30#

1.5K 76 1
                                    

"O čem to mluvíš, Katie? Takové nesmysly." začala kroutit hlavou. A to je přesně ten moment, kdy poznáte, že moje matka lže. Vráska na čele se prohloubí, oči zúží a nekouká se vám do očí. Vlastně se kouká po místnosti, ale ani jedním pohledem nezavadí o vaše tělo. Nedej bože, že by se podívala na hlavu nebo na prst. Chtěla jsem něco namítnout, ale na zádech mnou projela ostrá bolest. Sykla jsem. Sakra, já na to úplně zapomněla. Rozhlédla jsem se po pokoji a došlo mi, že jsem v nemocnici. Wow, moje postřehy a vnímání prostředí by měli dostat nějakou nobelovku. Najednou mámino rozhlížení bylo ukončeno a ona se na mě koukla.

"Zavolám doktora." řekla a usmála se. "A Isaaca, co se odtud nehnul, i když jsem ho posílala se vyspat, najíst a převlíct. Jenom nějaká sestřička ho dokázala dostat aspoň na chodbu, aby se najedl. Nechtěl tě opustit." řekla a pousmála se. Zašla na chodbu a já jsem se opatrně položila na záda. Byla to marná snaha, protože se asi po deseti sekundách rozrazili dveře a vběhl mi do pokoje Isaac. Hned, jak mě uviděl, vrhl se ke mně a už mě mačka v objetí.

"Bože, měl jsem takovej strach, Kitty." zašeptal mi do ramene.

"Jsem v pohodě, Isaacu." šeptla jsem a objala jsem ho kolem krku.

"Miluju tě" zašeptal a dal mi pusu na čelo.

"A já tebe" šeptla jsem a koukala jsem mu do očí.

"Stilesi! Nechoď tam!" ozvalo se na chodbě. Odtáhla jsem se od Isaaca, který zavrčel, a koukla jsem na dveře ve kterých stál Stiles s úsměvem od ucha k uchu.

"Ahoj Stilesi" řekla jsem s úsměvem. Za ním vešel Scott, Allison, Lydia a Malia. "Ahoj všichni." řekla jsem s úsměvem.

"Ahoj. Jak ti je?" řekla Allison a objala mě.

"Je mi dobře, ale co vy? Jak vám je? Co Derek? A Peter? A Ethan s Aidanem? A Deucalion? Kde mám svůj meč?" vychrlila jsem tolik otázek.

"Nám všem je dobře, Derek je v pohodě, Peter, bohužel, taky, dvojčata jsou oficiálně na naší straně, Deucalion se neukázal a tvůj meč je u Dereka doma." ujal se slova Stiles.

"Ani škrábanec?" zeptala jsem se ho s nadějí v očích.

"Ne, Peter má tuhý kořínek" řekl smutně.

"Hej, pořád to ke můj táta a tvůj tchán" řekla Malia.

"Promiň, Malio, ale tvýho tátu fakt nemám rád" řekl Stiles a usmál se na Maliu. Opřela jsem se o Isaacovo rameno a usmála jsem se.

"Co je vůbec za den?" zeptala jsem se.

"Středa. Spala jsi dva dny." řekla Lydia. Kývla jsem.  Začala mě tlačit kanila, co jsem měla na ruce. Později jsem zjistila, že mi do ruky vede transfúze.

"Tak slečno. Jak vám je? A co vy tu děláte?" přišel doktor a začal si ke všechny prohlížet.

"Je mi fajn, pane doktore." řekla jsem.

"Dobře." řekl a přešel ke mně. Odhrnul mi ten zdravotnický oblek, co jsem měla sobě. Odlepil náplast, chvíli se koukal.

"Pošlu sem sestřičku. Vymění vám obvaz a sundá vám transfúzi. Přesunete se na normální pokoj a zítra Vás pustíme." řekl a záda mi zase zalepil. Kývla jsem a opřela jsem se o Isaaca. Doktor odešel a mamka si sedla na kraj mojí postele.  Bylo tady trapné ticho.

"Ehm.. Mami? Tohle je Scott, Stiles, Lydia, Allison a Malia. Lidi, tohle je moje mamka. Isabell." řekla jsem. Mamka si stoupla a natáhla ke každému ruku.

"Moc mě těší, paní Moor." řekl Scott a usmál se.

"Mě taky, Scotte? Říkám to dobře?" řekla mamka a usmála se.

"Ano, madam." řekl Scott a usmál se.

"Bože, jen to ne. Žádná madam a paní. Jsem Isabell. Prostě jen Isabell." řekla mamka a na všechny se usmála.  Scott jí úsměv opětoval.

