Teen wolf... and me ✔

16#

V pondělí ráno mě vzbudil budík. Žádná mamka a přišlo mi to divný. Ona mě budí pořád.  Vzbudila jsem Isaaca a šla jsem si vyčistit zuby. Oplachnout obličej a namalovat se. Potom jsem šla do šatny. Přemýšlela jsem, co si vezmu. Rozhodla jsem se pro bílo černý proužkovaný kraťasový overál a černé boty na jehlách. Takže dneska nás do školy veze Isaac. Vlasy jsem si dala do drdolu a vyšla jsem ze šatny. Isaac už stál oblečený u postele a mračil se do telefonu.

"Co se děje?" zeptala jsem se ho.

"K těm třem mrtvým přibila další" řekl zamračeně. Čtyři mrtvý.

"Stejným způsobem?" zeptala jsem se.

"Jo" přikývl. Tohle není dobrý. Buď je tady maniak nebo... Nějaká psychopatická vraždící nadpřirozená bytost. "Neboj. Tobě se nic nestane" řekl Isaac a pohladil mě po rameni.

"A co moje mamka? Kdykoli to může být ona" řekla jsem.

"Tak jinak. Vám se nic nestane" řekl Isaac a objal mě.

"Miluju tě" zašeptala jsem mu do ramene.

"A já tebe" řekl a dal mi pusu do vlasů. Odtáhla jsem se od něj a usnála jsem se. On se mnou propletl prsty a vzal naše věci. Můj a svůj batoh. Pak jsme šli do kuchyně v domění, že je tam mamka, ale stál tam jenom papírek.

Zlatíčko, musím na pracovní cestu a zapomněla jsem ti to říct. Peníze na domácnost a pro sebe máš na účtě. Nechávám ti tu i svoje auto. Buďte s Isaacem hodní a neudělejte mě babičkou ;) pac a pusu, mamka.

Dala jsem ten dopis přečíst Isaacovi. Ten se zasmál.

"Takže to znamená, že tu budeme jak dlouho sami?" zeptal se mě.

"Netuším, ale bude to dlouho" řekla jsem. Ano, mamka občas jezdila obhajovat lidi do jiného státu, do jiného města a jednou se stalo, že odjela i do Anglie. Do Anglie mě vzala sebou. Je to nádherná země a Londýn je okouzlující. Ale byli jsme pryč skoro měsíc. Nevím jak dlouho bude pryč teď. Ani nevím kam jela.

"Musíme jít" řekl Isaac. Kývla jsem. Klíče, které leželi vedle dopisu jsem si dala do zadní kapsy ke klíčům od motorky a od domu. Vyšli jsme spolu ven a Isaac dal naše věci do auta na zadní sedačky. Já jsem si sedla na místo spolujezdce a Isaac vedle mě. Nastartoval a vyjel. Dal mi ruku na stehno a ja jsem s ním propletla prsty. Začíná mě fascinovat, o kolik má větší ruku než já. Jako bych schovala malou kočičí tlapku do svojí ruky. Isaac si všiml jak s úsměvem sleduju neše propletené ruce a začal mi stehno masírovat. Koukla jsem na něj. Usmál se a otočil se zpět na vozovku.

Když jsme přijeli ke škole, tak Isaac vzal naše věci, i přes to, že jsem mu říkala, že svůj batoh můžu nést sama, a vystoupil. Než jsem si stačila sama otevřít dveře, byl u mě a dveře mi otevíral. Vystoupila jsem a dala jsem mu pusu na tvář. On se uculil jak malé dítě a propltl se mnou prsty. Zabouchl dveře a na dálku je zamknul. Zamířili jsme ke smečce. Stáli tam všichni a o něčem horoucně diskutovali.

"Ahoj" řekla jsem. Všichni se na nás otočili. Pozdravili nás a Isaac mi dal ruku kolem pasu. Zopakovala jsem jeho gesto a přitulila jsem se k němu.

"Už jste to slyšeli?" zeptala se nás Lydia.

"Co?" zeptal se nechápavě Isaac.

"No ta volba nejoblíbenějšího páru! Vyhlášení bude na plese příští týden a dnes se hlasujey jaký páry tam budou. Bude jich deset." řekl Lydia.

"Ples?" "Nejoblíbenější páry?" zeptali jsme se já a Isaac unisomo. Já jsem se ptala na ty páry a Isaac na ten ples.

