Teen wolf... and me ✔

4#

Ráno mě vzbudila mamka. Zase jsem vstala, provedla jsem hygienu a namalovala jsem se. Vzala jsem si rifle, černé tílko,které jsem zastrkala do riflí, a vans tenisky. Na záda jsem si dala batoh a udělala jsem si na hlavě drdol. Ještě jsem si vtala černou mikinu, abych zakrila tu modřinu. Fakt díky Stilesi. Nasadila jsem si helmu a vyjela jsem. Peněženku a mobil mám v batohu. Před školou jsem zaparkovala motorku. Slezla jsem z ní a šla jsem do školy. Celý den se nehorázně táhl. Navíc ve škole nebyl Scott, Stiles,Isaac a ani Lydia, Malia a Allison. S Cassidy jsem měla pár hodin, ale celý den jsem se neuvěřitelně nudila. Když konečně zazvonilo na konec poslední hodiny, úlevně jsem si oddychla a vyšla jsem ze školy. Nasedla jsem na motorku a odjela jsem domů. Doma jsem se převlekla do legín a tílka a šla jsem se proběhnout po lese. Ve dne by puma řádit neměla ne? Ne? Asi ne. Doufám. Vyběhla jsem, vyběhla jsem za město a běžela jsem do lesa. Běhala jsem po vyznačené cestičce. Domud jsem v lese neslyšela řev. Neznělo jako od pumy. Nechápvě jsem nakrabatila čelo. Běžela jsem směrem odkud se řev ozýval. Ozval se ještě jednou. Začínala jsem mít strach, ale šla jsem dál. Potom jsem viděla něco kvůli čemu mi ztuhla krev v žilách. Byl tam Scott a Isaac, ale nevypadali jako lidi. Vypadali jako monstra. Dlouhé drápy, nebezpečně vyhlížehící tesáky a byli samý škrábanec. A ty oči. Svítili jim zlatě! Kousek od nich ležela na zemi Malia a klečela u ní Lydie. Zády ke mně bylo obrovské monstru. Byl příliž vysoký, svalnatý a na zádech podél páteře se mu táhla dlouhá jizva. Scottovi a Isaacovi oči padli na mě a to monstrum se otočilo. Zavrčelo a rozeběhlo se po mě. Ja jsem se rpzeběhla pryč, ale monstrum bylo nadlidsky rychlé a chytlo mě. Škráblo mě obříma drápama do ruky a já jsem spadla na zem. Místo mo stra tam stáli dva kluci. Dvojčata. Měli rudé oči, drápy a zesáky.

"Tak co Aidne. Ty nebo já?" zeptalo se jedno z dvojčat.

"Já" zavrčel ten druhý a chtěl se na mě vrhnout, ale někdo na něj ze zadu skočil. Na toho drubého taky.

"Utíkej!" zařval Isaac. Uposlechla jsem ho a běžela jsem. Utíkala jsem až na kraj lesa. Neodvážila jsem se zastavit, tak jsem utíkala dál. Utíkala ksem až domů. Tam jsem rychle zabouchla dveře. A svezla jsem se po nich dolů. Co to bylo?! Rychle jsem oddechovala a začaly mi po tvářích téct slzy. Co když jsou už všichni mrvý? Co Scott? Lydia? Malia? A.. A co Isaac? A co jsou vlastně zač? Slzy mi stékaly po tvářích. Najednou se ozvali rány do dveří. Jelikož jsem u nich seděla lekla jsem se a stoupla jsem. Šla jsem od nich dál. Co když je to to monsrum? Přišli mě ti kluci zabít? Stekla mi další slza.

"Katie! Otevři! To jsme my! Já, Malia, Scott a Isaac!" ozval se hlas Lydii za dceřmi. K smrti mě děsí ta představa, co jsem viděla. Ty drápy, tesáky a ty oči. Ten zvířecí řev, co jsem slyšela. A jestě horčí je, že to byli lidé.

"Prosím Katie otevři. Musíme ti to vysvětlit" ozval se hlas Scotta. Já jsem se odhodlala. Vyšla jsem ke dveřím. Pomalu jsem je otevřela. Byli tam všichni. Lydie a Scott se tvářili soucitně, Malia se tvářila naštvaně a Isaac přímo nasraně. Všichni vešli dovnitř.

"Jsi tu sama?" zeptala se Lydie. Kývla jsem. Pořád jsem si od nich držela dál.