"Allison, moc mě těší Isabell." řekl a usmála se na mamku.

"Allison? A jak dál? Mám pocit, že jsem tě už někdy viděla." řekla mamka.

"Allison Argent. Naše rodina je z Francie." řekla Allison s úsměvem.

"Znám tvojí rodinu." kývla mamka. Najednou se neusmívala, ale všechny si pozorně prohlížela.  Scott na mě kouknul, ale já jsem propalovala pohledem mamku.

"Dobrý den, Isabell. Jsem Stiles. Těší mě" samozřejmě. Stiles zas zachránil situaci svým vlezlým já.

"Ahoj Stilesi." řekla mamka a usmála se na něj. Takhle to šlo dál. A teď už mi mamka nevymluví, že o tom všem nic neví. Přišla sestřička a já jsem s úsměvem zjistila, že je to Scottova mamka.

"Všichni ven. Katie se bude muset vyslíct, tak jí nechte trošku soukromí." řekla a začala všechny z party vyhazovat.

"Já..." nestihl to ani doříct. Isaac byl první, kdo stál na chodbě. Nebyla to Melissa, nebyl to nikdo z party, byla to moje mamka. Mamka ho vystrčila na chodbu se slovy, že jsem její malá princezna a že nic nechce slyšet. Začala jsem se smát, ale hned, jak mě začala pnout záda jsem přestala. Melissa mi rozlepila ten obvaz, natřela mi to dezinfekcí, u který jsem myslela, že vypustím duši, zaprodám jí ďáblu a nechám se mučit v branách pekelných. Až tak moc to pálelo, ale zmohla jsem se na pouhé syknutí. Potom mi to opět zalepila novým obvazem.

"Ehm... Melisso?" řekla jsem, když ke mně přijel nějaký kluk s vozíčkem.

"Ano?" zeptala se mě, když si sundávala rukavice a vyhazovala tampónky, co byli od krve a dezinfekce.

"Nemohla bych si vzít normální pyžamo?" zeptala jsem se nadějně.

"Ale jo. Můžeš" řekla s úsměvem a já jsem si oddychla. Ten kluk i s mamkou odešli a já jsem si stoupla. Když se moje bosé nohy dotkly podlahy, měla jsem chuť zalíst do postele, zachumlat se v peřinách a už nikdy z toho chrámu všeho dobrého nevystrčit nohu. Než jsem si stihla vůbec stačila sundat ten obleček, přišel Isaac a vtáhl mě do objetí. Usmála jsem se a zachumlala jsem se do jeho mikiny.

"Chceš pomoct?" zeptal se.

"Když budeš tak hodný." řekla jsem a usmála jsem se. Úsměv mi oplatil a dal mi pusu na čelo. Odtáhl se ode mě. Sklonil se pro tašku, co jsem měla ve skříňce vedle postele. Vyndal z ní moje šortky a tílko, co nosím na spaní.

"Ehm.. Isaacu? Je tam i spodní prádlo?" zeptala jsem se.

"Jo, je. Ale neber si ho, mě se takhle budeš líbit víc." řekl a šibalsky se usmál.

"A myslíš, že se tak budu líbit a všem obyvatueltů týhle nemocnice?" zeptala jsem se se zdvyženým obočím.

"No jo. My jsme v nemocnici" zakňučel. Vyndal mi i spodní prádlo. Uchechtla jsem se. On ke mně přešel a pomalu mi rozvázal ten oblek. Spadl na zem a já jsem před ním stála nahá. On vzdychl, když si mě prohlížel.

"No tak. Isaacu, prober se." řekl si pro sebe a já jsem se zasmála. On na mě koukl vražedným pohledem a natáhl se pro moje kalhotky.

"Isaacu, zvládnu to sama" řekla jsem, když jsem pozorovala jeho umučenej výraz.

"Hele nech mě jo. Vypadá to, že teď budu mít dlouho celibát, tak si to chci vychutnat." řekl. Zasmála jsem se. On mi oblékl spodní prádlo a tvářil se jak opuštěnej pes. Bože, měla jsem chuť ho zulíbat k smrti. Kraťasy jsem si nasadila sama a tílko mi přes hlavu přitáhl Isaac. Chvíli si mě měřil pohledem. Pak se sklonil k tašce a vyndal mi ponožky. Uchechtla jsem se. Nandala jsem si ponožky, ale pořád se tvářil nespokojeně. Pak si sundal mikinu a zabalil mě do ní. Byla mi do půlky stehen, rukávy jsem měla snad dvakrát delší než normálně. Udělala jsem na něj pokerface a on se spokojeně uculil.

"Myslím, že ti to sluší"

Teen wolf... and me ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat