Spolu až do konce

4

Nemohl jsem se ani pohnout, jen jsem na ní zíral s otevřenou pusou. Byla tak nádherná, mozek začal stávkovat a srdce bilo jako kdybych měl dostat infarkt. Pomalu jsem spustil ruku podél těla a přestal na ní mířit zbraní.

"To by si dělat neměl." řekla po chvilce a položila sklenici na stůl.

"Děkuju." na nic víc jsem se nezmohl a dál jí pozoroval. Měla opět masku, ale tentokrát na sobě měla sportovní oblečení černé barvy.

Nechápavě na mě pohlédla a seskočila ze stolu.

"Mohla si mě tam nechat, ale nenechala, pomohla si mi a ošetřila mě. Sice nevím kdo jsi, ale věřím, že si dobrý a laskavý člověk, kterému záleží na druhých. Kdokoliv jiný by mě tam nechal zemřít. " nevěděl jsem co říct, aby promluvila, to ticho mi nahánělo strach, že mě přišla zabít.

Mezi tím došla, až ke skříni, kde následně zmizela v jejím stínu. Šel jsem tím směrem, ale ona tam nebyla. Sakra. To není možné, ona je snad duch??? Zmateně jsem pobíhal po bytě a hledal ji, nikde nebyla.

Ovanul mě chladný vítr a já se svezl podél zdi k zemi.

"Mám asi halucinace, nebo snad vidím duchy? Adriene vzpamatuj se, jsi ještě omámený po tom co ti dali na ošetřovně. Vyspíš se z toho a žádné přeludy neuvidíš. "uklidňoval jsem se se zavřenýma očima.

"Hmm, Adrien .... Adrien...to je hezké jméno, docela k tobě jde. " řekl dívčí hlas.

"Kde jsi?" okamžitě jsem vstal a rozhlížel se po místnosti. Má pozornost padla na stůl se sklenicí.

Najedou venku zahřmělo a padla velká rána. Místnost osvětlil blesk a tam kde předtím byla jen sklenice, byla ona.

Lekl jsem se a pustil zbraň na zem. Dívala se mi přímo do očí, když místnost osvítil další blesk. Zmizela. Ucítil jsem zvláštní vůni, když jsem se podíval na zem zbraň zmizela. Uslyšel jsem za sebou pojistku od mí pistole a pomalu se otočil. Stála tam i se zbraní v ruce.

"Takže přece jen si mě přišla zabít, tak do toho." řekl jsem smutným hlasem.

"To si opravdu myslíš?" řekla sklesle a vyndala zásobník. "Víš, není moc moudré pouštět nabitou pistoli na zem." řekla a podala mi jí i se zásobníkem.

"Jsem ráda, že je ti už lépe. Upřímně jsem se bála, ztratil si hodně krve a já už nějakou dobu nikomu ulomený kus kulky z těla nevyndavala. " řekla a sedla si na okraj balkonu a pozorovala bouřku.

"Nejsem taková jak si myslíš, ale zároveň jsem tě nepřišla zabít. Můj šéf o tobě neví, nikdo kromě nás dvou neví co se včera stalo a tak by to mělo i zůstat. " dořekla a ozval se další hrom.

"Takže....pokud to dobře chápu jsi tady jen ze zvědavosti?" řekl jsem když jsem si sedal vedle ní a odkládal zbraň. Zásobník jsem hodil za sebe.

Zase nastalo to hrobové ticho.

Dívka si sedla do tureckého sedu a pořád se koukala na bouřku. Pochopil jsem, sedl jsem si tak také a mlčky koukal na hromy a na ní. Takhle jsme seděli několik hodin dokud déšť a blesky úplně neustály.

Z ničeho nic, otevřela oči a postavila se, nevěděl jsem co se děje. Otočila se ke mě zády a byla na odchodu když jsem jí chytil za ruku. Prudce se otočila a tváří tvář jsem si koukali do očí.

"Je čas jít, tvůj společník se vrátil. " vytrhla svou ruku a zmizela.

"Nechoď, prosím. " řekl jsem když už byl Plagg v místnosti.

