Spolu až do konce

27

Byl jsem rád. Usmála se na mě a já byl opět šťastný, protože byla se mnou.

"Adriene?" 

"Ano, děje se něco?" asi jsem to řekl moc starostlivě, protože jí zmizel úsměv ze rtů.

"Já...já...." 

"Ano Marinette, stalo se něco?" zeptal jsem se znovu.

"Já mám hlad." 

"Dobře, skočím pro něco do kuchyně." řekl jsem a vtiskl jí polibek do vlasů. 

Ani jsem nečekal na odpověď a už jsem byl v kuchyni. První mé kroky mířily k ledničce, ve které nebylo nic co bych mohl hned nandat na talíř a jít. Upřímně nebudeme s nic nalhávat, nejsem zas tak dobrý kuchař. Z lednice jsem vyndal nakonec zeleninu a všechno potřebné na to, abych udělal tousty. Nevěděl jsem kolik toho s ní, při vzpomínce však na to co všechno je schopná sníst jsem jich udělal jak pro armádu. Ze zeleniny jsem vytvořil něco co se dalo, alespoň vzhledově považovat za salát. Vše bylo na tácu a připravené na odnos, už stačilo jenom pití. Vešel jsem do svého pokoje a vše položil na postel. Přišel jsem ke dveřím do koupelny a nakoukl dovnitř v domnění, že je tam Marinette, ale ta nikde. 

"Marinette?" zavolal jsem a rozhlédl jsem se po pokoji. 

"Ano?" otočil jsem se za jejím hlasem a uviděl jak vychází z mé šatny v tílku a leginách. Měla mokré vlasy a v ruce ručník, kterým si je sušila. 

"Nevěděl jsem na co máš chuť." usmál jsem se a nervozně  se poškrábal  zezadu na krku. 

"Víš, že od tebe jídlo nikdy neodmítnu." usmála se a šla ke mně blíž, když v tom špatně šlápla na zraněnou nohu a málem spadla, kdybych jí nechytil.

"Děkuju, je to dobrý." 

"To bych zrovna neřekl. Příště budeš mít tenisky a nikam beze mě nepůjdeš" podepřel jsem a pomohl jí k posteli, kde se posadila.

Ručník jsem hodil na židli a sedl si naproti ní. Byla tak nádherná. Podal jsem jí jídlo a společně jsem se do toho pustili. Pak jsem už jenom vše položil na stůl, protože jsem odmítal se od ní vzdálit z jedné místnosti a sedl si k ní zpátky na postel. 

Brzo na to usnula únavou, tak jsem jí přikryl a celé hodiny  pozoroval jak v klidu spí. Ze spaní mě chytla za ruku a otočila se tak, že jsem jí měl v náruči a cítil její teplý dech na mé hrudi. 

Teď jsem si přál jediné, aby jsem s ní mohl zestárnout, vychovat děti a mít s ní úplně normální život. Při té myšlence jsem zavřel oči a představoval jsem si to tak dlouho až jsem  také usnul. 

Na svých rtech jsem ucítil něco měkkého a hebkého co se po chvilce změnilo v polibek. Když skončil otevřel jsem oči a spatřil modroočku a ostré světlo v celé místnosti. 

"Probuď se Adriene je už skoro deset." usmála se, vstala z postele a odešla z pokoje.

Marinette

V noci se mi zdál zvláštní sen. Byl o mně a Adrienovi. Stála jsem s ním před oltářem v nádherných bílých šatech a oba jsem si řekli své ano. Najednou jsem spolu byli někde na louce a okolo nás pobíhaly malé děti, které byly podobné nám obou. Všude zněl dětský smích, byla jsem šťastná. Adrien mě objal a já uviděla, že jsem těhotná. Byl to tak živí sen, až jsem se probudila. 

Byla jsem zmatená. Věděla jsem, že to byl jen sen, ale část mě chtěla, aby to byla pravda. Při pohledu na Adriena jsem dostala obrovskou chuť ho políbit a taky jsem  to udělala. Nečekal to, ale bylo vidět, že se mu to líbilo. 

