Spolu až do konce

16

Moje panika byla ještě větší, když asi po minutě co mi připadala skoro jako hodina otec hodil na zem injekci a rozdupl jí. Okamžitě šel k Marinette a udeřil jí do obličeje, až spadla na jednoho z poskok a ten jí chytil.

"Jste neschopní idioti, měli jste jí hlídat." začal otec přímo křičet na své poskoky.

"Ale pane....vždyť neute....." ani to nestihl doříct, když v tom ho otec brutálně zastřelil.

"Hlídání není jenom o tom, aby neutekla....ta mrcha vyměnila injekce a nikdo si toho nevšiml. " úplně zuřil a já stále nechápal to co se děje.

Marinette

Upřímně jsem se docela bavila jak jsem Gabriela Agresta podvedla. Nikdy bych neriskovala Adrienův život, jeho otec měl pravdu, byla osoba, která ve mně probudila malinko té lidskosti. Byla jsem vycvičená dobře, ale kdyby Adrien nebyl poslední skoro dva měsíce každý den u mého mučení, nevím, kde bych vzala sílu tak dlouho vydržet a neutéct bez něho. To on mě držel při životě a díky tomu všemu jsem si uvědomila, že bych možná jednou mohla cítit i lásku.

Na druhou stranu byl nejvyšší čas odsud odejít. Institut, můj šéf i Tikky moc dobře věděli kde jsem díky mému náramku a vyhledávacímu zařízení, které mám pod kůží přesně tam, kde mám tetovaní. Tím, že jsem vydržela tak dlouho jsem jim poskytla dostatek času, aby mohli Gabriela odříznout od hlavních dodavatelů dětí a pomocí spisů najít ostatní z mého týmu z Divize a co bylo hlavní, došlo k přerušení některých obchodních partnerství s Divizí.

Teď jen se dostat k Adrienovi tak, aby to vypadalo, že ho chci unést proběhlo mi hlavou.

"Co si s tou látkou udělala, mluv." křičel Gabriel a mířil na mě pistolí. V tom mi začal na ruce blikat náramek a já věděla, že mám 60 sekund.

Tikky

Já jí zabiju.......ne, ne...rozčtvrtím a potom zabiju to bude lepší. Jak mi tohle mohla udělat, Institut jí pošle pro nějaké spisy, nechá se postřelit a ještě zajmout tím zločincem Gabrielem Agrestem???!!! WTF. A ke všemu se nechá dobrovolně mučit jenom kvůli tomu, aby Institut narušil vztahy mezi Divizí, dodavateli a Gabrielem. Já jí fakt někdy nechápu. Celé týdny jsem u počítače, nehty mám okousané pomalu do krve a čekám, až dá signál k vyzvednutí z té továrny kde se nachází. Dala bych nevím co, abych jí mohla zase přemlouvat, aby se mnou šla do klubu nebo nakupovat. Jediná pozitivní věc je ta, že kromě vyhledávacího zařízení má v sobě i čip, díky kterému vidím její zdravotní stav jako kdyby ležela v nemocnici na přístrojích a tím pádem vím, že ještě žije.

Jednoho dne si mě šéf zavolal do operačního sálu k hlavnímu počítači jako dispečerku akce.

"Dnes si vyzvedneme Marinette a s ní i rukojmí. Mise je doufám jasná, připravovali jsem se na ní poslední měsíc, a proto očekávám, že vše půjde přesně tak jak má. Tikky máš to na starost, doufám, že mě jako vždy nezklameš. " dořekl a odešle k velkému počítači, kde stiskl tlačítko a mise mohla začít.

Plán, byl jasný vyzvednout Marinette, popřípadě i rukojmí a Gabriela Agresta nechat na živu. Zásahový tým byl u továrny. Jako vedlejší úkol byl se zmocnit i nějakých složek a společně s továrnou vyčistit i sídlo rodiny Agrestů. Vše šlo podle plánu a když nastal čas, nechala jsem Marinette rozblikat náramek, aby věděla, že začal odpočet 60 sekund na únik.

Adrien

Marinette začal na ruce opět blikat ten náramek, málem jsem zapomněl,že ho má na ruce. Také si toho všimla a zvedla hlavu, aby se otci podívala do očí.

"Proti vašemu synovi nic nemám, ale je na čase ho zatáhnout do hry a naučit ho pravidla. Moc dobře víte, že jeho život má určitou hodnotu a já si o ní mile ráda zahraji. Konec konců vím, kde je ta bezpečnostní schránka. Jednoho dne tě zničím, ale dnes to nebude....dnes to bude jen výstraha." řekla s úsměvem na tvářila. Než stačil otec cokoliv udělat, vykopla mu zbraň z ruky a toho co jí držel přehodila přes záda na zem. Začal boj a já nevěděl, kde se v ní najednou vzalo tolik síly se prát a ještě vyhrávat.

"Odveďte mého syna do bezpečí, nesmí ho získat a pokud to nepůjde jinak tak ho zabíte." vykřikl otec a už mě táhli pryč z místnosti. V tom se ozvala rána a za ní druhá a střelba. Než jsem se nadál, byla u mě Marinette a ty dva omráčila.

Marinette

Přitiskla jsem Adrienovi nůž na krk, aby to vypadalo věrohodně, zvedla ho a vydala se společně s ním pryč.

"Je nejvyšší čas odejít, co ty na to." pošeptala jsem Adrienovi do ucha.

"Souhlasím." odpověděl a já ho po dlouhé době viděla se usmát.

Opustili jsme místnost a Adrien mě vedl k východu. Museli jsme si dávat pozor, všude byli ranaři jeho otce a mi neměli střelné zbraně.

"Máš plán?" zeptal se Adrien.

"Já ne, ale Tikky určitě ano." v tom se ozvala další rána a před námi explodovala zeď. Bylo mi naprosto jasné co to mělo být. Budu jí muset koupit hodně moooooc sušenek a udělat párty. Chytla jsem Adriena za ruku a táhla ho nově vytvořenou cestou, která nás vyvedla do zahrady. Venku se začalo stmívat a ranaři nám byli stále v patách. Tikky má vždycky všechno promyšlené, a i proto jsem tipovala, že někde poblíž bude na jedno ze záchytných bodů moje auto. Otočila jsem se na místě do kola a čekala, kdy se mi rozsvítí náramek. Hned jak jsme se rozsvítil, vydala jsem se tím směrem s Adrienem. 

Přelezli jsme zeď a běželi do záchytného budu, kde na nás čekalo auto. Už z dálky jsem ho viděli a jen co jsem se přiblížila blíž odemklo se. Zamířila jsem na místo řidiče, když v tom se odněkud vynořil jeden z poskoků Gabriela a zaútočil na Adriena. Adrien to však  čekal a srazil ho k zemi tak prudce, že při pádu mu poranil hlavu. Nasedli jsme do auta.

"Tak to bylo o kousek." vydechl Adrien.

"To ano." odpověděla jsem a položila ruku na palubní desku. 

"Vítám Vás, přejete si zadat cílovou zastávku nebo vypnout autopilota?" promluvilo auto.

"Dneska budu raději řídit sama, ale i tak děkuji." odpověděla jsem slušně, auto se nastartovalo a já vyjela do nočních ulic města.