Spolu až do konce

50

Madrid největší a hlavní město Španělka. Město plné památek a nádherných zákoutí. Projít ho celé a vychutnat si ho celými doušky by trvalo víc než měsíc. Tolik času však nový hlavní mentor Divize neměl. Přijel sem, aby splnil poslední bod svého seznamu. Ten seznam byl dlouhý, pro někoho nesrozumitelný a hlavně neměl hlavu ani patu. Jména lidí, únosy, přepadení, drogy, výcviky, pomsty, plesy, dovolené, politická setkání a pobyty ve vězení to vše tenhle seznam obsahoval. V podstatě by se dalo říct, že jím hlavní mentor žil poslední čtyři roky. Čas od času odbočil z plánu onoho seznamu a udělal něco bláznivého, přesto ten seznam měl nejvyšší prioritu. Teď měl všechno ze seznamu splněné, až na poslední bod. 

"Poslední bod....."řekl do místnosti. 

"A pak co?" řekl Luko.

"Nemám žádný cíl již, poslední co musím udělat je odstranit Adriena Agresta z Divize kam nepatří." řekl hlavní mentor.

"Splnil jsi můj rozkaz?" dodal ještě.

"Ano, vykoupal jsem ho." řekl Luko a na konferenční stolek položil krabičku ve tvaru růže.

Mentor jen pokynul rukou a Luko odešel. Vzal onu krabičku a otevřel jí. Opravdu tam byl prstýnek co Adrien Agreste věnoval mrtvé Marinette Dupian - Cheng Agreste. 

"Poslední bod seznamu." řekl hlavní mentor a vzal krabičku společně s injekční stříkačkou. 

Adrien

Bylo jedenáct večer  a já právě vylez ze sprchy. Dnes jsem byl bez večeře a celý večer trénoval, až ze mě stříkal pot na všechny strany. Sklenici vody jsem odložil na stůl v kuchyni a přišel k oknu. Vzpomínky mě zavedly až ke dni, kdy jsem poprvé viděl Marinette ve své kuchyni. Pro sebe jsem se usmál a chtěl si vzít ze stolu zase sklenici, která tam však nebyla. Zarazilo mě to, ale poslední dobou se mi to stávalo často. Proto jsem si vzal novou a nalil si do ní vodu. Opřený o linku jsem pil, když můj pohled opět padl na stůl, kde byla sklenice s vodou?! Nejdřív jsem se podíval na svojí sklenici v ruce, pak na stůl a zase na sklenici se svojí rukou. Zavrtěl jsem hlavou, a když můj pohled opět padl na stůl sklenice tam nebyla. 

"Co to sakra?" řekl jsem a rozhlídl se po pokoji. Nikde nikdo nebyl.

"Nejvyšší čas jít spát." položil jsem sklenici na linku a vydal se ke stolu, na který jsem se podíval, a na kterém byla opět sklenice s vodou a přibyla k ní i ta, kterou jsem položil na linku. 

"Tohle je už moc i na mě." v tom jsem ucítil vůni, kterou jsem dlouho necítil a jemný vpich do mého krku. Ve vteřině jsem skácel a upadl do hlubokého spánku. 

Omámený jsem se probudil v posteli. Byl jsem přikrytý a okno v mém pokoji bylo otevřené. Bylo něco po jedné hodině ráno a mě bolelo celé tělo, jako kdybych dostal pořádnou nakládačku. Mé oči si postupně zvykaly na tmu a já po chvilce spatřil osobu, která byla ke mě zády.  Přišla ke konferenčnímu stolku, kam položila zvlášť zbraň a zásobník. Sundala si z hlavy kapuci a já spatřil ve vlasech sponu. Pomalu si sundala mikinu a hodila jí na zem. Otočila se mým směrem a pomalu se vydala k posteli. Klapot jejích lodiček zněl po celé místnosti a když byla skoro u mě vyndala si sponu  vlasů. Tmavé vlasy se svezly po jejích ramenech a konečky vlasů měla skoro nad zadek. Chytla mě za ruku, zatáhla a následně mě posadila. Všechno se se mnou točilo a ona mi píchla další injekci do žíly. To už jsem nevydržel a upadl znovu do bezvědomí. Ještě jsem na svých rtech ucítil jemný dotyk a nasál mně dobře známou vůni. 

Tikky

"Adriene." zakřičela jsem hned po vstupu do jeho bytu. 

Více jak týden jsem ho neviděla a předevčírem byl naposledy cvičit. Bála jsem se o něj, že si něco udělal. Přece jen za pár dní bude 3. prosince. Navíc jsem mu chtěla říct, že Divize se úplně stáhla a nastolila nová pravidla a také, že se tu objeví nový hlavní mentor. A hlavně co bylo úplně nejdůležitější, že mě Plage požádal o ruku a já řekla ANO.