Teen wolf... and me ✔

20#

Derek hned po tom, co mi to řekl se sebral a řekl, že kdyžtak bude před dveřmi. Kývla jsem a svůj pohled jsem směrovala na Isaaca. Už měl skoro normální barvu, nebyl bledý a rány mě zcelené. Bude v pořádku.  Hladila jsem ho palcem po ruce. Uklidňovalo mě to.  Položila jsem hlavu vedle našich propletených rukou. Zavřela jsem oči a nechala jsem se unášet vzpomínkami. Občas mi stekla slza. Přemýšlela jsem nad tím vším. Věděl o tom Ethan? Věděl, že se chystají napadnout Isaaca? Určitě. Byl tu i Aidan. Byli to všechno lži? To o jeho bratrovi si nemyslím, ale to naše pomyslené uzavření míru a začátek přátelství? Zcela jednoznačně. Z toho přemýšlení mě rozbolela hlava. Bylo toho tolik.  Vstala jsem a rozpojila jsem naše ruce. Dala jsem mu pusu na čelo a se slibem, že se brzo vrátím jsem odešla z pokoje. Co mě ale překvapilo, byl Derek před dveřmi, jak slíbil.

"Nemusíš tu být. Jestli chceš, ustelu ti v pokoji pro hosty" řekla jsem mu.

"Ne. Díky. Budu tady" řekl. Kývla jsem.

"Nedáš si aspoň něco?" zeptala jsem se ho.

"Jestli máš whisky" řekl a promnul si oči.

"Pojď za mnou" řekla jsem a šla jsem po schodech dolů. On šel za mnou. V kuchyni jsem vzala z chladícího boxu láhev whisky a podala jsem mu skleničku.

"Díky" řekl a nalil si. Vypil to na ex a nalil si další.

"Ty, Katie" řekl Derek. Otočila jsem se na něj, prorože jsem stála zády k němu.

"Co bys říkala na to, být vlkodlakem?" zeptal se mě. Vykulila jsem oči. To myslí vážně?

"Jen čistě hypoteticky" dodal, když viděl můj výraz.

"Popravdě? Nevadilo by mi to. Jistě, má to své nevýhody, úplňky, pudy... Na druhou stranu... Se silou, s drápy a s tesáky, by se o mně nemusel vůbec nikdo starat. Nebyla bych vám přítěží, ale pomocí." řekla jsem mu a nalila jsem si džus.

"Slyším v tom ale..." řekl Derek a zkoumalnmě pohledem. Povzdechla jsem si.

"Ale Isaac. Sám si o sobě myslí, že je zrůda. Nechci, aby tak viděl i mě." řekla jsem. Derek se uchechtl.

"Katie, každý v sobě vidíme to, co jsme." řekl a zvedl se ze stoličky. Odešel z místnosti a já jsem přemýšlela o jeho slovech. Isaac není zrůda. To v žádným případě. Zakroutila jsem hlavou. Ne. Nikdy nebude zrůdou. Skleničku jsem vypláchla a šla jsem zpátky nahoru. Derek už stál u dveří. Nevšímala jsem si ho a zavřela jsem za sebou dveře. Isaac ležel tak, jak jsem ho viděla před pár minutami. Sedla jsem si na postel a chytla jsem ho za ruku. Položila jsem hlavu na polštář a s našimi propletenými prsty jsem usnula.

Ráno mě vzbudily rty na těch mých. Otevřela jsem oči. Skláněl se nade mnou Isaac. Rychle jsem ho chytla za zátylek a přitáhla jsem si ho blíž. Potom, co jsem se od něj odtáhla, jsem si ho prohlížela. Vypadal jako každé ráno. Rozcuchané vlasy, úsměv a rozespalé oči.

"Díky bohu, nic ti není" řekla jsem a přitáhla jsem si ho do náruče.

"Jsem v pohodě. Neboj" řekl a obtočil kolem mě jeho paže.

"Měla jsem takový strach" šeptla jsem mu do prohlubně mezi ramenem a krkem. "Byla jsem k smrti vyděšená, když jsem tě tu našla." řekla jsem a víc jsem utáhla objetí.