"Nemusíš se nás bát." řekl Scott uklidňujícím hlasem.

"Scotte promiň, ale to co jsem viděla mě docela vyděsilo. Takže mě omluv, že ti zrovna neskáču kolem krku." řekla jsem.

"Já vím, že jsi se musela vyděsit, ale nás se vážně nemusíš bát" řekla Lydie.

"Co jste vůbec zač?" zeptala jsem se.

"Já a Isaac jsme vlkodlaci" řekl Scott.

"Já jsem kojotodlak" odsekla Malia.

"A já jsem banshee" řekla Lydia. Vyvalila jsem oči. Začala jsem couvat. Scott se ke mně přibližoval a já jsem začala kroutit hlavou a couvala jsem dál dokud jsem nenarazila na zeď. Zhluboka jsem dýchala. Strach mi začal kolovat žilami místo krve. Byla jsem k smrti vyděšená.

"Dost! Nebudu riskovat, že nás ta vystrašena káča prozradí!" řekla Malia. Sekla rukama a vytasili se jí drápy. Zařvala a chtěla mě jít zabít, ale postavil se přede mě Isaac.

"Opovaž se Malio. Jinak ti rozdrápu hrdlo" řekl hlubším hlasem. Měl taky venku drápy. A zhluboka dýchal. Najednou všechno zčernalo a já jsem akorát cítila, jak mě někdo chytá.

Probudila jsem se na gauči.

"Díky bohu. Byl to jen sen. Hodně zlej a ujetej sen" řekla jsem. Ozval se smích. Vykulila jsem oči a postavila jsem se. Mezi dveřmi stál Isaac se Scottem. Malia a Lydie seděli na křeslech.

"Nebyl to sen" šeptla jsem si potichu pro sebe.

"Ne. Nebyl." řekl Isaac. Nechápala jsem jak mě mohl slyšet.

"Máme velmi dobrý sluch." vysvětlil mi Scott. Kývla jsem. Jo, tak tohle je hodně strašidelný.

"Katie uklidni se. Hrozně rychle ti bije srdce." řekl Scott a šel ke mně. Pohladil mě po paži a koukal se mi do očí.

"Nás se vážně nemusíš bát." řekl. Něco ve mě mu věřilo. Věděla jsem, že mě nechce zabít. Pomalu jsem se uklidňovala.

"Stejně jsem pro to, abychom ji zabili" řekla Malia. Isaac zavrčel a zezlátli mu oči. Malia taky zavrčela a když jsem se na ní otočila měla zářivě modré oči. Fajn tak tohle je na mě moc.

"Dost!" řekl Scott. "Malio nikoho zabíjet nebudeme. A Isaacu ty se uklidni. Už jsem ti to říkal" řekl Scott. Isaac kývnul. Oči nabrali opět modrou barvu. "Malio" řekl Scott. Ta měla venku tesáky a pořád mě propalovala pohledem. Když se koukla na Scotta, tak se uklidnila. Oči měla opět hnědé.

"Scotte já.. Nechci vás vyhazovat, ale.. Mohla bych být chvíli sama?" řekla jsem a on kývnul. Všichni se zvedli a odcházeli. Ja jsem za nimi zavírala dveře. Poslední šel Isaac a otočil se na mě.

"Říkal jsem, abys tam nelezla. Příště mě prosím poslechni" řekl, otočil se a odešel. Já jsem zavřela dveře. Zhluboka jsem se nadechla. Fajn. Potřebuju se uklidnit. Už se začíná stmívat. Mamka má každou chvíli přijít. Nechce se mi nic vařit, takže jsem objednala dvě pizzy. Když je poslíček donesl najedla jsem se a jednu jsem nechala mamce. Pak jsem se vysprchovala a převlekla jsem se do pyžama. A moje uklidňování začíná. Vzala jsem si klávesy a zapojila jsem se. Taky jsem si vzala svůj bloček na noty a moje písničky. Sedla jsem si ke klávesám. Začala jsem zpívat mnou oblíbenou písničku.

Potom jsem si zazpívala asi další pět písniček. Cítila ksem se uvolněná. Všechen stres opadl a já jsem šla s úsměvem spát.

Lidi!! Chci Vám jen říct, že na opravě pracuju a hledám druhého korektora... Takže nebojte, za chvilku už nebudete moje hrubky muset číst 😂