hi dad ; mendes au ✓

-- // 31

Mia už nemohla. Bylo toho na ní moc a až teď začala pořádně litovat že nevzala nabídku sousedky Jaffersnové, která by pohlídala Lottie.

„Mami, mamíííí!“ Lottie do kuchyně přiběhla jako velká voda, celá od vodovek se štětcem v ruce.

„Uděláš muffiny? Prosííím! Dám ti za to obrázek!“ I když by Mia nejradši lehla do postele a zaspala klidně další dva dny, kývla na souhlas. Lottie z kuchyně odeběhla zpátky do svého pokojíčku, kde na obrovskou čtvrtku chtěla nakreslit umělecké dílo. Pár obrázku už ji schlo všude po pokoji, a ne zrovna malý počet chtěla poslat svému tatínkovi, Shawnovi.

Mie přišlo vždycky pečení muffinů jako hrozně nostalgická záležitost. I když si v hlavě opakovala jak na Shawna prostě myslet přestane, nešlo ji to. Lezl jí do hlavy každou volnou chvíli, a to že snad každou maličkost měla spojenou s ním, ji nepomáhalo. Satčilo když zamykala dveře do bytu, vzpomínka jak jednou Shawna omylem zamkla v bytě od kterého byli jen jedny klíče a odjela na dva dny pryč aniž by si to uvědomila, jí před očima proběhla snad pokaždé.

Pro chvíle kdy pekla muffiny měla vzpomínek plnou hlavu. Jednou ji Shawn vysypal mouku na hlavu, podruhé rozbil troubu když se ji snažil otevřít, jindy muffiny spálila na popel jenom protože byl Shawn příšerně nadržený a nedal si pokoj. Usmívala se nad tím, i když to bylo bolestivé téma.

Už to byli bezmála 2 měsíce co Shawnovi odeslala poslední dopis. Kolikrát po večerech sedala ke stolu a psala mu další a další, ale nikdy žádný neodeslala.

Jakmile strčila muffiny do trouby, posadila se na zem a dala si hlavu do dlaní. V očích se ji hromadily slzy a v hlavě se jí přemýtalo jen jaké by to bylo, kdyby tady Shawn byl. Všechno by bylo tak moc jiné, Lottie by měla tatínka, a neplakala by tolik. Bylo to pár dnů zpátky, co Lott usnula v slzách vyčerpaná z pláče protože si tak moc přála aby byl tatínek s ní. Ve školce si z ní děti dělali srandu, že je divná když nemá tatínka a že ji vůbec nemá rád, když od ní odešel.
Mie nikdy nešlo o to, aby s ní Shawn znovu něco měl - přála si to, to je pravda, ale jediný důvod proč se s ním chtěla znovu vidět a psala mu ty dopisy byla Charlotte. Tak moc si přála aby měla tatínka, aby byla šťastná a děti se ji nesmáli.

Nejdenou si Mia domů přivedla nějakého chlapa. Někdy to sice byl jen starý kamarád, jindy ale někdo, s kým by si přála chodit. Lottie si ho vždycky mezi dveřmi pořádně prohlédla, pak odeběbla do pokoje, a když odešel, nahlas prohlašovala, že takového tatínka by nechtěla. A Mia, i když si s tím chlapem fakt přála být, ho nakonec odmítla - chtěla, aby ho měla ráda i Lottie, nejen ona.

Zvonek u dveří probral Miu z myšlenek, a než se nadála, Lottie už běžela otevřít.

„Lottie, neo-“ dveře se otevřely a Mia si jen tiše došeltala „tvírej.“

Charlott zaklonila hlavu jako když kouká na nebe, jen aby viděla obličej pána, který stál ve dveřích.

„Dobrý den,“ řekla stydlivě, a přála si, aby vida do jeho obličeje, aby zjistila, kdo to je, ale přes kapuci nic nezahlédla.

„Ahoj,“ z hlasu neznámého byl poznat úsměv. Klekl si před Lott a přendal obálku z jedné ruky do druhé. „Jsi Charlotte, že? Máš doma maminku?“

Zmíněná holčička už kývala že ano, když se za ní vynořila postava její maminky.

„Dobrý den, potřrbujete něco?“ Zeptala se Mia jen co si osobu ve dveřích pořádně prohlédla.

„Chtěl-chtěl jsem vám jen předat dopis,“ natáhl k Mie ruku s obálkou a ta si ho vzala. Už se chystala poděkovat, když zahlédla tetování mezi prsty levé ruky - borůvku. Chvíli ji trvalo než ji to došlo. Zírala na to malé tetování do očí se jí hrnuli slzy a sama se podívala na svou ruku. Před očima jí proběhla vzpomínka, jak si totožné tetování nechala vytetovat s jejím bývalým přítelem.

Když se konečně donutila ke slovu, osoba ve dveřích už říkala nashledanou a odcházela. Mia viděla jen jeho záda, ale přesto rozklepaně promluvila.

„Shawne?“

***
spokojený?

co říkáte na nový album? jaká je vaše oblíebná písnička z něho?