"Jsem v pořádku. Promiň, že jsi to musela vidět." řekl smutně. Stekla mi jedna slza při vzpomínce na včerejší večer. Isaac se ode mě odtáhl a utřel mi ji palcem.

"Je to všechno v pořádku. Už je to pryč" zašeptal.

"Miluju tě" řekla jsem a vrhla jsem se mu na rty. Hned jsem je ale opustila a opět jsem mu padla kolem krku.

"Nedáme si snídani?" zeptal se mě.

"Jo, dojdu jí udělat" řekla jsem a odtáhla jsem se od něj.

"Půjdu s tebou" řekl a vstal.

"Nechoď. Musíš odpočívat" řekla jsem a vstala jsem taky.

"Jsem v pořádku, Kitty. Nic mi není" řekl. Změřila jsem si ho pochybovačným pohledem. On se křivě usmál a přehodil si mě přes rameno. Vypískla jsem a on se zasmál.

"Isaacu neblbni! Pusť mě!" zakřičela jsem. On jako by mě neslyšel a s pískáním šel ke dveřím. Otevřel je, pozdravil Dereka a šel dál. Stihla jsem Derekovi mávnout než jsme zmizeli za rohem. Sešli jsme schody a dostali jsme se do kuchyně. Tam mě postavil na zem a zubil se na mě. Já jsem ho hned pleskla po hrudi.

"Ty jeden idiote! Včera si málem vykrvácel!" křičela jsem na něj.

"Včera bylo včera a dnes je dnes" řekl chytře. Naštvaně jsem pokroutila hlavou a šla jsem k ledničce. Vyndala jsem věci na snídani a dala jsem se do připravování jídla.

"Dereku budeš jíst?!" zakřičela jsem. Nikdo se neozval. Obtočili se mi dvě paže kolem pasu a položil mi hlavu na rameno.

"Nezlob se na mě lásko. A Derek už odešel" řekl a dal mi pusu na rameno. Nevnímala jsem ho, a že to šlo sakra těžko, a začala  dělat sobě čaj a Isaacovi kafe. Když jsem chtěla dát vařit vodu do rychlovarné konvice a tudíš, logicky, opustit Isaacovu náruč, nepustil mě. Utáhl svoje objetí a já jsem se nehla z místa.

"Dokud neřekneš, že se na mě nezlobíš a že mě miluješ, tak tě nikam nepustím" řekl. Zněl jak dítě, kterému nedali jeho hračku.

"Miluju tě a nezlobím se" vydechla jsem. On se usmál, cítila jsem to, protože ten vůl má pořád hlavu na mém rameni, a pustil mě. Já jsem dala vařit vodu a odnesla jsem jídlo na stůl.

"Povídej si se mnou. Nelíbí se mi, že jsi tak zamlklá" zakňučel. Otočila jsem se na něj a nadzvedla jsem obočí.

"Nekoukej na mě, jako bych byl idiot" řekl uraženě.

"Tak co mám dělat?! Koukat nesmím, musím si s tebou povídat a nemůžu dodělat tu snídani!" křikla jsem na něj.

"Ono by úplně stačilo, kdyby jsi šla ke mně a pořádně mě objala" řekl jen tak mimochodem. Poraženě jsem si povzdychla. Šla jsem k němu a on se uculil. Vzal mě za pas a zvedl mě na kuchyňský ostrůvek. Roztáhl mi nohy a stoupl si mezi ně. Objala jsem ho nohama kolem pasu a rukama kolem krku.

"Moje nejoblíbenější místo na světě" zapředl jak kočka a položil si hlavu na moje rameno. Uchechtla jsem se a začala jsem si hrát s jeho vlasama. Cvakla voda a já jsem chtěla jít zalejt ten čaj a to kafe.

"Ještě né." zakňučel.

"Isaacu.. Musím jít zalejt to kafe a čaj." řekla jsem.

"Nemusíš" řekl a utáhl objetí kolem mého pasu.

"Miluju tě. Tak zasraně moc." řekl a koukl mi do očí.

"A já tebe" řekla jsem a přitiskla jsem se mu na rty.