako ten s Lukou, takže jsem celý ten dlouhý den jen čekala na Kocoura.
„Panebože Kocoure!" Okamžitě jsem se mu vrhla do náruče, jakmile otevřel dvířka od balkónu.
„Musíme si promluvit." Odtáhl mě od sebe. Začínala jsem se bát ještě víc.
„P-Proč?" Zeptala jsem se.
„Miluju jí." Ani se mi nepodíval do očí, protože kdyby ano, možná by se snažil šetřit ty slzy, co z nich šli. „Promiň..." Až teď to udělal. Jakobych v nich viděla stejný chlad, jako v jejích očích...
„Jak si mi to mohl udělat?! Navíc po tom, co jsem ti řekla, co mi udělala?!? Já tě nenávidím, nenávidím tě." Vlepila jsem mu facku a za ní hned druhou. „Běž pryč!!! Vypadni!! Už nikdy tě nechci vidět tady nebo kdekoliv jinde!" Okamžitě jsem po něm začala křičet, když v tom do mého pokoje vtrhli rodiče. Jen jsem se za němi ohlédla a on byl pryč. Prostě jen zmizel...

Jelikož jsem včera nevydala kapitolu, tak dnes vyjdou dvě. Kdyby někdo chtěl vědět proč, tak jsem vás nechtěla nechat čekat, když jsem tuhle kapitolu tak blbě ukončila 😂😂💖

🐱Nell🐞