Teen wolf... and me ✔

25#

"Cože?!" vykřikla jsem, když mi Scott oznámil, že my tam nepůjdem. Že je to prý vlčí záležitost. "To nemyslíš vážně! Scotte, pět alf! Pět! To je jako sebevražda! Chcete jít proti Aidenovi a Ethanovi, kteří se mění v jednoho obřího vlkodlaka?! Proti Kali, která má drápy i na nohou?! Proti Deucalionovi, který je alfa všech alf?! Nebuď směšný!" řvala jsem jedno slovo za druhým.

"Máme Isaaca, máme Maliu, máme Dereka s Peterem, jsem tam já, zvládneme to." řekne v klidu.

"To je sice hezký, ale co když vás všechny zabijí?! Co potom, hm?!" křičela jsem dál.

"Nezabijí. Přísahám" klidně odpověděl.

"Scotte, prosím. Nemůžu přijít ani o jednoho z vás." řekla jsem zoufale. Isaac se postavil na Scottovu stranu.

"Kitty, Scott má pravdu. Je to moc nebezpečné. My se ochráníme drápy, ale co ty? Meč, nože a hvězdice jim nedělají problém. Zabijí tě a ani nebudeš vědět jak. Prosím. Zůstaň tu. Buď v bezpečí a já ti slibuju, že uděláme všechno, všecičko na světě, abychom se všichni navzájem ochránili." řekl a koukal mi do očí. Slzy mi začali téct proudem.

"Isaacu, miluju tě, ale tohle po mě nemůžeš chtít. Jak bych mohla dál žít s tím, že jsem mohla zabránit něčí smrti a neudělala jsem to. Ještě k tomu smrti jednoho z vás. Co kdyby , nedej bože, zabili tebe? Miluju tě a v žádném případě o tebe nechci přijít. " řekla jsem. Přišel ke mně Stiles a pevně mě objal.

"Katie, taky se mi to nelíbí, ale musíme zůstat tady. Mám o Maliu strach, jako ty o Isaaca. Mám strach i všechny, ale když tam budeme, budou se rozptylovat tím, aby kdyžtak zachránili zadek nám. A to  je víc ohrozíme. Svým způsobem je tím budeme chránit." řekl mi. Já jsem ho objala kolem pasu a začala jsem vzlykat do jeho košile.

"Stilesi, ale co když... co když" přes vzlyky jsem to ani nedořekla.

"Žádný co když. Přežijí to. Bude to ok, dobře?" řekl a odtáhl se ode mě.

"Dobře" šeptla jsem. On se usmál a šel ke Scottovi.

"Říkal jsi pozítří?" zeptal se Isaac a přišel ke mně. Objal mě kolem pasu a já jsem ruce omotala kolem toho jeho.

"Ano." kývl Scott.

"Fajn" řekl Isaac. Scott a Stiles odešli.

"Prosím, už neplakej. Trhá mi to srdce na kusy." řekl a opřel si čelo o to moje.

"Když mi jedno slíbíš." šeptnu a kouknu mu do očí.

"Cokoli na světě, lásko" řekne zoufale.

"Dáte na sebe pozor." řeknu a obejmu ho.

"To ti přísahám." zamumlal mi do vlasů.

"Dobře" řekla jsem. Pustila jsem ho a šla jsem sklidit nádobí.

"Budeš ještě jíst?" zeptala jsem se ho.

"Už ne." zakroutil hlavou. Vzala jsem jeho talíř a zbytky jídla jsem dala do koše. Nádobí jsem dala do myčky. Vzala jsem koš a šla jsem s ním ven do popelnice.

"Ahoj" ozvalo se za mnou. Nadskočila jsem a otočila jsem se.

"Co chceš, Ethane?" řeknu a založím si ruce na hrudi.

"Promluvit si? Omluvit se?" řekl. Zněl nejistě. Páni, on a nejistý? To ne!

"Za co přesně?" zeptala jsem se.

"Za bratra." hlesl.

"Počkej. Ty, ne tvůj bratr, ty se jdeš omluvit za to, že tvůj bratr málem zabil mého přítele?" zeptala jsem se.

"Tys brečela?" zeptal se najednou.

"Co je ti po tom?" zavrčela jsem.

"Katie, ikdyž ty jsi naštvaná a zrušila jsi naše přátelství, já ne. Takže, jestli jsi brečela, tak mi po tom, je docela dost. Ať chceš nebo ne." řekl a šel ke mně. Couvala jsem, ale narazila jsem do něčí hrudi. Se strachem, že je to Aiden jsem zvedla hlavu. Byl to Isaac. Cenil tesáky na Ethana a kolem mě ochranářky obtočil ruce.

"Katie, prosím" řekl Ethan.

"Mluv. Ale mluv k Isaacovi. To jeho se to týká" řekla jsem. Stoupla jsem si kousek od Isaaca a chytla jsem ho za ruku. Propletla jsem s ním prsty. Drápy mě opět šimrali na hřbetu ruky, ale vůbec mi to nevadilo.

"To, co udělal můj bratr, bylo... Neomluvitelné. Ale měl důvod. Deucalion pochybuje o naší loajalitě k němu a tohle byla Aidenova zkouška. Ennis tam byl jen jako pozorovatel. Neudělal by to, ale teď je nebezpečné opustit smečku a udělal to ne pro jeho, ale pro moje a tvoje bezpečí, Katie. Zabili by nás." řekl.

"A tvoje zkouška?" zeptala jsem se. Fajn, jedno vyjasnil. Teď tohle.

"Moje teprve příjde. Ale ať to bude cokoli, nesplním to. Už jsem ti to říkal, Katie. Chceme opustit smečku. A tentokrát to uděláme. Nechceme už ubližovat." řekl Ethan.

"Jestli je to vše, tak..." zastavila jsem Isaaca v půli věty a šla jsem blíž k Ethanovi.

"Ty už víš, co to bude. A když to nechceš říct, souvisí to se mnou, že? Nebo s naší smečkou." řekla jsem. Ethan na mě překvapeně hleděl a kývl.

"Mluv" vyzval ho Isaac.

"Tady ne. Je tu moc velká akustika" řekl a ukázal na uši. Bojí se, že by nás někdo mohl slyšet.

"Pojď" řekla jsem. Vzala jsem ho za paži a táhla jsem ho k nám domů. Doma jsme si sedli do kuchyně.

"Mám zabít. Zabít jednoho z vás." řekl a koukl na nás oba. "Pozítří. Když se má Derek sejít s Deucalionem." řekl.

"Nebude tam sám, že? Budete tam s ním" zeptala jsem se.

"Ano." kývl Ethan.

"Koho máš zabít?" zeptal se Isaac netrpělivě. Ethan se zdráhal s odpovědí.

"Pokud se nepřidá k nám" začal, pane bože! Derek! "Tak musím Scotta zabít" dořekl to a já jsem otevřela pusu. Scotta?