Když jsem se od sebe odtrhli, usmála jsem se na něj a odešla do svého pokoje se osprchovat, udělat ranní hygienu, převléknout se a namalovat. V kuchyni jsem potom uvařila kafe, čaj a začala jsem připravovat vše co jsem potřebovala, abych mohla udělat lívance. 

Už jsem je měla skoro hotové, když Adrien přišel do kuchyně, obmotal mi ruce kolem pasu a hlavu položil na mé rameno. 

"Děje se něco Adriene?" 

"Ano....jsem zamilovaný a nikdo už to nezmění." 

"Víš, že je nebezpečné milovat někoho jako jsem já."

"Jen hlupák by tě nemiloval. Udělám vše, abych mohl být s tebou i po tom co to všechno s mým otcem skončí."

"Nejsem rodinný typ a už vůbec ne osoba, co dokáže vést normální život."

"Kdo říká, že budeme vést nudný normální život. No....i když s tebou nikdy žádný život nebude nudný."

"Jak to myslíš?" dala jsem poslední usmažený lívanec na talíř a pánev dala na stranu.

"S někým koho miluješ se nikdy nenudíš." otočil si mě k sobě čelem a přiblížil své rty k těm mým. 

"Myslím, že už vím co to znamená cítit lásku a někoho milovat." odpověděla jsem mu do rtů a on je spojil. 

Byl o dost vášnivější než u něj v pokoji a trval o dost déle. Adrien si mě chytil pod zadkem a zvedl si mě, aby se nemusel tak moc ohýbat. Jednou rukou vzal talíř se snídaní a odnesl mě ke stolu, kde jsem seděla na něm. Takhle proběhla celá snídaně. Pokud jsem se nelíbali, tak jsem jedli. 

Po obědě jsem po Adrienovi hodila sportovní oblečení. 

Adrien

Ležel jsem po obědě na gauči a Marinette někam zmizela. Už jsem si na to zvykl, a proto jsem jí ani nehledal. Najednou na mně přistálo sportovní oblečení. Bylo celé černé se zelenými pruhy. Podíval jsem se na Marinette, která stála za mnou a v ruce držela ještě boty a vestu. Byla oblečená do toho samého co dala mně.

"Obleč se, půjdeme ven."

"Není to nebezpečné?"

"Spolu zvládneme všechno. Navíc už jsi tady přes měsíc a ani jednou si necvičil." řekla s úsměvem a podala mi boty. Zvedl jsem se a odešel se převléknout. Marinette na mě čekala v předsíni a nasadila mi na ruku náramek podobný tomu co měla předtím. 

"Značkuješ si mě?" zasmál jsem se a políbil jí. Začínal jsem si na to zvykat, že jí můžu políbit kdy chci a už neuhne. 

"Není to jenom sledovací zařízení jak si myslíš. Umí to daleko víc věcí, uvidíš." vzala mě za ruku a vyšli jsme společně ven. 

Byl nádherný slunečný den, i když bylo docela chladno. 

"Tak co myslíš si, že mě dokážeš chytit?" zasmála se a začala utíkat.

Byla rychlá, když jsem jí skoro doběhl, ještě více zrychlila. Běhali jsme po lese docela dlouho, když v tom se mi ztratila. Navíc mě zmátla tak, že jsem pomalu nevěděl jakým směrem je vila. 

Pomalu jsem se otáčel na  místě, když v tom skočila dvojité salto ze stromu, na který předtím vylezla a vykopla nohu směrem k mé hlavě, že jsem jí sotva chytil. V tom udělala salto dozadu a já neudržel rovnováhu a spadl na zem.

Podala mi ruku, já ji přijal a zvedl se.

"Máš zpomalené reflexy. Měl by si zase začít trénovat." 

"Oproti tobě ano a bude těžké tě dohnat."