Spolu až do konce

13

Už jsem ho skoro měla, když jsem zahlédla blond vlasy, ztratila jsem na chvilku pozornost a dostala jsem pořádnou ránu do postřelené nohy. 

Adrien

Už jsem byl na odchodu z parku, když jsem zaslechl sérii výstřelů nedaleko od místa, kde jsem se nacházel. V duchu jsem si říkal, že asi mám halucinace, když v tom jsem zahlédl obrys dvou osob a pak následně jak se spolu začali prát. Rozběhl jsem se tím směrem a uviděl dvě osoby se prát.  Jedna z nich mě spatřila, toho ta druhá využila a praštila tu první silně do nohy, která začal pořádně krváce a  spadla na zem.  Útočník se otočil na mě a já poznal jednoho z tátovo zaměstnanců.

"Ale ale, kohopak tu máme , jednou jsem tě ušetřil teď už takové slitování nečekej." řekl s posměchem.

"A já myslel, že jsi podřadný zaměstnanec mého otce." oplatil jsem mu to.

"Šetřit tě nebudu." už se natahoval když v tom se osoba ze země zvedla a zlomila mu vaz nejspíš. 

V to pouličním šeru jsem neviděl osobě do obličeje, když v tom mi spadla do náruče. Nejspíš omdlela, využil jsem toho, sundal masku i kapuci a spatřil jsem Marinette. Rychle jsem jí vše nasadil zpět a vzal jí do náruče a vydal se co nejrychleji z parku a v duchu jsem doufal, že mě v parku nikdo jiný neviděl. Ta noha škaredě krvácela, věděl jsem, že sám jí to rozhodně neošetřím pokud upadne do komatu, ale do nemocnice by to bylo riskantní. 

"Auto." zašeptala Marinette, že jsem to málem ani neslyšel. 

"Auto?" zastavil jsem a podíval se jí do očí. Naznačila rukou směr a já se jím vydal.Už jsem byl u něho , ale neměl ho jak otevřít. Když jsem se k němu ještě s Marinette přiblížil otevřeli se přední dveře a já jí dal do auta a sedl si za volant. Zakrvácenou rukou se dotkla palubní desky. 

"Dobrý večer 142934, podle vámi zadaných souřadnic je připravená trasa vaší cesty, budete si přát dodržet trasu nebo zadat novou?" řeklo auto, upřímně málem mi vypadli oči. 

"Změnit." řekla a zavřela oči.

"Autopilot deaktivovaný, přeji příjemný večer." řeklo opět auto a nastartovalo.

"Vezmu tě k sobě a je mi jedno jak moc je to riskantní."řek jsem a rozjel se. Nechal jsem auto před domem kde jsem věděl, že nejsou kamery.  Chtěl jsem vystoupit a vzít jí do náruče, ale zastavila mě.

"Ne, zvládnu to sama." řekla ještě slaběji než předtím.

"V žádném případě jsi zraněná." ohradil jsem se.

"Zvládla jsem i horší věci, bude to dobré." 

"Nenechám tě lézt do nejvyššího patra." nehodlal jsem se vzdát.

"V kufru je taška vezmi jí, budu jí potřebovat." řekl a zavřela oči. 

"Dobře." vzal jsem jí a vrátil se hned zpátky, ale ona tam nebyla. Sakra, sočil jsem jí na to.  Vešel jsem do bytu a Plagg byl zrovna na odchodu do nějakého klubu jako vždycky.

"Koukal jsem, že máš nové auto Adri." šťouchl do mě.

"Jo mám, ale holku ne." a na oplátku taky ho šťouchl.

"Ok, už jsem ho dal do systému a otec se o tom nedozví oba víme jak nemá rád, nová auta." jen to dořekl oba jsem se rozesmáli. 

Odešel a já byl rád, že si nevšiml toho zakrváceného oblečení. Vtrhl jsem do svého pokoje, že jsem málem vyvalil dveře, ale ona tam nikde nebyla. Rozběhl jsem se k oknu a otevřelo ho, nikde však nebyla. Nevěděl jsem kudy jsem chodí a ani kde je a pomalu jsem začal propadat zoufalství, že třeba někde upadla do bezvědomí. V tomu tichu se rozbila sklenice a zvuk přišel z kuchyně, ihned jsem šel do kuchyně kde jsem jí viděl jak se opírá o linku ze, které právě spadla ona sklenice. Okamžitě jsem odhodil tašku na zem a vzal jí do náruče.