Spolu až do konce

33

Uběhlo pár dní od toho co jsem s Adrienem strávila noc. Už nespal ve svém pokoji jako předtím, pokud nebyl v tělocvičně nebo neběhal se mnou po lesích, válel se v mé posteli. Dokonce jsem mu tam nosila jídlo. Defakto se nastěhoval do mého pokoje a odmítal ho opustit. 

Adrien

Po té noci co jsem s Marinette měl sex a ukázala mi kde má pokoj, jsem se k ní nastěhoval. Udělal bych to nejraději hned první den co jsem tady byl, ale nevěděl jsem kde má pokoj a ať jsem se snažil jak jsem chtěl, nenašel jsem ho. Navíc její postel voněla jako ono a já tu vůni doslova fetoval. Chodil jsem teda cvičit jak sám tak s Mari, ale nejraději jsem byl  v pokoji a povídal si s ní a mazlil. 

Vyprávěla mi vzpomínky z dětství, ještě před Divizí a dokonce mi ukázala fotky. Pak jaké to bylo v Divizi, jak musel ze začátku bojovat i o jídlo a místo na spaní. Jak jí zachránil Nino a co dělala dokud mě nepoznala. Bylo toho hodně a já jsem obdivoval, kolik toho prožila ať dobrého nebo špatného. Ty roky v podzemí jí zocelily a i přesto si zachovala i svou křehkou stránku. 

Také jsem měl podezření, že Tikky od Marinette ví, že jí miluju a ona miluje mě, protože jsem jí vůbec neviděl, i když byla v domě. Naposledy jsem jí viděl, když se obě dvě smály a já nevěděl proč. Jediné co mi řekly bylo to, že Tikky si nás nebude všímat a já, že budu celé dny s Marinette sám. 

"Nad čím přemýšlíš?" ozval se za mnou dívčí hlas.

"Nad ničím." řekl jsem a odkryl deku, aby si ke mě mohla moje láska sednout.

"Já vím, že nad něčím přemýšlíš." 

"Ne nepřemýšlím." 

"Adriene, jsem na to trénovaná."

"Na co?"

"Na lhaní a lidskou mimiku. Navíc tě znám dlouho a vždycky, když přemýšlíš malinko ti ztmavnou oči a ..."

"Fajn, vzdávám se. Proč jste se před pár dny s Tikky tak smály a pak Tikky řekla, že nás nechá o samotě?"

"Nad tímhle přemýšlíš?"

"Ano a to není odpověď." řekl jsem na oko uraženě.

"Taky to není všechno nad čím přemýšlíš." vrátila Marinette úšklebek.

"Je."

"Není."

"Je."

"Není." 

"Je."

"Není."

"Je."

"Není." 

"Ale je, to jen ty si myslíš, že není." už ve mě pomalu čte jako v otevřené knížce.

"Mě nepřelstíš v tvém případě, tě mám prokouknutého." zasmála se a strhl ze mě deku.

"Tss...to není fér." 

"Tikky si myslí, že by z nás byl hezký pár."

"To snad už jsem, ne?" řekl jsem s nadzvednutým obočím.

"Manželský." dodala Mari a mně málem zaskočilo, i když jsem nic nepil.

"Co?"

"Nic si z toho nedělej, má romantickou duši." 

Je pravda, že jsem Marinette miloval skoro od první chvíle co jsem jí uviděl a o svatbě jsem také uvažoval. Jako bude mi za chvilku 20 let a oženit bych se už mohl, ale není na to vhodná doba. Můj otec obsadil Divizi a až ho zničíme, nebudu mí už nikoho kdo by mi šel z rodiny na svatbu navíc nevím jestli by si mě Marinette vůbec chtěla vzít. 

Hmm Mari.....Marinette.....Marinette Agreste.... to nezní vůbec špatně. Asi jsem moc dlouho přemýšlel, protože do mě šťouchla loktem a ze mě vypadla první věc co jsem vymyslel při pohledu na ní.

"Vypadáš mladě."

"Ehm Adriene?"

"Ano?" řekl jsem zmateně.

"Co má Tikky společného s tím, že mi nebylo ještě 18 let, i když mi kvůli výcviku rok přidali?" 

"Nic, jen jsem přemýšlel, jako nezletilá se vdávat nemůžeš." 

Snažil jsem se z toho vymotat, ale v jejích očích jsem zahlédl na okamžik smutek, jako kdyby se vdávat chtěla?! Nechápal jsem to, vždyť sama říkala, že je to jen kus papíru a formalita. Třeba změnila názor, ale na to se jí zeptat nemůžu. Nebo můžu? Nejdřív, to chce plán, aby ti bylo dokonalé, když už nic jiného. A kdyby náhodou, nebyla by první na světě, která by odmítla žádost o ruku, ale byla by první, která by jí odmítla ode mě. Při té představě mi přejel mráz po zádech. Raději jsem si jí přitáhl k sobě a políbil na tvář.

"Pojď pustíme si nějaký seriál, únavou už mluvím hlouposti."

"Dobře, jen dojdu pro něco k jídlu a pití. Celý den si skoro nic nejedl a já taky ne." vstala a odešla z místnosti.

"Uf...to bylo o kousek." řekl jsem nahlas a všechno připravil. 

Za chvilku byla zpátky i s  různými pamlsky a vodou. 

"To není zrovna zdravá strava."

"Není, ale to si mě naučil ty." usmála se tak jak umí jen ona.

Přikryl jsem jí a ona si položila na mé rameno hlavu. A tak jsem sledovali jeden z mnoha seriálu. Hladil jsem jí ve vlasech a občas vtiskl polibek. Na oplátku držela mojí ruku a hladila mě krouživými pohyby po ní. Byl to zase jeden z mnoha krasných večerů co jsem tady s ní prožil. Všichni jsem sbírali sílu proti mému otci a k tomu patřilo i tohle povalování. 

Marinette už spala, když jsem šel všechno uklidit a do sprchy. Poslední dobou mám hlavu plnou různých myšlenek a bojím se toho co nám přinese budoucnost. Jen s ručníkem okolo pasu jsem došel k posteli kde spala. Jako by to vycítila, chytla mojí ruku a podívala se mi do očí. Jen se usmála a stáhla si mě do postele pod deku. 

Otřel jsem se o její hebké rty, neodolal a spojil naše rty v polibek. Při tom jsem si sundal ručník a hodil ho na zem. Po chvilce jí došlo, že jsem nahý a tak se odtáhla a i ve tmě  jsem viděl jak se červená. Bylo to tak roztomilé až mi to vykouzlilo na rtech úsměv.

"Čemu se směješ?" 

"Tomu jak si znejistila?!" 

"Neznejistila jsem...."

"Tak proč se červenáš? I v tom měsíčním světle je to vidět."

"No..já..já jenom, že... no..."

"Nemám nic na sobě?" vyslovil jsem to místo ní.

"Ehmm...no.."

"A to vadí?"

"Ne...ano..ne?" tak nejistou jsem jí snad nikdy neviděl. 

"Tak co s tím uděláme.....hmmm... buď se obleču nebo tebe svléknu ať je to fér." řekl jsem a nahodil sexy pohled.

"Úchyle." začala se smát taky.