"Copak vy se vůbec nerozhlížíte? Je to tady samej plakát" řekl Stiles a rozhodil kolem sebe rukama. Rozhlédla jsem se. Opravdu. Samý plakát o plese a o párech.

"Nemyslím si, že je dobrý mluvit o plese, když dneska našli další mrtvolu" řekla jsem.

"Ale to neznamená, že si nemůžeme užívat. Fajn, je to smutný, ale pořád se můžeme bavit, ne? Kdybych se nechtěla bavit, tak bych zůstala kojotem napořád" řekla Malia. Dala jsem jí za pravdu. Pořád jsme přece jenom banda puberťáků. Ozval se zvonek a všichni jsme šli do školy. Já jsem si od Isaaca vzala, konečně, svůj batoh a šla jsem ke skříňce. Vzala jsem si učebnici a sešit a šla jsem na hodinu. Isaac má ekonomii se Scottem a Stielesem. Já mám historii s dvojčaty. Vážně super. Vešla jsem do třídy a zase jsem měla místo vyhrazené mezi nimi. Protočila jsem očima a sedla jsem si.

"Není slušné protáčet oči. To tě vaši neučili?" ozval se Aidanův hlas.

"Vás zase neučili nezabínet nevinné lidi rozbitím lebky a podřezáním drátem?" zeptala jsem se naoplátku.

"Tak hele, ať jsme jací jsme, tohle s námi nemá nic společnýho" řekl Ethan.

"Jo a to mám věřit jedný polovině vraždícího monstra?" zeptala jsem se ho.

"Věř si čemu chceš, ale tohle my neděláme. Pokud sis nevšimla, nebo ti to ten tvůj kašpar neřekl, jsou to rituální vraždy. My vlkodlaci nepotřebujeme rituály. Jsme silní od přírody. Tohle dělá jiná bytost" řekl Ethan. Má pravdu. Na co by vlkodlaci dělali rituální vraždy? To nedává smysl.

"Tím chcete říct, že je tady někdo jiný? Někdo kdo dělá rituály?" zeptala jsem se jich.

"A je blíž, než si myslíš" přikývl Aidan. To už zazvonilo a já jsem na něj koukala a přemýšlela jsem. Kdo by to mohl být?

"Dobrý den, dnes máte místo Historie Anglickou literaturu. Profesor Smith je dočasně na zdravotní dovolené a já jsem vaše nová profesorka. Profesorka Jennifer Blake" přišla profesorka, nová profesorka? Super a navíc si musím jít vyměnit učebnice. "Ale nikam nechoďte. Dnes se budeme diskutovat o jedné knize. Jsmenuje se Pýcha a předsudek. Četl to někdo?" zeptala se do třídy. Moje, Aidanova, Ethanova ruka vystřelila vzhůru. Pak se ještě přihlásili dva kkuci a tři holky, které jsem neznala.

"Výborně. Víc než bych čekala." řekla a sedla si na katedru. Já bych nečekala, že to ty dvě idividua četli. Umí vůbec číst? Nemají moc práce se zabíjením?

"Přesně vím na co myslíš a docela mě to uráží" řekl Ethan směrem ke mně.

"A na co myslím?" zeptala jsem se ho šeptem, abych nerušila profesorku.

"Jestli umíme číst. Umíme. Nejsme roboti, co si přejou zkázu lidstva. Jsme taky lidi. A máme city, a ty tvoje řeči nás bolí" řekl a dal si ruku na srdce. "Tady dřív bilo srdce, ale teď je tam jenom prázdná dírá a ty si moje srdce neseš sebou" řekl Ethan a já jsem se zasmála.

"Něco k smíchu, slečno?" zeptala se mě profesorka.

"Ne, vše je naprosto važné" řekla jsem a Ethan se vedle mě uchechtl.

"Výborně, tak vy dva mi pomůžete s výzdobami na ples, že ano?" zeptala se profesorka. Já a Ethan?! Pomáhat?! Na?! Ples?! Nikdy!

"Velice rádi, paní profesorko" řekl za nás oba Ethan. Výborně Ethane. Vážně tleskám.

"Dobře. Dnes o půl čtvrté u mého kabinetu" řekla profesorka a pokračovala ve výkladu. Aiden se vedle nás začal smát.

"Díky ti, vlkouši" zavrčela jsem.

"Nemáš zač, člověče" řekl Ethan. Bože, jestli ho nezabiju, chci nobelovku za mír. A jestli ho nezabije Isaac zaslouží si titul krále všehomíru.