"Co? Je ti dobře kámo??" ptal se Plagg

"Jo je, proč by nebylo jen jsem se zamyslel malinko. Jak to, že si tady tak brzo, měl si přece to rande."řekl jsem s úšklebkem a sebral pistoli a zásobník z gauče.

"No....byla to jen večeře, možná se někdy zase uvidíme. "

"Takže tě odpálkovala podruhé, twl ta jede. " začal jsem se smát

"Nech si kecy na koledu. " procedil ještě Plagg u dveří svého pokoje než zalezl.

Marinette

Co mě to jenom napadlo tam jít?? Něco mi říkalo, že jsem ho musela vidět, ale proč? Nikdy pro mě nikdo nic neznamenal, ale s ním jsem cítila něco co jsem s nikým jiným necítila. Uvědomovala jsem si, že je to riskantní tam jít, ale srdce říkalo něco jiného.

Vím o něm všechno, vím, že pracuje pro svého otce, který je jeden z hlavních členů Divize. Je to neskutečně krutý člověk, ale on...on je jiný, není tak zkažený jak jeho otec....snad.... Proti Gabrielovi Agrestovi vede instituce, dlouhé roky otevřenou válku.

Musím se jít napít a to hned. V noční Paříži jsem zamířila do známého podniku, kde jsem si byla jistá, že uvidím Nathaniela. Byl to první kluk se kterým mě Tikki seznámila a věřila jsem mu. V postranní uličce, jsem si sundala masku, rozpustila mé dlouhé vlasy a pro jistotu si nasadila hnědé kontaktní čočky, abych byla alespoň trochu maskovaná a šla dovnitř.

Sedla si na své obvyklé místo. To už přede mnou stál Nathaniel i s panákem.

"Díky." zvedla jsem sklenku a kopla ho do sebe. Tu už mi naléval dalšího.

"Těžký den?" ptal se s úsměvem.

"Těžké poslední dva dny." odpověděla jsem a vzala mu flašku z ruky. Byla jsem odhodlaná se opít do němoty.

"Tak to bych ti měl, přinést ještě něco jiného. " mrkl na mě .

"Nemám náladu, stačí flaška. Dík." řekla jsem otráveně.

Po necelé půl hodině co jsem tam seděla a Nathaniel si zatím vzal nějakou drogu, přišel kluk a sedl si o pár židlí dál. Podle chůze a vůně, jsem věděla, že je to Adrien. Sundal si promočenou kapucu z hlavy a objednal si pití. Zašlo to až moc daleko, sice jsem chtěla dostat jeho otce, ale přes něj ne a zatahovat ho do toho nebylo správné, natož se do něj třeba i zamilovat. Kopla jsem do sebe hned dvojitého panáka.

Nathaniel zrovna někam odešel tak jsem se natáhla pro flašku a na bar mu hodila peníze. Vstala jsem a rozhlédla se, moc lidí už tu nezůstalo teda.

"Už jdeš M'Lady? " odněkud se vynořil Nath.

"Ano, peníze máš na baru." mrkla jsem po něm.

"Víš, že mi dlužíš víc než peníze." řekl a políbil mě. Odstrčila jsem ho od sebe a dala mu facku.

"Tak zase někdy, pa. " zamávala jsem mu a prošla okolo Adriena.

"Budu se těšit." odvětil.

Vyšla jsem před klub, kde byla sebranka bezdomovců.

"Počkej." uslyšela jsem klučičí hlas a bylo mi jasné komu patří. Otočila jsem se a viděla, že drží mojí mikinu.

"Zapomněla sis jí tam." řekl a pohlédl mi do očí. Bylo vidět, že úplně ztuhl.

Sakra, sakra sakra. Najednou mě jeden bezdomovec chytil za rameno a stáhl k sobě. Adrien se probral a začala bitka.

Všechny jsme je složili a zůstali jen mi dva.

Najednou jsem uslyšela brzdění gum a věděla, že je zle. Byli to chlapy od Agresta sakra.

Z vozu vystoupil Plagg tuším a šel naším směrem. Začala se mi motat hlava, drogy které jsem vzala Nathovi začali působit.

Poslední co si pamatuji je to, že se mi podlomila kolena a Adrien mě chytil.